Nechajte si zasielať novinky priamo do Vašej emailovej schránky. Stačí ak vložíte svoj email a stlačíte "prihlásiť".
1 Jn 3:1 - " Pozrite, akú veľkú lásku nám daroval Otec: voláme sa Božími deťmi a nimi aj sme. Preto nás svet nepozná, že nepoznal jeho."

Email: jnkiraly5@gmail.com
Túžiš poznať Boha bližšie? Hľadáš mladý kolektív ľudí s ktorými by si študoval Písmo Božie a základné témy Biblie, zaujímavosti zo sveta, dôkazy existencie Boha v matematike, fyzike a vede? Pridaj sa k nám a študuj s nami Písmo! Stretávame sa na byte v piatok - nedeľa.
Pre ľudí, ktorí sa chcú zapojiť do evanjelizácie, ale nevedia ako, sme pripravili letáky pre verejnosť, ktoré si môžete stiahnuť a vytlačiť, prípadne šíriť ďalej.
Vyhľadajte si na tejto stránke frázu či slovo, ktoré neviete nájsť.
Vzhľadom k veľkému záujmu návštevníkov a obšírnemu obsahu témat tu nenájdete Apologetiku, Videá, Prednášky, Dokumentárne filmy a iné. Oveľa viac objavte na stránke zmensvojzivot.webgarden.cz.
Navštívte nás!
Objednajte si zdarma a nezáväzne knihu Veľký spor vekov od autorky Ellen Gould Whiteovej. Vyplňte do formulára Vaše kontaktné údaje a my Vám obratom pošleme knihu poštou na Vami uvedenú adresu. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Objednajte si zdarma a nezáväzne knihu Veľký spor vekov od autorky Ellen Gould Whiteovej. Vyplňte do formulára Vaše kontaktné údaje a my Vám obratom pošleme knihu poštou na Vami uvedenú adresu. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Získajte zadarmo jednu z najrozšírenejších kníh na svete "Veľký spor vekov". Dozviete sa o histórii, súčasnosti a tiež budúcnosti tohto sveta. Viac informácií nájdete TU.

O projekte          Objednať
cross-sunbeam.jpg
Zmena soboty na nedeľu - Sobota v Písme
- V tejto prednáške sa pokusim zhrnúť významné aspekty môjho bádania o zmene dňa odpočinku zo soboty na nedeľu v kresťanstve.
1920x1080_dragons-dragon-fantasy-artwork-hell-HD-Wallpaper.jpg
Bola som v pekle - svedectvo alebo klam? - Pravda o pekle
- Sú tieto zážitky biblické? Čo hovorí Písmo o pekle a večnom treste?
Img175228_Radiolarie_11.jpg
Evolúcia vs stvorenie - Datovanie a pôvod života
- Nič nevieme; my nevieme, ako vznikla prvá molekula, my nevieme nič o tom, ako vznikli prvé proteíny a vôbec, ako vznikla prvá bunka. Všetky zákonitosti, ktoré poznáme z chémie a molekulárnej biológie, vlastne hovoria proti teórii evolúcie.
6a00d83451d95b69e20133f57a49e9970b-pi.jpg
Mária, matka Ježišova a Biblia - Uctievať alebo neuctievať Máriu?
- Mária bola veľmi požehnanou a vzácnou ženou. Čo nám o nej hovorí Písmo v porovnaní s dnešným učením o nej?

Deje sa vo svete niečo zvláštne? Schyľuje sa k niečomu?

Áno, určite ! (644 | 80%)
Áno ! (70 | 9%)
Asi áno ... (34 | 4%)
Nie ! (19 | 2%)
Určite nie ! (16 | 2%)

Má väčší význam tradícia alebo Božie slovo?

Tradícia (21 | 3%)
Božie slovo (697 | 90%)
Neviem (19 | 2%)

Čo Vám v živote najviac chýba?

Viera (162 | 23%)
Odhodlanie (104 | 15%)
Sila (68 | 10%)
Nádej (15 | 2%)
Múdrosť (90 | 13%)
Láska (181 | 26%)
Zmysel života (49 | 7%)
Iné (25 | 4%)

Má Váš život väčší zmysel ak veríte v evolúciu alebo stvorenie?

Ak verím v stvorenie (653 | 84%)
V oboje (33 | 4%)
Ak verím v evolúciu (93 | 12%)

Aké náboženstvo vyznávate?

Ateizmus (158 | 13%)
Univerzalizmus (4 | 0%)
Špiritizmus (7 | 1%)
Šintoizmus (4 | 0%)
Sikhizmus (3 | 0%)
Scientológia (11 | 1%)
Rastafarianizmus (8 | 1%)
Novopohanstvo (26 | 2%)
Kresťanstvo (938 | 78%)
Judaizmus (9 | 1%)
Islam (13 | 1%)
Hinduizmus (5 | 1%)
Budhizmus (10 | 1%)
Zoroastrianizmus (2 | 0%)

Zažili ste v živote niečo, čo je za hranicou vášho chápania?

Ano (593 | 90%)
Nie (64 | 10%)

Existujú iné mimozemské civilizácie?

Áno (296 | 42%)
Asi áno (25 | 3%)
Možno (95 | 13%)
Asi nie (40 | 6%)
Nie (253 | 36%)

Do akej vekovej kategórie spadáte?

do 15 rokov (43 | 7%)
16 - 25 rokov (190 | 28%)
26 - 35 rokov (108 | 16%)
36 - 45 rokov (123 | 18%)
46 - 55 rokov (102 | 15%)
56 - 65 rokov (74 | 11%)
66 a viac rokov (33 | 5%)
Luk 21:28
Keď sa toto začne diať, vzpriam­te sa a po­z­dvih­nite hlavy, pre­tože sa pri­bližuje vaše vy­kúpenie.
Počet klimatických katastrof 1980 – 2011
Počet klimatických katastrof 1980 – 2011
Priemerná globálna teplota 1860 – 2000
Priemerná globálna teplota 1860 – 2000
Počet distribuovaných Biblií 2009 – 2011
Počet distribuovaných Biblií 2009 – 2011
1900 - 2010

1900 - 2010

Prírodné katastrofy
Obsah CO2 2007 – 2010
Obsah CO2 2007 – 2010
Teplota 1850 – 2010
Teplota 1850 – 2010
Zemetrasenie o sile Magnitudy 6 a viac
Zemetrasenie o sile Magnitudy 6 a viac
Tornáda v USA 1950 – 2011
Tornáda v USA 1950 – 2011
TOPlist

Stránka založená 18.6.2010
1920x1080_dragons-dragon-fantasy-artwork-hell-HD-Wallpaper.jpg
Stále více evangelikálních teologů odkládá zmíněnou tradiční představu pekla, jakožto věčného trápení, a přiklání se k biblickému pojetí věčného trestu.

Peklo je biblickým učením. Ale o jaké peklo jde? Je to místo, kde zatvrzelí hříšníci hoří po celé věky a jsou si vědomi toho, že budou trpět ve věčném ohni? Nebo jde o spravedlivý trest, kterým Bůh zahubí a navždy zničí hříšníky a hřích? Církve tradičně dlouhá léta učily, že peklo je místem věčného trápení a kazatelé hrozili svým posluchačům pekelnými blesky. Poslední dobou již takové kázání asi neuslyšíte, a to ani od fundamentalistických kazatalů, kteří by teoreticky ještě takto mohli věřit. Skutečnost, že již nekážou o věčném trápení nesouvisí pravděpodobně s nedostatkem poctivosti v hlásání nepopulárního učení, ale s jejich nechutí kázat učení, kterému lze jen těžko věřit. Jak je možné, aby Bůh, který tak miloval svět, že poslal svého jediného Syna, aby zachránil hříšníky, byl zároveň Bohem, který bez přestání mučí hříšníky? Jak může být Bůh Bohem lásky a spravedlnosti a zároveň věčně trápit hříšníky v pekelném ohni?

Tento nepřijatelný paradox přivedl teology všech vyznání k novému zkoumání biblického učení ohledně pekla a konečného trestu. Základní otázka zní: Trápí pekelný oheň ztracené hříšníky věčně, nebo je stráví jednou pro vždy? Na tuto otázku existuje několik odpovědí. Dvě ze současných interpretací, které se pokoušejí představit peklo trochu humánněji, si zasluhují alespoň krátkou zmínku.



Alternativní pojetí pekla

Metaforické pojetí pekla. Tato metaforická interpretace souhlasí s tím. že peklo je místem věčného trápení, ale jde spíše o duševní, než fyzické utrpení. Oheň nechápe v doslovném smyslu, ale jako obraz, a bolest je způsobena spíše oddělením od Boha, než fyzickým trápením.

Billy Graham vyslovuje tento názor, když říká: "Často jsem se ptal sám sebe, zda není peklem to, když naše srdce touží po Bohu, aby s ním mohlo být, oheň, který nemůžeme nikdy uhasit." Interpretace Billyho Grahama připadá mnohým velmi důmyslná. Ignoruje však skutečnost, že biblický popis tohoto ohně nemluví o ohni v našich srdcích, ale o místě, kde jsou zlí zničeni. William Crockett podporuje také toto metaforické pojetí: "Peklo tedy nemusí být popisováno jako pekelné plameny, podobné těm, které šlehaly z rozpálené Nebúkadnesarovy pece. Můžeme pouze říct, že vzbouřenci budou vyhnáni z Boží přítomnosti, bez jakékoliv naděje na návrat. Budou vyhnáni jako Adam s Evou, avšak tentokrát do "věčné noci", kde nikdy nebude radost ani naděje."

Problémem tohoto pojetí pekla je v tom, že chce fyzické trápení jednoduše nahradit duševní trýzní. Naskýtá se však otázka, zda je věčná duševní trýzeň skutečně humánnější než fyzické trápení. Ale i kdyby to byla pravda, zmírnění bolestí v pekle ve skutečnosti nemění pravou podstatu pekla, protože stále zůstává místem nekonečného trápení. Nemůžeme problém vyřešit tím, že peklo učiníme humánnějším, nebo že předložíme přijatelnější tradiční koncepci pekla, aby se tak zdálo hříšníkům místo, kde stráví věčnost, trochu přijatelnější. Řešení je v pochopení pravé podstaty konečného trestu, který bude, jak za chvíli uvidíme, totálním zničením zničením a ne věčným trápením.



Univerzalistické pojetí pekla

Na druhou, radikálnější revizi učení o peklu měli vliv "univerzalisté", kteří omezují peklo na dočasnou situaci odstupňovaných trestů, které nakonec přivedou do nebe. Univerzalisté věří, že Bůh přivede každou lidskou bytost ke spáse a věčnému životu, aby nikdo nebyl odsouzen k záhubě nebo věčnému trápení, až nastane konečný soud. Nikdo nemůže popřít, že pro křesťanské svědomí je univerzalismus přitažlivý, neboť každý, kdo pocítil božskou lásku, touží vidět Boha, jak zachrání celý svět. Avšak naše ocenění univerzalistických snah o vyvýšení triumfu Boží lásky a o vyvrácení nebiblické koncepce věčného utrpení nám nesmí zastřít skutečnost, že tato doktrína zkresluje biblické učení. Učení o univerzální spáse nemůže být pravdivé jen proto, že by věčné utrpení nebylo správné. To, že Boží plán spasení má univerzální rozsah, nesmí vytlačit skutečnost, že ti, kteří odmítají tuto příležitost spásy, zahynou.

Přestože jsou metaforické i univerzalistické pojetí dobře míněnými snahami o zmírnění konceptu věčného trápení, neberou v úvahu biblické údaje a zkresluje tak biblické učení o závěrečném potrestání hříšníků. K rozumnému řešení problému tradičního pojetí nedojdeme tím, že snížíme nebo zcela eliminuje stupeň bolesti v pekle (v tradičním významu), ale pouze tím, že přujmeme peklo takové, jaké ve skutečnosti je: tedy jako závěrečný trest a definitivní zničení zlých. Jak říká Bible: "a bude po svévolníkovi" (Žalm 37,10; ČEP), neboť jeho "koncem je zahynutí" (Fil 3,19).



Smrt jako odplata za hřích

Konečné zničení zatvrzelých hříšníků je poprve naznačeno v biblickém principu, že trestem za hřích je smrt: "Duše, která hřeší, ta umře" (Ez 18,4.20); "Mzdou hříchu je smrt" (Řím 6,23). Samozřejmě, že odplatou za hřích není první smrt, kterou zakouší všichni jako výsledek Adamova hříchu, ale to, co Bible nazývá druhou smrtí (Zj 20,14; 21,8). Jde o konečnou a nezvratnou smrt, kterou zakusí zatvrzelí hříšníci. Znamená to tedy, že konečnou mzdou hříchu není věčné trápení, ale definitivní smrt. Bible učí, že smrt je zánik života. Kdybychom neměli jistotu vzkříšení (1Kor 15,18), byla by smrt koncem naší existence. Avšak díky vzkříšení není smrt koncem našeho života, ale dočasným spánkem. Avšak ti, kteří zakusí druhou smrt, už nebudou vzkříšeni, neboť budou stráveni "hořícím jezerem" (Zj 20,14). To bude konečné zničení.



Biblické výrazy týkající se zničení hříšníků

Druhým závažným důvodem pro víru ve zničení hříšníků při závěrečném soudu jsou výrazy, které Bibke používá při popisu konce zlých. Podle Basila Atkinsona používá Bible více než 25 podstatných jmen a sloves, aby popsala tento konec. Například mnohé žalmy popisují závěrečné zničení hříšníků velmi tvrdými obrazy (Žalm 1,3-6; 2,9-12; 11,1-7; 34,9-23; 58,7-11; 69,23-29; 145,17.20). Například v Žalmu 37 čteme, že svévolníci "uvadají rychle jako tráva" (v.2); "budou vymýceni... a bude po svévolníkovi" (v.9.10); "zhynou... vytratí se v dýmu" (v.20); "vzpurní budou do jednoho vyhlazeni" (v.38). Žalm 1 dává do protikladu cestu spravedlivých a svévolníků. O nich říká, že "na soudu... neobstojí" (v.5); "jsou jako plevy hnané větrem" (v.4); "cesta svévolníků vede do záhuby" (v.6). V Žalmu 145 David prohlašuje: "Všechny, kdo ho milují, Hospodin ochraňuje, ale všechny svévolníky vyhlazuje" (v.20). Tato ukázka citátů, které mluví o konečném zničení svévolníků, je v úplném souladu s učením zbytku Písma.

Proroci často předpovídají konečné zničení zlých v kontextu eschatologického dne Hospodinova. Izajáš provolává, že "zkáza nevěrných a hříšníků však bude stejná, zajdou ti, kdo opustili Hospodina" (Iz 1,28). S podobným popisem se můžeme setkat také u Sofonjáše (1,15.17.18) a Ozeáše (13,3).

Poslední strana Starého zákona představuje propastný rozdíl mezi osudem věřících a nevěřících. Těm, kteří se bojí Hopodina, "vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích" (Mal 3,20). Ale ty, kteří nevěří, den Hospodinův "sežehne... Nezůstane po nich kořen ani větev." (Mal 3,19).

Stejně tak i Nový zákon používá pro popis konce svévolníků výrazy a obrazy, které ukazují na úplné zničení. Ježíš přirovnává úplné zničení hříšníků ke koukolu, který je svázán do snopů, aby byl spálen (Mat 13,30.40), ke špatné rybě, která je vyhozena (Mat 13,48), ke špatné rostlině, která je vykořeněna (Mat 15,13), k neplodným stromům, které jsou vytnuty (Luk 13,7), k uschlým ratolestem, které jsou spáleny (Jan 15,6), k nevěrným vinařům, kteří jsou zahubeni (Luk 20,16), ke špatnému služebníku, který je vyhnán (Mat 24,51), k předpotopním lidem, kteří byli zahubeni potopou (Luk 17,27), k obyvatelům Sodomy a Gomory, kteří byli zahubeni ohněm (Luk 17,29), a nakonec ke vzbouřeným služebníkům, kteří byli při příchodu svého pána zabiti (Luk 19,14.27).

Všechny tyto ilustrace popisují obrazným způsobem konečné zničení hříšníků. Rozdíl mezi osudem spasených a ztracených je rozdílem mezi životem a zničením. Ti, kteří citují Ježíšova slova o pekle nebo pekelném ohni (gehenna, Mat 5,22.29.30; 18,8.9; 23,15.33; Mar 9,43.44.46-48) proto, aby tím podpořili svoji víru ve věčné trápení, neberou v úvahu jednu důležitou věc. John Stott poznamenává: "Tento oheň je označen jako ´věčný´ a ´neuhasitelný´, ale bylo by podivné, kdyby nedovedl zničit to, co je do něj uvrženo." My počítáme s opakem: bude to navždy zničeno, ne navždy trápeno. Vždyť se mluví o dýmu (důkaz, že oheň vykonal své dílo), který vystupuje ´na věky věků´ (Zj 14,11; srov. 19,3)."

Kristův výrok o gehenně nenaznačuje, že by peklo bylo místem trápení bez konce. To, co je věčné a neuhasitelné, není trest, ale oheň, který, stejně jako v případě Sodomy a Gomory, zcela a úplně zničí bezbožné, jednou pro vždy. Ježíšův výrok, podle nějž bezbožní "půjdou do věčného trestu, ale spravedliví do věčného života" (Mat 25,46), je obecně pokládán za důkaz toho, že bezbožníci budou věčně trpět. Tento výklad ale ignoruje rozdíl mezi věčným trestem a věčným trestáním. Řecké slovo aionios ("věčný") znamená doslovně "ten, který trvá navěky" a často odkazuje spíše na trvalost výsledku, než na průběh děje. Například Juda 7 říká, že Sodoma a Gomora byly vystaveny "trestu věčného [aionios] ohně". Je evidentní, že oheň, který zničil tato dvě města, není věčný ve svém trvání, ale ve svém věčném důsledku.

Další příklad můžeme najít v 2Tes 1,9, kde Pavel, když hovoří o těch, kteří se vzepřeli evangeliu, říká: "Jejich trestem bude věčná záhuba daleko od Pána a slávy jeho moci." Je evidentní, že zničení bezbožných nemůže trvat věčně, neboť je těžké si představit způsob věčného ničení bez následků. Zničení bezbožných není věčné proto, že by proces jejich ničení neustále pokračoval, ale proto, že jeho výsledky jsou trvalé. Nemůžeme se vyhnout slovníku, který používá v souvislosti se zničením kniha Zjevení. Zde představuje prostředek, kterým Bůh zvítězí nad zlem, které stálo proti němu a jeho lidu. Jan živými obrazy popisuje, jak jsou ďábel, šelma, falešný prorok, smrt, říše mrtvých a všichni bezbožní uvrženi do ohnivého jezera, což je "druhá smrt" (Zj 21,8; srov. 20,14; 2,11; 20,6).

Židé používali výraz "druhá smrt" aby popsali konečnou a nevratnou smrt. Mnoho příkladů můžeme nalézt v Targúmu, aramejském přepisu Starého zákona. Například v Iz 65,5.6 Targúm říká: "Jejich trest bude v gehenně, kde oheň hoří po celý den. Hle, je to přede mnou zapsáno: ´Nedostane se jim oddechu za života, ale budou potrestáni za svá předstoupení a jejich těla půjdou do druhé smrti.´ng of Life and Death "

Pro spasené představuje vzkříšení odměnu druhého, hodnotnějšího života, ale pro zatracené je to odplata druhé, definitivní smrti. Tak, jako už pro vykoupené neexistuje smrt (Zj 21,4), tak pro odsouzené už neexistuje život (Zj 21,8). "Druhá smrt" je tedy smrtí konečnou a nevratnou. Vykládat tento výraz jinak - tedy jako věčné vědomé trápení, nebo odloučení od Boha - znamená popírat biblickou definici, který představuje smrt jako zánik života. Morální důsledky věčného trápení.

Třetím důvodem, proč věřit v definitivní zničení bezbožných, jsou nepřijatelné morální důsledky učení o věčném trápení. Představa, že Bůh bez rozpaků mučí hříšníky po celou věčnost, je absolutně neslučitelná s biblickým zjevením Boha jako nekonečné lásky. Bůh, který svým stvořením určil nekonečné mučení, bez ohledu na závažnost jejich hříchů, nemůže být tím milujícím Otcem, kterého nám představil Ježíš Kristus. Má snad Bůh dvě tváře? Je na jedné straně nekonečně milosrdný, ale současně nenasytně krutý? Může tak milovat hříšníky, že pošle svého Syna, aby je zachránil, a zároveň tak nenávidět zatvrzelé hříšníky, že jim určí kruté trápení bez konce? Můžeme oprávněně chválit Boha za jeho dobrotu, jestliže trápí hříšníky po celou věčnost?

Morální cítění, které dal Bůh do našich myslí, nemůže akceptovat krutého Boha, který bez přestání trápí hříšníky. Boží spravedlnost nemůže vyžadovat věčný trest věčného trápení pro hříšníky, kteří jsou omezeni v čase. A navíc je věčné trápení v rozporu s biblickou vizí spravedlnosti, neboť by zde byl značný nepoměr mezi hříchy, spáchanými v průběhu života, a trestem za ně v průběhu věčnosti. John Stott se ptá: "Nebyl by to enormní nepoměr mezi hříchy, vědomě spáchanými v čase, a vědomým trápení prožívaným celou věčnost? Nechci tím snižovat závažnost hříchu jakožto vzpoury proti Bohu, ale ptám se, zda je ´věčné a vědomé trápení´ slučitelné s tím, jak nám Bible představuje Boží spravedlnost."



Vesmírné důsledky věčného trápení

Čtvrtým a zároveň posledním důvodem, proč věřit ve zničení bezbožných, je to, že věčné trápení předpokládá věčný vesmírný dualismus. Nebe a peklo, štěstí a bolest, dobro a zlo, které paralelně existují navždy. Je nemožné dát tento pohled do souladu s prorockou vizí nové země, kde už není "ani žalu, ani nářku, ani bolesti... - neboť co bylo, pominulo" (Zj 21,4). Jak by se mohlo zapomenout na nářek a bolest, jestliže by agonie a trýzeň byly věčnou součástí nového řádu věcí?

Přítomnost nespočetných miliónů lidí, trpících hrozným trápením, bez ohledu na vzdálenost od sídla spasených, by jen narušovala pokoj a štěstí nového světa. Nové stvoření by bylo nedokonalé již od prvního dne, poněvadž hříšníci by byli věčnou realitou Božího vesmíru. Záměrem plánu spasení je konečné odstranění přítomnosti hříchu a hříšníků z tohoto světa. Jedině až budou hříšníci, satan a démoni úplně stráveni v ohnivém jezeře a zahynou druhou smrtí, můžeme říct, že Kristův plán vykoupení je dokonán. Věčné trápení by stále vrhalo stín na nové stvoření. Naše doba se zoufale potřebuje naučit bázni Boží, a to je jeden z důvodů, proč kázat o soudu a věčném zničení. Musíme lidi upozornit na to, že ti, kteří nakonec odmítnou Kristovy principy života a jeho opatření pro spásu, zakusí strašný soud a "jejich trestem bude věčná záhuba" (2Tes 1,9). Musíme s jistotou hlásat velký rozdíl mezi věčným životem a trvalým zničením. Jestliže kazatelé pochopí biblické učení o posledním soudu, uvolní se jejich jazyk, neboť budou moci živě kázat toto učení bez obav, že líčí Boha jako monstrum.


Peklo je obestřeno spoustou tajemství, mýtů a pověr. Falešné představy o tomto místě nepocházejí jen z pohádek pro děti, ale jejich pravým zdrojem je nebiblické učení mnohých církví. Množí se také svědectví lidí, kteří údajně měli vidění pekla a ve svých knihách barvitě a do detailů popisují kruté mučení zavržených, ke kterému tam prý dochází a jejich nepředstavitelné nekončící utrpení. Jsou jejich hrůzné vize pravdivé? Otázky týkající se pekla a věčného osudu bezbožných si zcela jistě zaslouží odpovědi. Je ale třeba, aby to byly pravdivé odpovědi - odpovědi, které nám může dát jedině Bible.

Mimochodem, samotný pojem „peklo" není dnešními lidmi chápán tak, jako v biblických dobách. Slova, která překládáme jako „peklo" se v Bibli vyskytují na 54 místech a jejich původní význam je různý. Ve Starém zákoně je výrazem „peklo" překládáno hebrejské slovo „Šeol" (31x), které znamená „hrob". V Novém zákoně jsou jako „peklo" přeložena řecká slova „Hades" (10x), které také znamená „hrob", „Gehenna" (12x), což znamená „místo hoření (spalování)" a „Tartarus" (1x), „místo temnoty".

Než začneme zkoumat biblické pravdy o pekle, je třeba, abychom pochopili, že existují pouze dvě alternativy - nebe pro vítěze a peklo (přesněji ohnivé jezero) pro zavržené.

Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš! (Mt 13:41-43)

Ježíš učil, že každá duše bude buď zachráněná nebo ztracená. Neexistuje neutrální místo, něco mezi nebem a peklem, neexistuje očistec. (Učení o očistci nemá naprosto žádný biblický základ. Pochází z pohanského náboženství starověkého Babylóna.) Vezmeme-li v úvahu tyto dva definitivní osudy pro všechny, kdo se narodili, je jasné, že bychom měli s největší vážností hledat tu správnou cestu - cestu k záchraně, cestu do nebeského království. Ježíš řekl: „Já jsem ta cesta, pravda a život". Pokud chceme jít po cestě života, musíme jít za Ježíšem. Pokud chceme poznat pravdu o pekle, měli bychom přijmout přesně to, co o něm učil Ježíš. Jeho učení je jediné, které je plně spolehlivé a pravdivé.

Mnoho křesťanských církví učí, že při smrti vylétne z těla nesmrtelná duše, která putuje buď do nebe nebo do pekla. Nic takového však Ježíš neučil. (Více informací o stavu mrtvých najdete ve článku Smrt… Co bude potom?) A nikdy také netvrdil, že bezbožné čeká ihned po smrti věčné utrpení. Co přesně tedy Ježíš učil o pekle?

Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného. (Mk 9:43)

Tato Kristova slova dokazují bez sebemenšího stínu pochybností, že je to tělo, které jde do ohně a ne nějaká mystická duše. V Mt 5:30 mluví o „celém těle" vrženém do pekla. Přes tato Ježíšova slova zaznívají z kazatelen dramatické promluvy o duši, která opouští tělo při smrti, o duši, která nemá hmotu ani tvar. Ačkoliv je tento názor v mnoha církvích populární, nemá naprosto nic společného s tím, co učil Ježíš. V evangeliích můžeme číst, že Kristus opakovaně mluvil o tom, že ti, co budou vrženi do ohně, budou tam vrženi s rukama, nohama, očima a s dalšími částmi fyzického těla. Nepůjdou tam v žádném nehmotném stavu ani jako beztvarý duch či duše.

Nyní se podívejme na velké biblické pravdy, které nám osvětlí většinu otázek, týkajících se osudu bezbožných a podstaty pekla.

 


Nejdříve soud, potom trest

První důležitý fakt o pekle je tento: Ti, kteří odmítli dar spasení, nepřijdou na místo trestu ihned po smrti, ale jsou uchováni v hrobě, dokud nenastane den soudu. Tuto pravdu můžeme pochopit ze známého Ježíšova podobenství o pšenici a koukolu. Poté, co člověk zasel pšenici na pole, přišel jeho služebník se zprávou, že mezi obilím roste koukol. Ptal se, jestli má vytrhat plevel, dokud je malý. Pán mu odpověděl:

Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly. (Mt 13,29-30)

Teď se podívejme, jak Ježíš vysvětluje smysl tohoto podobenství:

Rozsévač dobrého semene je Syn člověka a pole je tento svět, dobré semeno jsou synové království, ale koukol jsou synové toho zlého. Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, žeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé. Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se ohněm, tak to bude při konci tohoto světa. Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující i ty, kdo konají nepravost, a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. (Mt 13,37-42 NBK)

To, co Ježíš řekl je tak jasné, že to může pochopit i dítě. Řekl, že koukol představuje zlé lidi a že budou vrženi do ohně na konci světa". Oddělení mělo nastat při žni a Kristus jasně řekl, že „žeň je konec světa". Jak si někdo může špatně vyložit tato Ježíšova slova? Představa o tom, že hříšníci budou vhozeni do ohně ihned po smrti je v naprostém rozporu s Ježíšovým učením. Jelikož soud má také nastat po Ježíšově návratu, je nemožné, aby byl někdo trestán před touto dobou. Spravedlnost vyžaduje, aby byl člověk postaven před soud dříve, než bude potrestán. Petr řekl:

Pán však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé uchovat pro trest v den soudu. (2Pt 2,9)

Nezní to logicky? Dejme tomu, že by byl někdo obviněn z krádeže a přiveden před soud. Soudce řekne: zavřete ho na 10 let, pak se budu tomuto případu věnovat a rozhodnu, zda je vinen či ne. Ani lidský soudce by nebyl tak nespravedlivý, natož Bůh. Pokud přijmeme to, co říká Písmo, nemůžeme o této věci pochybovat. Bezbožní jsou „uchováni". Do kdy? Až do „dne soudu". Proč? Aby byli „potrestáni". To znamená, že nemůžou být potrestáni před soudným dnem. Bible odpovídá i na otázku, kde budou zachováni:

Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení. (J 5,28-29)

Ježíš říká, že dobří i zlí vyjdou ze svých hrobů aby obdrželi život nebo zatracení. To dokazuje, že od doby smrti až do vzkříšení neobdrží žádnou odměnu ani trest. Svou odplatu obdrží, až vyjdou z hrobů, ve kterých jsou uchováni. Pokud potřebujete další důkazy pro toto tvrzení, přečtěte si následující Ježíšova slova:

Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých. (Luk 14,14)

Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání. (Mt 16,27)

Ježíš odplatí každému podle jeho jednání tehdy, až přijde se svými anděly. Žádná odměna ani trest se nekoná, dokud nebude vzkříšení spravedlivých při Ježíšově návratu. Tyto verše jsou natolik jasné, že nemůže být pochybnost. Pokud je čteme v kontextu, zjistíme, že nejsou dvojsmyslné ani neobsahují žádný skrytý význam. Ježíš je citován i v poslední kapitole Bible:

Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal. (Zj 22,12)

Jan nám připomíná, že „každý" člověk obdrží svou spravedlivou odměnu při Kristově návratu na Zemi. Daniel psal, že ti, kteří „spí v prachu země, procítí, jedni k životu věčnému, druzí pak ku pohanění a ku potupě věčné." (Dan 12,2 kral.)

Mohou být nějaké pochyby o tom, kdy budou bezbožní souzeni a kdy obdrží svůj trest? Nebo o tom, kde jsou uchováni před svým vzkříšením? Máme svědectví Petra, Daniele i samotného Ježíše. Prostor pro dohady není.

smrt a vzkříšení.gif.png
Před vzkříšením nebude druhá smrt

Jan popsal trest bezbožných těmito slovy:

Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt. (Zj 21,8)

Zde jsou ztracení ukázáni v pekelném ohni, kde nesou odplatu za své hříchy. Podle Jana je touto odplatou „druhá smrt". To je další důkaz toho, že bezbožní nebudou vrženi do ohnivého jezera, dokud nedojde ke vzkříšení z mrtvých. Tito lidé zemřou druhou smrtí v ohnivém jezeře. Jak by ale mohli zemřít druhou smrtí, dokud nedostanou druhý život? Svůj první život žili na tomto světě, zemřeli první smrtí a byli dáni do hrobu. Předtím, než budou moci zemřít druhou smrtí, musí být vzkříšeni - musí jim být dán druhý život. K tomu dojde na konci světa, kdy „všichni, kteří jsou v hrobech, vyjdou" (J 5,28).

Trest v pekelném ohni tedy nepřichází v čase první smrti, jak mnozí věří, ale po vzkříšení z mrtvých na konci dějin tohoto světa. Druhá smrt je definitivní, věčná smrt, ze které už není žádné vzkříšení.

Poté, co Jan popsal vzkříšení spravedlivých a jejich tisíciletou vládu s Kristem, pokračuje následujícími slovy:

Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší. (Zj 20,5)

„Ostatní mrtví" samozřejmě představují všechny bezbožné lidi, kteří kdy žili. Po jejich vzkříšení na konci tisíciletí naberou události opět dramatický spád…

Až se dovrší tisíc let, bude satan propuštěn ze svého žaláře a vyjde, aby oklamal národy ve všech čtyřech úhlech světa, Góga i Magóga. Shromáždí je k boji a bude jich jako písku v moři. Viděl jsem, jak vystoupili po celé šíři země a obklíčili tábor svatých a město, které miluje Bůh. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je. (Zj 20,7-9)

Vzkříšení bezbožných poskytne satanovi příležitost, aby pokračoval v boji proti Bohu a svatým. Postaví se do čela zástupu ztracených, kteří vstali z mrtvých. Ještě jednou svede tyto lidi a přesvědčí je, že mohou zaútočit proti Novému Jeruzalému, který sestoupil od Boha z nebe (Zj 21,2). Když obklíčí svaté město, budou bezbožní náhle pohlceni ohněm přicházejícím z nebe. Toto je onen pekelný oheň, který představuje konečný trest za hříchy.

 


Umístění pekla

Petr zřetelně označuje místo trestu bezbožných, když píše, že naše Země je připravena na oheň, který přinese soud a zahynutí zlým.

Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí. (2 Pt 3,7)

O několik veršů dále Petr pokračuje popisem dne Páně, kdy bude vše roztaveno v ohnivém žáru (2Pt 3,10).Ve Starém zákoně můžeme najít například tento obraz:

Je to den Hospodinovy pomsty, rok odplaty v soudní při Sijónu. Potoky Edómu se změní v smůlu a jeho prach v síru, jeho země se stane hořící smolou. (Iz 34,8-9)

Prorok Izajáš zde ukazuje naši planetu celou pokrytou spalujícím ohněm. Dokonce potoky a prach budou sálat zničujícím žárem. Podle Izajáše bude takto vypadat Boží odplata na konci soudního sporu. Když David popisuje osud bezbožných, používá podobná slova:

Sešle na svévolníky déšť žhavého uhlí a hořící síry, jejich údělem se stane žhoucí vichr. (Ž 11,6)

Dalším důležitým biblickým faktem tedy je, že peklem, tj. místem trestu, bude naše Země proměněná v ohnivé jezero (viz. Zjevení 20).

 


Utrpení v pekelném ohni není bez konce

Další otázky, které před námi vyvstávají, se týkají především délky trvání trestu bezbožných. Jak dlouho budou žít a trpět v pekelném ohni?

Na to ani Bible nedává přesnou odpověď. I když je pravda, že přirovnání svévolníků ke strništi (Mal 3,19) nebo ke slámě (Iz 47,14) něco naznačuje. Každopádně je naprosto jisté, že bezbožní nebudou v ohnivém jezeře žít věčně. Existuje několik důvodů, proč si v této otázce můžeme být jisti.

Zaprvé, tato Země má být nejen místem trestu, ale má se také stát konečným domovem pro spravedlivé. Ježíš řekl:

Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5,5)

Poté, co popsal tuto Zemi explodující a hořící, uviděl Petr novou Zemi naplněnou spravedlností.

Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. (2 Pt 3,13)

Bezbožní nemohou věčně žít v utrpení na této planetě, protože ta byla celá zaslíbena Abrahamovu duchovnímu potomstvu (Ř 4,13). Poté, co bude očištěna od prokletí hříchu, bude navrácena ke svému původnímu stavu - podle Božího plánu. Stane se tím, pro co ji Bůh stvořil - dokonalým domovem pro dokonalé lidi. Zadruhé, bezbožní nemohou bez konce žít na Zemi, protože nikdy nepřijali Krista a věčný život. Pouze spravedliví mohou získat dar věčného života.

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (J 3,16)

Ale co ti, kteří v něj nevěří? Ti zcela jistě zahynou. Bible říká, že „mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu." (Ř 6,23). Nepřehlédněme jasná slova těchto veršů. Bezbožným nebyl nikdy zaslíben život. Těm byla zaslíbena smrt - věčná smrt. Věčný život je zaslíben pouze spravedlivým. Existuje jediná cesta, jak získat život bez konce a to skrze víru v Ježíše Krista. Jan tuto cestu popisuje takto:

A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. (1 J 5,11-12)

Mají snad ti, kteří budou v ohnivém jezeře Syna Božího? Samozřejmě, že ne. Tak jak by potom mohli mít život? Jan říká, že „Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě" (1 J 3,15). Budou vrazi žít v pekelném ohni celou věčnost? Podle Písma ani náhodou.

Z biblického pohledu je naprostý nesmysl věřit tomu, že by mohl být věčný život získán z jiného zdroje než od Ježíše. Jak by jej tedy mohli obdržet bezbožní? Pavel říká, že Ježíš Kristus „zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život v evangeliu" (2 Tim 1,10). Duchem svatým inspirované Písmo zná jedinou cestu k nesmrtelnosti - Krista. Nebo je snad někde v Bibli verš, který mluví o nesmrtelnosti vložené na ty, kdo Ježíše odmítli? V Písmu můžeme mnohokrát číst o tom, že spravedliví obdrží nesmrtelnost, ale nikde o tom, že by ji obdrželi nevěřící.

Pavel píše ve svém listu do Korintu následující slova:

Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni. Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. (1 Kor 15,51-53)

Tento text hovoří o určitém bodě v čase, kdy budou spravedliví proměněni v nesmrtelné bytosti. K tomu stále ještě nedošlo. Tato událost nastane, až se vrátí Ježíš, až zazní poslední troubení, až dojde ke vzkříšení. Nikde v Bibli se nedočteme, že by podobným způsobem byli proměněni i bezbožní. A právě proto, že ztracení nikdy neobdrží tento dar věčného života, nemohou věčně žít v ohnivém jezeře. Jan 3,16 hovoří jasně. Ti, kdo nevěří v jediného Božího Syna, zahynou. Zemřou „druhou smrtí" - věčnou smrtí, ze které není vzkříšení. Je to věčný trest bez konce, protože z druhé smrti není probuzení.

Je neopodstatněné a nesmyslné věřit ve věčné utrpení ztracených v ohnivém jezeře. Je to v rozporu s Biblí a odporující rozumu. Ezechiel řekl, že „zemře ta duše, která hřeší" (Ez 18,4). Ať už pod pojmem duše rozumíme cokoliv, přijměme jednoduchý biblický fakt, že může zemřít a v důsledku hříchu také zemře.

 


Neuhasitelný oheň a věčná muka

Ale co neuhasitelný oheň, který podle Písma pohltí bezbožné? Neznamená to snad, že tento oheň nebude mít konce? Pekelný oheň skutečně nebude nikdo schopen uhasit a tak z něj uniknout. Není to obyčejný oheň, ale zvláštní oheň od Boha. Izajáš o něm říká:

Hle, jsou jako sláma, spálí je oheň. Ti nevysvobodí z moci plamene ani vlastní život. Nezbude ani žhavé uhlí pro ohřátí ani oheň, u něhož by bylo možno sedět. (Iz 47,14)

Poté, co ukončí své dílo zničení, oheň uhasne. Nakonec z něj nezůstane ani žhavý uhlík. To říká Písmo.

Jeremiáš předpověděl, že pro neposlušnost Izraelců bude Jeruzalém hořet ohněm, který nebude moci být uhašen (Jer 17,27). Přesto ale toto město shořelo na popel (2 Par 36,19-21). Slovo „neuhasitelný" neznamená, že oheň bude hořet věčně. Znamená pouze to, co říká - tento oheň nemůže nikdo uhasit.

A co slovo „věčný", které je v Bibli použito při popisu pekelného ohně? Pokud dovolíme Písmu, aby samo tento termín definovalo, nemusíme být zmatení nebo vidět v Biblickém popisu pekla rozpory. Mnozí dělají tu chybu, že na toto biblické slovo aplikují moderní význam, aniž by hledali jeho starověké užití v kontextu. To je v rozporu s jedním z nejdůležitějších principů výkladů Bible.

Faktem je, že i označení „věčný oheň" neznamená, že by tento oheň nikdy neuhasl. Stejné vyjádření je použito u Judy 7 v souvislosti se zničením Sodomy a Gomory.

Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně. (Jud 7)

Je úplně jasné, že Sodoma ani Gomora už dnes nehoří. V místech, kde tato města stála, je dnes Mrtvé moře a poušť. Přesto ale podle Písma hořely „věčným ohněm" . Dokonce nám slouží jako výstražný příklad „trestu věčného ohně".

Také města Sodomu a Gomoru odsoudil k záhubě a obrátil v popel. Tím dal výstrahu budoucím bezbožníkům. (2 Pt 2,6)

„Věčný oheň", který spálil Sodomu a Gomoru na prach, je příkladem toho, co se stane bezbožným. Stejný druh ohně, který zničil tato města, zničí také ztracené v ohnivém jezeře. I je tento „věčný oheň" spálí na popel. Bible to potvrzuje.

Hle, přichází ten den hořící jako pec; a všichni opovážlivci i všichni, kdo páchají svévolnosti, se stanou strništěm. A ten přicházející den je sežehne, praví Hospodin zástupů; nezůstane po nich kořen ani větev… …rozšlapete svévolníky, že budou jako popel pod chodidly vašich nohou v ten den, který připravuji, praví Hospodin zástupů. (Mal 4,1.3)

Pokračovanie na ďalšej strane ...
 
1
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one