Nechajte si zasielať novinky priamo do Vašej emailovej schránky. Stačí ak vložíte svoj email a stlačíte "prihlásiť".
1 Jn 3:1 - " Pozrite, akú veľkú lásku nám daroval Otec: voláme sa Božími deťmi a nimi aj sme. Preto nás svet nepozná, že nepoznal jeho."

Email: jnkiraly5@gmail.com
Túžiš poznať Boha bližšie? Hľadáš mladý kolektív ľudí s ktorými by si študoval Písmo Božie a základné témy Biblie, zaujímavosti zo sveta, dôkazy existencie Boha v matematike, fyzike a vede? Pridaj sa k nám a študuj s nami Písmo! Stretávame sa na byte v piatok - nedeľa.
Pre ľudí, ktorí sa chcú zapojiť do evanjelizácie, ale nevedia ako, sme pripravili letáky pre verejnosť, ktoré si môžete stiahnuť a vytlačiť, prípadne šíriť ďalej.
Vyhľadajte si na tejto stránke frázu či slovo, ktoré neviete nájsť.
Vzhľadom k veľkému záujmu návštevníkov a obšírnemu obsahu témat tu nenájdete Apologetiku, Videá, Prednášky, Dokumentárne filmy a iné. Oveľa viac objavte na stránke zmensvojzivot.webgarden.cz.
Navštívte nás!
Objednajte si zdarma a nezáväzne knihu Veľký spor vekov od autorky Ellen Gould Whiteovej. Vyplňte do formulára Vaše kontaktné údaje a my Vám obratom pošleme knihu poštou na Vami uvedenú adresu. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Objednajte si zdarma a nezáväzne knihu Veľký spor vekov od autorky Ellen Gould Whiteovej. Vyplňte do formulára Vaše kontaktné údaje a my Vám obratom pošleme knihu poštou na Vami uvedenú adresu. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Získajte zadarmo jednu z najrozšírenejších kníh na svete "Veľký spor vekov". Dozviete sa o histórii, súčasnosti a tiež budúcnosti tohto sveta. Viac informácií nájdete TU.

O projekte          Objednať
cross-sunbeam.jpg
Zmena soboty na nedeľu - Sobota v Písme
- V tejto prednáške sa pokusim zhrnúť významné aspekty môjho bádania o zmene dňa odpočinku zo soboty na nedeľu v kresťanstve.
1920x1080_dragons-dragon-fantasy-artwork-hell-HD-Wallpaper.jpg
Bola som v pekle - svedectvo alebo klam? - Pravda o pekle
- Sú tieto zážitky biblické? Čo hovorí Písmo o pekle a večnom treste?
Img175228_Radiolarie_11.jpg
Evolúcia vs stvorenie - Datovanie a pôvod života
- Nič nevieme; my nevieme, ako vznikla prvá molekula, my nevieme nič o tom, ako vznikli prvé proteíny a vôbec, ako vznikla prvá bunka. Všetky zákonitosti, ktoré poznáme z chémie a molekulárnej biológie, vlastne hovoria proti teórii evolúcie.
6a00d83451d95b69e20133f57a49e9970b-pi.jpg
Mária, matka Ježišova a Biblia - Uctievať alebo neuctievať Máriu?
- Mária bola veľmi požehnanou a vzácnou ženou. Čo nám o nej hovorí Písmo v porovnaní s dnešným učením o nej?

Deje sa vo svete niečo zvláštne? Schyľuje sa k niečomu?

Áno, určite ! (632 | 80%)
Áno ! (69 | 9%)
Asi áno ... (33 | 4%)
Nie ! (19 | 2%)
Určite nie ! (15 | 2%)

Má väčší význam tradícia alebo Božie slovo?

Tradícia (20 | 3%)
Božie slovo (684 | 90%)
Neviem (19 | 2%)

Čo Vám v živote najviac chýba?

Viera (160 | 23%)
Odhodlanie (102 | 15%)
Sila (68 | 10%)
Nádej (15 | 2%)
Múdrosť (87 | 13%)
Láska (177 | 26%)
Zmysel života (47 | 7%)
Iné (25 | 4%)

Má Váš život väčší zmysel ak veríte v evolúciu alebo stvorenie?

Ak verím v stvorenie (642 | 84%)
V oboje (32 | 4%)
Ak verím v evolúciu (92 | 12%)

Aké náboženstvo vyznávate?

Ateizmus (155 | 13%)
Univerzalizmus (4 | 0%)
Špiritizmus (6 | 1%)
Šintoizmus (4 | 0%)
Sikhizmus (3 | 0%)
Scientológia (9 | 1%)
Rastafarianizmus (7 | 1%)
Novopohanstvo (26 | 2%)
Kresťanstvo (921 | 79%)
Judaizmus (9 | 1%)
Islam (13 | 1%)
Hinduizmus (4 | 0%)
Budhizmus (10 | 1%)
Zoroastrianizmus (2 | 0%)

Zažili ste v živote niečo, čo je za hranicou vášho chápania?

Ano (585 | 90%)
Nie (62 | 10%)

Existujú iné mimozemské civilizácie?

Áno (294 | 42%)
Asi áno (24 | 3%)
Možno (93 | 13%)
Asi nie (40 | 6%)
Nie (248 | 36%)

Do akej vekovej kategórie spadáte?

do 15 rokov (43 | 6%)
16 - 25 rokov (188 | 29%)
26 - 35 rokov (104 | 16%)
36 - 45 rokov (122 | 18%)
46 - 55 rokov (96 | 15%)
56 - 65 rokov (71 | 11%)
66 a viac rokov (33 | 5%)
Luk 21:28
Keď sa toto začne diať, vzpriam­te sa a po­z­dvih­nite hlavy, pre­tože sa pri­bližuje vaše vy­kúpenie.
Počet klimatických katastrof 1980 – 2011
Počet klimatických katastrof 1980 – 2011
Priemerná globálna teplota 1860 – 2000
Priemerná globálna teplota 1860 – 2000
Počet distribuovaných Biblií 2009 – 2011
Počet distribuovaných Biblií 2009 – 2011
1900 - 2010

1900 - 2010

Prírodné katastrofy
Obsah CO2 2007 – 2010
Obsah CO2 2007 – 2010
Teplota 1850 – 2010
Teplota 1850 – 2010
Zemetrasenie o sile Magnitudy 6 a viac
Zemetrasenie o sile Magnitudy 6 a viac
Tornáda v USA 1950 – 2011
Tornáda v USA 1950 – 2011
TOPlist

Stránka založená 18.6.2010
L 9 - Zákonodárce a soud

Kazatel: Jëan Ross


Základní verš:

Jakub 4,12: „Jedenť jest vydavatel zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, ješto tupíš jiného?“
Tento týden budeme probírat postupně verše Jakub 4,11-17.

V lekci na tento týden jsou čtyři hlavní témata. První je rozdíl mezi soudem a schopností rozlišovat.

Bible nám říká, že nemáme soudit. Ale jak máme rozeznat dobré od špatného? Druhým je postavení a role Ježíše jako Zákonodárce a jako Soudce.

Třetím tématem, na které se podíváme, je rozdíl mezi troufalým plánováním budoucnosti a moudrým plánováním budoucnosti.
A za čtvrté: nejen se vyvarovat zla, ale konat záměrně dobro.
 
Začneme tím, že si přečteme verš Jk 4,11.
Jk 4,11: „Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru, a potupuje bratra svého, utrhá zákonu, a potupuje zákon. Tupíš-li pak zákon, nejsi plnitel zákona, ale soudce.“
Tady Jakub říká členům: „Nešiřte pomluvy a klepy, nevynášejte soud jeden nad druhým!“

Ježíš předpověděl, že pomluvy budou v církvi existovat zejména v době konce.
U Matouše 24 jsou zvláštní znamení spojená s druhým Kristovým příchodem, zvláštní poselství pro lidi v době konce. Ježíš uvádí podobenství a ukazuje na jeden důležitý bod, kterým se musíme vážně zabývat.

Mt 24,45: „Kdož tedy jest ten služebník věrný a opatrný, kteréhož ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim dával pokrm v čas?“ – Za prvé, máme Pána. Kdo je podle vás tento Pán? Ježíš. Tento Pán má Svou domácnost. Ta představuje církev. Jsou v ní služebníci, kteří mají dávat pokrm ve stanovený čas. Služebníci představují vedení církve – kazatelé, učitelé. Jejich úkolem je dávat pokrm v pravý čas. Je to poselství přítomné pravdy pro tuto dobu, které má jít do světa. Ježíš mluví o těchto služebnících.

„46 Blahoslavený služebník ten, kteréhož přijda pán jeho, nalezl by, an tak činí. 47 Amen pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej. 48 Jestliže by pak řekl zlý služebník ten v srdci svém: Prodlívá pán můj přijíti,“ – Znamená to, když tito muži kážou z kazatelen, že Ježíš nepřijde tak brzy, jak říkal? Ne, je psáno, že si to řeknou ve svém srdci. Je to tedy člověk, který se vydává za věřícího v brzký Ježíšův příchod. Je to adventista, ale možná uvažuje: „Ježíš asi tak brzo nepřijde.“ A v srdci si řekne: „Prodlívá pán můj přijíti,“ Jaký je výsledek?

„49 I počal by bíti spoluslužebníky,“ – to jsou pomluvy a klepy – „jísti pak a píti s opilci:“ – Ve Zjevení 17 je popis ženy, její jméno je Babylon, která drží v ruce pohár v. 4: „plný ohavností a nečistoty smilstva svého.“ Je opilá falešným učením. V Mt 24,49 si někdo v srdci říká: „Možná Ježíš nepřijde tak brzo, jak jsme si mysleli a začne šířit pomluvy a klepy v církvi a přijímat falešná učení a doktríny Babylona.

„50 Přijdeť pán služebníka toho v den, v kterýž se nenaděje, a v hodinu, v kterouž neví. 51 I oddělíť jej, a díl jeho položí s pokrytci. Tamť bude pláč a škřipení zubů.“
Ježíš má pro nás zvláštní varování v těchto posledních dnech:
  1. Nedovolte, aby vaše víra a horlivost pro druhý Ježíšův příchod ve vašem srdci vychladla.
  2. Buďte opatrní, nenechte se chytit do pasti pomluv a klepů.
  3. Buďte věrni pravdám Božího Slova.
  4. Buďte věrni čistotě učení. Neopíjejte se falešným učením Babylona.
To, co Jakub říká v kapitole 4, je relevantní pro nás v dnešní době.

Další část verše:
Jk 4,11: „Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru, a potupuje bratra svého, utrhá zákonu, a potupuje zákon. Tupíš-li pak zákon, nejsi plnitel zákona, ale soudce.“

Soudit nebo potupovat svého bratra je projevením opaku Ducha Zákona.

Co je Duch Zákona? Láska.
Jednou se Ježíše ptali: „Jaké je největší přikázání v Zákoně?“
Ježíš řekl: „Jsou vlastně dvě: První je: ‚Miluj Hospodina svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ A druhé je podobné: ‚Miluj bližního svého jako sebe samého.‘ Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.“
Desatero přikázání je tedy postaveno na principu lásky. První čtyři přikázání definují naši lásku k Bohu. Ukazují nám, co to znamená milovat Boha: Když milujeme Boha, nebudeme mít žádné jiné bohy před ním, nebudeme uctívat modly, brát Jeho jméno nadarmo a budeme pamatovat, abychom světili sobotu. Jestliže milujeme své bližní, jako sebe, budeme ctít rodiče, nebudeme zabíjet, cizoložit, krást, nebudeme křivě svědčit a nebudeme žádostiví.

Deset přikázání nám odhaluje, co je to láska. Definuje, jaký vztah si Bůh přeje, abychom měli s Ním a jaký chce, abychom měli vztah s našimi bližními. Proto Ježíš řekl, že dvě největší přikázání jsou shrnuta v lásce k Bohu a k bližním. Když je tedy někdo zapojen v pomluvách a šíření klepů, je to opak principu, který je v základu Božího Zákona lásky. Bible říká, že láska přikrývá mnoho hříchů. Když se někdo upřímně stará o svého bližního, bratra nebo sestru v církvi, budou dělat vše, co mohou, aby je povzbudili na cestě křesťana. Nebudou se je snažit shodit nebo vyprávět o nich historky.

Proto Jakub říká, že když se účastníte takového souzení nebo pomluv, nezachováváte Zákon, protože podkopáváte Ducha Zákona. A to zdůrazňuje. Když myslíme na Deset Přikázání napsaná Božím prstem na dvě kamenné desky, napadá vás něco významné ohledně čísla dvě v Bibli?
Číslo dvě představuje Zákon a Proroky. Představuje pevné a důvěryhodné svědectví.

Písmo říká: „Ústy dvou nebo tří svědků bude všechno potvrzeno.“
Boží Zákon má tedy dva svědky – dvě kamenné desky: První čtyři přikázání souvisí s naším vztahem k Bohu. Dalších šest souvisí s naším vztahem k bližním. Další zajímavá věc se týká prvních čtyř přikázání.

Číslo čtyři v Bibli představuje celou zemi – máme čtyři body v kompasu (východ, západ, sever, jih). Bůh je Stvořitel všech věcí a je hodný chvály celého svého stvoření, celého lidstva. Posledních šest přikázání souvisí s naším vztahem k bližním.

V Bibli číslo šest je číslo člověka. Člověk byl stvořen šestý den týdne. Znamení šelmy je šest, šest, šest.

Číslo tři symbolizuje Božskou Trojici. Číslo šest, šest, šest je pokus člověka uzurpovat Boží postavení. Posledních šest přikázání tedy souvisí s naším vztahem s bližními. Princip přikázání se zakládá na lásce k Bohu a k bližním.

Poslední část verše 11 říká:
Jk 4,11: „Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru, a potupuje bratra svého, utrhá zákonu, a potupuje zákon. Tupíš-li pak zákon, nejsi plnitel zákona, ale soudce.
Jinak řečeno, když nezachováváme Ducha Zákona, pak Zákon ve skutečnosti nedodržujeme. Je možné zachovávat literu a nezachovávat Ducha Zákona v závislosti na přikázání. Někdy to ale není možné – např. u přikázání nepožádáš. Myslím však, že není možné porušit ostatní přikázání, aniž bychom nejdřív neporušili desáté přikázání „Nepožádáš“.

V Ježíšově době byli vůdci horliví v zachovávání litery zákona, ale zanedbávali Ducha Zákona. Když Šalomoun zemřel, jeho syn nevyhověl lidu a nesnížil daně.

Starší rádci mu radili, aby snížil daně, ale mladí mu poradili, aby byl přísný. V důsledku toho se království vzbouřilo proti králi a deset kmenů se oddělilo. Vzniklo Jižní a Severní království. V Jižním byl králem Rechabeám a na Severu Jeroboám. Aby lidé neodcházeli do chrámu do Jeruzaléma, nechal Jeroboám vytvořit dvě zlatá telata. A tak zapříčinil odpadnutí od víry severního království. Kvůli přestupování Božích přikázání přišli na severní království soudy a nakonec bylo dobyto Asýrií. Jižní království bylo také nakonec dobyto, ale Babylonem. Po 70ti letech v zajetí se Židé vrátili a postavili znovu chrám v Jeruzalémě. Uvědomovali si, že to všechno se jim stalo kvůli hříchu a přestupování Božích přikázání. Aby dobře zachovávali Zákon a jeho přikázání, začali si k němu přidávat mnoho lidských tradic.

Jak šel čas, tyto tradice se staly důležitějšími, než principy, na nichž byly tradice založeny. Došlo to až tak daleko, že Židé obviňovali Ježíše a Jeho učedníky z porušování soboty, když si učednici natrhali klasy, aby se najedli zrna. Neporušili sobotu, ale provinili se proti některým židovským tradicím.
Ve snaze zachovat zdání poslušnosti, úplně porušili Ducha poslušnosti. Poté, co obvinili Ježíše z porušování soboty, se židovští vůdci sešli, aby naplánovali Jeho usmrcení. Ježíš o nich řekl:
Mt 15,3: „Proč i vy přestupujete přikázaní Boží pro ustanovení svá?“
Mk 7,8: „Nebo opustivše přikázaní Boží, držíte ustanovení lidská“
Někdy nám hrozí, že spadneme do stejné pasti. Dáme stranou Ducha Zákona, abychom si udrželi zdání poslušnosti zachováváním litery bez zachovávání Ducha. V našem jednání s lidmi musíme ukázat Ducha Zákona – lásku. Když dodržujeme Ducha Zákona, pak nebudeme mít problém s dodržováním litery. Není možné mít správného Ducha a porušit literu. Musíme však být jisti, že Duch svatý přebývá v našem srdci a projeví Ježíšovu lásku.
 
Jk 4,12: „Jedenť jest vydavatel zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, ješto tupíš jiného?“
Zde nám Bible říká, že pokud jde o duchovní záležitosti, je tady jeden Soudce. Tím Soudcem je Zákonodárce. Jedině Bůh dokáže posoudit pohnutky srdce. Lidé se dívají na to, co je vidět zvenčí, ale jedině Bůh zná pohnutky srdce. Proto jedině On může soudit.
Kolik záznamů je v Písmu o tom, jak Bůh psal Svou rukou?
  1. Deset přikázání v Ex 20 napsal na hoře. Hora je symbolem království. Deset přikázání je základem Jeho království.
  2. V Babylonu na Beltšasarově slavnosti nechal král přinést nádoby, které byly zasvěcené Bohu. Začne z nich pít víno a uctívat pohanská božstva. Najednou se objeví ruka a začne psát: „Mene, mene, tekel, ufarsin, totiž: Zčetl jsem, zčetl, zvážil a rozděluji.“ (Da 5,25).
Poprvé Bůh píše na hoře Svůj Zákon, základ Jeho vlády. Podruhé je to soud za porušování Zákona. Mzdou hříchu je smrt a hřích je přestoupení Zákona. Vidíme tedy Zákon a jeho přestoupení má za následek soud, jako v případě Babylona.
  1. Potřetí Bůh píše v osobě Ježíše. Psal na zem, byl uprostřed lidí, kteří obviňovali ženu přistiženou při cizoložství. Kde byl Ježíš v tu dobu? Byl v chrámě. Je zajímavé, že Ježíš psal na zem v chrámu.
Ježíš hned neodpoví na obvinění, ale začne psát na zem. Když židovští vůdci viděli, co píše, začali odcházet jeden po druhém. Potřetí Bůh v osobě Ježíše píše v chrámu. Beránek byl obětován v chrámu, na nádvoří. A je nejpravděpodobnější, že právě tam se Ježíš nacházel, když psal.
Ježíš přišel, aby nám otevřel únikovou cestu. Všichni jsme se provinili porušováním Božího zákona. Všichni jsme souzeni, ale díky Boží milosti se Ježíš stal Beránkem Božím, který snímá hříchy světa a dává nám milost. Ještě jednou Bůh píše v Písmu. Kde je poslední nápis? Je to v knize Zjevení 3.
  1. Bůh píše Své jméno na čelo vykoupených, a jméno nového Jeruzaléma. To je symbolem věčného života.
Bůh píše v Písmu čtyřikrát:
1.Zákon, 2.Porušení Zákona, 3.Milost, skrze Ježíšovo dílo, 4. Věčný život, kdy Bůh napíše Své jméno na vykoupené.
Soud náleží Bohu, protože my neznáme srdce. I my jako křesťané jsme někdy připraveni posuzovat pohnutky druhých. Jakub říká: „Nedělejte to, nesuďte.“

Jednou k Ježíši přinesli ochrnutého muže na nosítkách. Ježíš četl v jeho srdci a uzdravil ho i duchovně, což potřeboval ještě víc než fyzické uzdravení. Toužil po odpuštění. Ježíš viděl, co muž opravdu potřebuje a řekl mu: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Farizejové a zákoníci to považovali za rouhání. Ježíš však mohl odpustit, protože je Bůh.

Jediný způsob, jak mohl Ježíš odpustit tomu člověku, byl, že zaujal jeho místo. Mzdou hříchu je smrt. Vzal jeho hříchy a zemřel za něj na kříži. Když Ježíš řekl: „Co je snadnější říct: ‚Jsou ti odpuštěny hříchy, nebo vstaň, vezmi své lože a choď?‘“ Řekl tím v podstatě: „Rozumíš, jako cenu má odpuštění? Rozumíš, kolik mě bude odpuštění stát?“
Odpuštění není snadné. Stálo život Božího syna.

Když si uvědomíme, jak obrovskou cenu hřích má, nebudeme ho brát na lehkou váhu. Proto jedině Ježíš může soudit. On zaplatil cenu za naše hříchy a jediný je k tomu oprávněný. Zná srdce a může přijímat taková rozhodnutí.

Další část verše:
Jk 4,12: „… kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, ješto tupíš jiného?“
Ve Starém Zákoně řekl Bůh Samuelovi: „Je čas pomazat nového krále.“ Saul zatvrdil svého Ducha.
Bůh poslal Samuele do Betléma a když viděl syny Jišaje, myslel si, že jeden z nich bude králem. Ale nebyl to ani jeden z nich. Samuel se zeptal Jišaje, jestli nemá ještě nějakého syna. Jišaj nechal poslat pro Davida.
Bůh řekl Samuelovi a říká také nám:
1.Sam 16,7: „Ale Hospodin řekl Samuelovi: Nehleď na tvárnost jeho a na zrůst postavy jeho, nebo jsem ho zavrhl; neboť ne patřím, nač patří člověk. Člověk zajisté hledí na to, což jest před očima, ale Hospodin hledí k srdci.“
Proto nemůžeme soudit, protože jedině Bůh zná pohnutky a srdce.

1.Kor 4,5: „Protož nesuďte nic před časem, až by přišel Pán, kterýž i osvítí to, což skrytého jest ve tmě, a zjeví rady srdcí. A tehdážť bude míti chválu jeden každý od Boha.“
Ježíš řekl:
Mt 12,34: „…Nebo z hojnosti srdce ústa mluví.“
Pro Boha je důležité srdce, pohnutka, která vede k činu.

Přijde čas, kdy vyjdou najevo tajemství, která jsou skrytá v srdci. Umožňuje, aby se hřích projevil v celé své podobě a tak dovolí celému vesmíru poznat důsledky odstranění Božích přikázání.
 Jk 4,13: „Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes neb zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a něco zištěme;“
V tomto verši vidíme, jak Jakub mění téma. Mluvil o souzení a že si máme dávat pozor, pokud jde o posuzování pohnutek, protože jen Bůh zná srdce. Teď mluví o plánování budoucnosti. V tomto verši mluví o křesťanech, kteří zapomínají na Boha v plánování budoucnosti nebo ve svém životě vůbec. Chtějí sloužit světu i Bohu současně.

Ježíš ale řekl:
Mt 6,24: „Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti. Neb zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti i mammoně.“
Jakub nám připomíná, že se musíme plně a vědomě rozhodnout sloužit Ježíši a udělat Ho prvním a nejvyšším ve všem, co děláme. Dokonce i v obchodním jednání musíme dát Boha na první místo. Klíčem, jak žít vítězný křesťanský život, je podřízení se Ježíši. Všechno závisí na našem odevzdání se, na podřízení našeho srdce a našeho života Ježíši. V knize Cesta ke Kristu je na straně 43 tento citát:

CK 31 (SC 43): „Boj s vlastním já je tím největším zápasem, který člověk bojuje. Vzdát se vlastního já, podřídit všechno vůli Boží, vyžaduje velké úsilí. Člověk se však nejprve musí podřídit Bohu, než se může znovu narodit v svatosti.“
Největší boj, který musí křesťan každý den vybojovat je podřízení se Ježíši. Apoštol Pavel říká: „Umírám denně.“
Opět v knize Cesta ke Kristu 34 se píše: Všechno závisí na správném nasazení vůle. Bůh dal člověku schopnost volby, a je na lidech, aby ji užívali.“
Bůh nám dal svobodnou vůli. Všichni si můžeme vybrat. Dále se zde píše:
CK 34: „Nemůžeš změnit své srdce, nemůžeš dát Bohu sám od sebe náklonnost svého srdce; můžeš se však sám ze své vůle rozhodnout, že mu budeš sloužit. Můžeš dát Bohu svou vůli, „neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete a činíte, co se mu líbí.“ Tak se celá tvá povaha podřídí vedení Ducha Kristova; tvá náklonnost se soustředí ke Kristu, tvé myšlení bude v souladu s ním.“

Každý den se můžeme odevzdat Ježíši a rozhodnout se, že Mu budeme patřit a říct Mu: „Pane, jsem Tvůj. Vlož do mě svého Ducha, změň mé srdce a přiveď mě do harmonie s principem Tvého Zákona: Láska k Bohu a láska k bližnímu.“
Když se každý den podřídíme Ježíši, On bude v nás pracovat a změní nás v lidi, jakými nás chce mít ve všem, co děláme. Musíme stále s pokorou hledat Boží vedení v našich životech. Hledat správného ducha, být jako Ježíš ve všem našem jednání. Podíváme se na druhou část verše 13.

Jk 4,13: „Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes neb zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a něco zištěme;“
Tady je skupina lidí prohlašuje, že jsou křesťané, ale spoléhají na svou vlastní sílu ve vytváření bohatství. Nepočítají s Bohem a neskládají v Něj svou důvěru. Všechno závisí na svobodné vůli. Nemůžeme změnit své srdce, ale můžeme se rozhodnout sloužit Bohu a odevzdat se Ježíši, aby nás změnil.

Př 27,1: „Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese.“
Jakub neodsuzuje moudré plánování budoucnosti. Opravdu, abychom byli dobří křesťané, musíme moudře plánovat. Bůh nám dal zdroje, které máme moudře využívat v podporování Jeho království.
Je rozdíl v plánování s cílem dělat Boží vůli a plánování něčeho, co chci dělat já. A o tom mluví Jakub. Zde jsou lidé, kteří plánují svou budoucnost a neberou v úvahu Boží vůli. Budují si své vlastní plány. Jakub říká: „Nemůžete se takto chovat. Nevíte, co přinese zítřek.
V Mt 6,33 Ježíš řekl:
Mt 6,33: „Ale hledejte nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno.34Protož nepečujte o zítřejší den, nebo zítřejší den pečovati bude o své věci. Dostiť má den na svém trápení.“
Co znamená hledat nejprve Boží království? Co je to Boží království?
Přemýšlíme o Království milosti, kdy Ježíš přijde v oblacích slávy s anděly. Přemýšlíme o nebi, o příbytcích, které Ježíš připravuje pro ty, kdo Ho milují, ale to je druhý aspekt Božího království, který nazýváme království milosti. Boží Duch pracuje v našem srdci a životě už tady a teď. Každý u koho Ježíš sedí na trůnu jeho srdce a mysli je občanem Božího království. Ježíš řekl: „Hledejte nejprve Boží království.“ Jinak řečeno, udělejte si z toho nejvyšší prioritu každý den, aby byl Ježíš na trůnu vašeho srdce – každý den se odevzdejte Kristu. Hledejte Jeho království a Jeho vůli pro váš život a všechno ostatní vám bude přidáno. Dejte Ježíše na první místo.

To je znázorněno mocně u dvou lidí, kteří se setkali s Ježíšem.

Jednoho dne přijde za Ježíšem mladík a ptá se, co má dělat, aby byl spasen. Pilně zachovával literu Zákona, ale to neuspokojilo jeho srdce. Stále cítil, že mu v životě něco schází. Vnější křesťanská zkušenost neuspokojí srdce. Když budeme zachovávat jen literu, ale unikne nám duch Zákona, pak jsme bídní křesťané. Naše křesťanství se stane seznamem toho, co máme a co nemáme dělat.

Mladík chtěl ujištění, že získá věčný život. Ježíš mu poukázal na Ducha Zákona. Řekl mu: „Jestli chceš být dokonalý, jdi prodej všechno, co máš a rozdej chudým. Tak budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě.“
To je neuvěřitelná nabídka, kterou Ježíš tomuto muži učinil. Pozval ho, aby se stal Jeho učedníkem. Aby trávil čas s Ježíšem každý den. Aby poslouchal Ježíšovo učení, díval se jak uzdravuje, podílel se na Ježíšově službě kázání evangelia. Jak úžasná příležitost! Mladík, ale odešel zarmoucen, protože měl velký majetek. Bylo pro něj příliš těžké vzdát se bohatství a mít Ducha lásky v srdci.

Další bohatý člověk, který se setkal s Ježíšem je Zacheus, výběrčí daní. Možná slyšel o učení Ježíše, možná slyšel učení Jana Křtitele a cítil se usvědčený. A teď slyšel, že Ježíš přichází do města. Ježíš přišel pod strom, na kterém Zacheus seděl a řekl mu, aby slezl dolů, protože půjde k němu domů. Zacheus se rozhodl, že polovinu svého majetku dá chudým a pokud někoho okradl, vrátí mu to čtyřnásobně. Jestliže to tak učinil, stal se z něho velmi chudý člověk. Ale Zacheovi už nezáleželo na pozemském majetku. Dostal příležitost, že Ježíš přijde k němu domů. A to bylo pro něj vším.
Ježíš pak řekl Zacheovi: „Dnes přišlo spasení do tvého domu.“ Zacheus pochopil, že Duch lásky má cenu vyšší než cokoliv jiného.

Dva příklady v Bibli: Jeden byl ochoten obětovat pro Ježíše všechno a druhý si raději ponechal své pozemské statky.

To je bod, který Jakub v tomto verši zdůrazňuje. Jako křesťané nedovolme ničemu, aby pro nás mělo větší význam než Ježíš. Ježíš musí v našem životě být číslo jedna.
 
Jk 4,14: „(Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jaký jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)“
Jakub pokračuje dále a ukazuje na pozemský zisk bez toho, abychom uvažovali o Božím záměru pro náš život.

Ježíš mluvil v podobenství o boháči, kterému se hodně urodilo. Rozhodl se, že zboří staré stodoly a postaví nové. Bude mít tak zásoby obilí na mnoho let. V podobenství Bůh řekl tomuto člověku: „Blázne, dnes v noci si vyžádají tvou duši a čí bude to, co jsi nashromáždil?“
Jakub zdůrazňuje, že pokud Bůh není v našem životě na prvním místě, potom všechno, co získáme, opravdu nic neznamená.

Ježíš říká v Mt 16,26: „Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, své pak duši uškodil? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou?“
Pomyslete na věčnost a náš život na tomto světě. Náš život je jenom tečka na přímce věčnosti. Co je 90 let na nekonečné linii? I kdybyste žili 900 let jako lidé před potopou, co to je ve srovnání s věčností? I kdybychom na této zemi nic neměli, pokud máme Ježíše, pak máme všechno. Amen?
Ďábel se nás občas bude snažit zaslepit pozemským bohatstvím a sobeckými myšlenkami. Dívejte se na to ale z perspektivy věčnosti, z Boží perspektivy. Bůh má starost o náš pozemský život, ale mnohem větší zájem má o náš věčný život.
Když se na život díváme z Boží perspektivy, je velmi krátký. Jakub říká, že je jako pára.

Job 8,9: „(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)“
Kaz 12,13: „Summa všeho, což jsi slyšel: Boha se boj, a přikázaní jeho ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží.“

To nejdůležitější je znát Boha. To znamená mít v srdci Ježíšovu lásku a zachovávat Boží přikázání. To je nejdůležitější. Nevyměňme pozemské bohatství za věčný poklad, který nám Bůh chce dát.
 
Jk 4,15: „Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Pán chtíti, a budeme-li živi, učiníme toto neb onono.“
Jakub zdůrazňuje důležitost mít ducha poddanosti Boží vůli. Neplánovat mnoho, co chceme dělat. Nedělejme si mnoho vlastních plánů. Boží vůle se často velmi liší od naší.

Iz 55,8-9: „Nejsouť zajisté myšlení má jako myšlení vaše, ani cesty vaše jako cesty mé, praví Hospodin. 9 Ale jakož vyšší jsou nebesa než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše, a myšlení má myšlení vaše.“
Někdy jako křesťané nerozumíme, proč Bůh dovolí, aby se nám děly některé věci. Procházíme zkouškami a zdá se nám, že Bůh neodpovídá na naše modlitby. Satan přichází a zasévá do nás semena pochybnosti: Možná vás Bůh nemiluje, nejste dost dobří a nechce vás slyšet.

Nesmíme si toho všímat a věnovat pozornost satanovým pokušením a pochybovat. Stále důvěřujte Ježíši, i když nevíte, proč se věci dějí tak, jak se dějí. Bůh se na nás dívá perspektivou věčnosti. Jak se asi cítil Josef ve vězení? Také určitě přemýšlel, co to má znamenat a ptal se: „Pane, proč jsi dovolil, aby se mi to stalo?“ Přesto zůstal věrný a věřil až do konce. Pán si Josefa připravoval na to, co mělo ještě přijít. Daniel a jeho přátelé také nevěděli, co má znamenat to všechno, co je potkalo, ale stále důvěřovali Bohu.

Tak je to i s námi. Když nevidíme Boží ruku, jak nás v životě vede, důvěřujme Jeho srdci lásky a vytrvejme. Bůh má o nás starost a chce nás spasit.

Bůh nám říká: „Důvěřujte mi. Vím, co se děje. Možná mě nevidíte, ale já vidím vás. Věřte mi.“
Jakub nám říká: „Důvěřujte Ježíši. Nevěřte své vlastní moudrosti. Svěřte všechno do Božích rukou.“
 
Jk 4,16: „Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.“
Jakub říká, že duch pýchy a vychloubání je kořenem hříchu. Iz 14,13 mluví o pádu lucifera:
Iz 14,13: „Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy“ – Hvězdy představují anděly. – „Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční. 14 Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu.“
To je duch pýchy a vychloubačnosti, kořen všeho hříchu.

Jakub poznal, že tento duch sobectví byl v církvi v jeho době a může se vyskytovat i dnes. Musíme si uvědomit, že tento duch sobectví se objevuje i v našem životě a chce se prosadit. Proto se musíme stále odevzdávat Ježíši. Jak řekl Pavel: „Umírám každý den.“ Musíme ukřižovat toho ducha sobectví každý den.
Ježíš výslovně říká Laodicejské církvi, dnešní církvi:
Zj 3,17: Nebo pravíš: Bohatý jsem, a zbohatl jsem, a žádného nepotřebuji, a nevíš, že jsi bídný, a mizerný, i chudý, i slepý, i nahý.
Navenek církev vypadá dobře, je bohatá a myslí si, že nic nepotřebuje. Ježíš však říká: „Když se dívám na tvé srdce, jsi „bídný, a mizerný, i chudý, i slepý, i nahý. 18Radímť, abys sobě koupil ode mne zlata ohněm zprubovaného, - Co je tím nejvzácnějším, co může křesťan mít? Co představuje zlato? Co je Duch Zákona, základ Zákona? Je to láska. Zlato pročištěné v ohni je víra a láska.

Apoštol Pavel řekl: Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.“ (1.Kor 13,13)
Je to Ježíšova láska v srdci. Ježíš říká: „Myslíš si, že jednáš dobře, ale chybí ti má láska v srdci. 18 Radímť, abys sobě koupil ode mne zlata ohněm zprubovaného, abys byl bohatý“, - duchovně bohatý – „a roucho bílé, abys oblečen byl, a neokazovala se hanba nahoty tvé.“ - co představuje bílé roucho, které Ježíš chce dát církvi? Kristova spravedlnost. Toto roucho nepřikryje naše hříchy, ale je to lék, který nás vyléčí z hříchů. Protože když přijmeme Kristovu spravedlnost, Duch Boží bude v nás pracovat a přemění nás v lidi, kterými nás Bůh chce mít.
Ježíš říká: „Dovolte mi vložit Mou lásku do vašeho srdce. Přijměte Mou spravedlnost.“

Dále Ježíš říká:
 „A očí svých pomaž kollyrium, abys viděl.“
Co je kollyrium – mast na oči? Duchovní rozlišování.
Dnes jako jednotlivci potřebujeme mít v srdci Ježíšovu lásku, Ježíšovu spravedlnost v životě a Ducha svatého, abychom byli schopni duchovně rozlišovat.

Jak získáme tuto víru a lásku, tuto spravedlnost a Ducha rozlišování? Ježíš odpovídá na tuto otázku ve Zjevení 3:
Zj 3,20: „Aj, stojímť u dveří, a tluku. Jestližeť by kdo uslyšel hlas můj, a otevřel dvéře, vejduť k němu, a budu s ním večeřeti, a on se mnou.“
Co s námi chce Ježíš udělat? „Chci s vámi večeřet.“ Pokrm v Bibli představuje Boží Slovo. Ježíš říká: „Přijdu a otevřu vám Své Slovo.“
Jestli chceme mít v srdci Ježíšovu lásku, musíme trávit čas s Jeho Slovem. Jeho Slovo má moc.

Jestli chceme Kristovu spravedlnost v životě, získáme ji, když budeme studovat Jeho Slovo. Duchovní rozlišování přichází, když trávíme čas s Ježíšem a jíme živé Slovo. To nám Ježíš nabízí jako jednotlivcům. Právě to potřebujeme i jako církev – víc Ježíšovy lásky v našem srdci a životě.
 
Jk 4,17: „A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.“
Jakub nám připomíná, že musíme být nejen těmi, kdo slyší Slovo, ale musíme být i těmi, kdo činí Slovo. I ďábel věří, ale třese se. Ježíš řekl: „Každý, kdo slyší tato slova a činí je, podobá se moudrému muži, který staví svůj dům na skále. Když přijde bouře, dům obstojí, protože má základy ve skále.
Všichni jsme staviteli, kteří staví svůj charakter. Náš charakter bude vyzkoušen různými zkouškami a těžkostmi.

Když stavíme svůj charakter na skále, na Ježíši Kristu tím, že jíme Jeho Slovo, pak, když přijdou zkoušky a těžkosti a naše víra bude zkoušena, vydržíme, protože máme svůj základ v Ježíši. Pokud ale budujeme svou křesťanskou zkušenost na písku – na svých pocitech – když přijdou zkoušky, zhroutíme se a pád bude veliký. Musíme stavět na skále. Pak nezáleží na tom, co se stane v životě. Pokud máme svůj základ v Ježíši, naše víra vytrvá.

Ve Zjevení 14 je charakteristika Božího lidu v době konce:
Zj 14,12: „Tuť jest trpělivost – to může být přeloženo také jako vytrvalost – svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázaní Božích a víry Ježíšovy.“
Zachovávají přikázání – zachovávají Zákon i Ducha – a mají víru Ježíšovu.

Víra Ježíšova je plné odevzdání se a podřízení se Boží vůli.

V Getsemanské zahradě se Ježíš modlil: „Otče, ne má, ale Tvá vůle se staň.“
Boží lid se musí plně odevzdat a podřídit Kristu, důvěřovat Mu cele. Musíme Mu dovolit, aby pracoval v našem srdci a v našem životě. Základem křesťanství je podřídit se plně Ježíši.

Dobrá zpráva je, že Bůh dal každému z nás schopnost zvolit si, že se Mu odevzdáme a že se Mu podřídíme. Někdy si to sami ztěžujeme, ale není to tak těžké. Můžeme se pro Něj rozhodnout už dnes, že Mu budeme věrni. Můžeme se rozhodnout už dnes, že Mu budeme důvěřovat.













 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one