Nechajte si zasielať novinky priamo do Vašej emailovej schránky. Stačí ak vložíte svoj email a stlačíte "prihlásiť".
1 Jn 3:1 - " Pozrite, akú veľkú lásku nám daroval Otec: voláme sa Božími deťmi a nimi aj sme. Preto nás svet nepozná, že nepoznal jeho."

Email: jnkiraly5@gmail.com
Túžiš poznať Boha bližšie? Hľadáš mladý kolektív ľudí s ktorými by si študoval Písmo Božie a základné témy Biblie, zaujímavosti zo sveta, dôkazy existencie Boha v matematike, fyzike a vede? Pridaj sa k nám a študuj s nami Písmo! Stretávame sa na byte v piatok - nedeľa.
Pre ľudí, ktorí sa chcú zapojiť do evanjelizácie, ale nevedia ako, sme pripravili letáky pre verejnosť, ktoré si môžete stiahnuť a vytlačiť, prípadne šíriť ďalej.
Vyhľadajte si na tejto stránke frázu či slovo, ktoré neviete nájsť.
Vzhľadom k veľkému záujmu návštevníkov a obšírnemu obsahu témat tu nenájdete Apologetiku, Videá, Prednášky, Dokumentárne filmy a iné. Oveľa viac objavte na stránke zmensvojzivot.webgarden.cz.
Navštívte nás!
Objednajte si zdarma a nezáväzne knihu Veľký spor vekov od autorky Ellen Gould Whiteovej. Vyplňte do formulára Vaše kontaktné údaje a my Vám obratom pošleme knihu poštou na Vami uvedenú adresu. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Objednajte si zdarma a nezáväzne knihu Veľký spor vekov od autorky Ellen Gould Whiteovej. Vyplňte do formulára Vaše kontaktné údaje a my Vám obratom pošleme knihu poštou na Vami uvedenú adresu. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Získajte zadarmo jednu z najrozšírenejších kníh na svete "Veľký spor vekov". Dozviete sa o histórii, súčasnosti a tiež budúcnosti tohto sveta. Viac informácií nájdete TU.

O projekte          Objednať
cross-sunbeam.jpg
Zmena soboty na nedeľu - Sobota v Písme
- V tejto prednáške sa pokusim zhrnúť významné aspekty môjho bádania o zmene dňa odpočinku zo soboty na nedeľu v kresťanstve.
1920x1080_dragons-dragon-fantasy-artwork-hell-HD-Wallpaper.jpg
Bola som v pekle - svedectvo alebo klam? - Pravda o pekle
- Sú tieto zážitky biblické? Čo hovorí Písmo o pekle a večnom treste?
Img175228_Radiolarie_11.jpg
Evolúcia vs stvorenie - Datovanie a pôvod života
- Nič nevieme; my nevieme, ako vznikla prvá molekula, my nevieme nič o tom, ako vznikli prvé proteíny a vôbec, ako vznikla prvá bunka. Všetky zákonitosti, ktoré poznáme z chémie a molekulárnej biológie, vlastne hovoria proti teórii evolúcie.
6a00d83451d95b69e20133f57a49e9970b-pi.jpg
Mária, matka Ježišova a Biblia - Uctievať alebo neuctievať Máriu?
- Mária bola veľmi požehnanou a vzácnou ženou. Čo nám o nej hovorí Písmo v porovnaní s dnešným učením o nej?

Deje sa vo svete niečo zvláštne? Schyľuje sa k niečomu?

Áno, určite ! (641 | 80%)
Áno ! (70 | 9%)
Asi áno ... (33 | 4%)
Nie ! (19 | 2%)
Určite nie ! (15 | 2%)

Má väčší význam tradícia alebo Božie slovo?

Tradícia (20 | 3%)
Božie slovo (693 | 90%)
Neviem (19 | 2%)

Čo Vám v živote najviac chýba?

Viera (161 | 23%)
Odhodlanie (103 | 15%)
Sila (68 | 10%)
Nádej (15 | 2%)
Múdrosť (89 | 13%)
Láska (180 | 26%)
Zmysel života (48 | 7%)
Iné (25 | 4%)

Má Váš život väčší zmysel ak veríte v evolúciu alebo stvorenie?

Ak verím v stvorenie (649 | 84%)
V oboje (33 | 4%)
Ak verím v evolúciu (92 | 12%)

Aké náboženstvo vyznávate?

Ateizmus (156 | 13%)
Univerzalizmus (4 | 0%)
Špiritizmus (7 | 1%)
Šintoizmus (4 | 0%)
Sikhizmus (3 | 0%)
Scientológia (10 | 1%)
Rastafarianizmus (7 | 1%)
Novopohanstvo (26 | 2%)
Kresťanstvo (933 | 79%)
Judaizmus (9 | 1%)
Islam (13 | 1%)
Hinduizmus (4 | 0%)
Budhizmus (10 | 1%)
Zoroastrianizmus (2 | 0%)

Zažili ste v živote niečo, čo je za hranicou vášho chápania?

Ano (591 | 90%)
Nie (63 | 10%)

Existujú iné mimozemské civilizácie?

Áno (296 | 42%)
Asi áno (24 | 3%)
Možno (94 | 13%)
Asi nie (40 | 6%)
Nie (251 | 36%)

Do akej vekovej kategórie spadáte?

do 15 rokov (43 | 6%)
16 - 25 rokov (188 | 28%)
26 - 35 rokov (106 | 16%)
36 - 45 rokov (123 | 19%)
46 - 55 rokov (101 | 15%)
56 - 65 rokov (72 | 11%)
66 a viac rokov (33 | 5%)
Luk 21:28
Keď sa toto začne diať, vzpriam­te sa a po­z­dvih­nite hlavy, pre­tože sa pri­bližuje vaše vy­kúpenie.
Počet klimatických katastrof 1980 – 2011
Počet klimatických katastrof 1980 – 2011
Priemerná globálna teplota 1860 – 2000
Priemerná globálna teplota 1860 – 2000
Počet distribuovaných Biblií 2009 – 2011
Počet distribuovaných Biblií 2009 – 2011
1900 - 2010

1900 - 2010

Prírodné katastrofy
Obsah CO2 2007 – 2010
Obsah CO2 2007 – 2010
Teplota 1850 – 2010
Teplota 1850 – 2010
Zemetrasenie o sile Magnitudy 6 a viac
Zemetrasenie o sile Magnitudy 6 a viac
Tornáda v USA 1950 – 2011
Tornáda v USA 1950 – 2011
TOPlist

Stránka založená 18.6.2010
L 7 – Jazyk pod kontrolou

Kazatel: Jëan Ross


Základní verš:

Matouš 12,3: „Nebo z slov svých spravedliv budeš, a z řečí svých budeš odsouzen.“
Slova mají velikou moc – v dobré i ve špatném slova smyslu.

Bible říká, že Bůh stvořil všechno svým Slovem. Samozřejmě víme, že člověka Bůh stvořil vlastníma rukama a potom do něj vdechl dech života a člověk se stal duší živou. Ale u všeho ostatního Bůh řekl a stalo se: „Budiž světlo a bylo světlo.“ V Genesis čteme, jak Bůh stvořil svět Svým Slovem.
V Jan 1,1 čteme: „Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. 2 To bylo na počátku u Boha. 3 Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest.“

Vidíme tedy, jak Bůh mluví v Genesis a pak přejdeme do evangelia a setkáváme se znovu s Božím Slovem, které představuje Ježíše. Ale když půjdeme do poslední knihy Bible, knihy Zjevení, setkáme se s Ježíšem a je označen jako Alfa a Omega. To je zajímavé jméno. Mimochodem ve Zjevení, kde je Ježíš nazván Alfa a Omega, Bůh Otec je také nazván Alfa a Omega. Tedy oba, jak Otec, tak i Ježíš Kristus jsou nazváni Alfa a Omega.

To je zajímavé jméno pro Ježíše. Proč Ho označujeme jako „Alfa a Omega“? Co je Alfa? To je začátek neboli první písmeno řecké abecedy. Omega je poslední písmeno. Ježíš je nazván „A“ a „Z“ abecedy. Proč se Kristus nazývá A a Z abecedy?

Co děláme s písmeny abecedy? Uspořádáváme je různým způsobem a tvoříme z nich slova. Slova jsou vyjádřené myšlenky. Ježíš zjevuje myšlenky Otce. Když chcete vědět, co si myslí Otec, podívejte se na Ježíše. Proto Ježíš řekl: „Kdo vidí Mě, vidí Otce.“ V J 14,8.9 je psáno:
„Řekl jemu Filip: Pane, ukaž nám Otce, a dostiť jest nám. 9 Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý čas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce, a kterakž ty pravíš: Ukaž nám Otce?“
Slova mají velkou moc. Ježíš přišel, aby nám odhalil, kdo a jaký je Otec. Ježíš přišel, aby nám řekl a ukázal slovy, která promluvil, co si myslí Otec a jaký je.

Naše lekce na tento týden je celá o moci slov. Je o Božím Slovu, ale také o našich slovech. O tom, jak my používáme naše slova, ať už je používáme dobře nebo zle. Klíčovým textem je Jakub 3,1-12.

V našem studiu Jakubova listu se setkáváme s několika tématy:

Jk 1,19 vytváří prostředí pro celou knihu, kdy zdůrazňuje význam přijetí psaného Slova.

Uznává důležitost Božího Slova. Jako křesťané se musíme živit Slovem. Stejně jako ratolest nemůže nést ovoce, pokud nezůstává spojena s kmenem, tak ani my nemůžeme nést ovoce, které má křesťan nést, pokud nejsme naroubováni na Boží Slovo. Musíme přijímat Boží Slovo. Když přijímáme Slovo, vede to k pokoře – to je další téma, které Jakub zdůrazňuje. Pak je tu nestrannost v našem vztahu k druhým – ať už je někdo bohatý nebo chudý, jednáme s nimi se stejnou přívětivostí a respektem. To vede k víře, která se projevuje láskou a to vyústí v charakter podobný Kristu.
V kapitole 3 Jakub pokračuje v popisu svatého života, jak se tento svatý život projeví na slovech, která mluvíme a jakým způsobem je vyslovujeme.

Jk 3,1: „Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.“
Jakub začíná slovy: „Nechtějte být všichni učiteli.“

V církvi je to Kristus, kdo povolává určitého člověka, aby byl učitelem. A je také tím, kdo člověku dá potřebnou kvalifikaci, aby mohl být učitelem.
Ef 4,11: „A onť (Kristus) dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné pak evangelisty, jiné pak pastýře a učitele, 12 Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, pro vzdělání těla Kristova,“
Úkolem učitelů v církvi je budovat církev, Kristovo tělo. Jakub varuje členy církve, když říká: „Buďte opatrní. Neusilujte být učitelem ze sobeckých ambicí.“
Učitelé jsou neustále v nebezpečí, že ztratí ducha pravé pokory. Kdykoliv lidé vzhlíží k nějakému člověku, který je má vést a učit v určité oblasti, je snadné, že tento člověk na sebe začne pohlížet jako na někoho, kdo zná všechny odpovědi – skládá důvěru ve vlastní moudrost. Kdo byl jedním z největších učitelů ve Starém Zákoně?

Starý Zákon můžeme rozdělit na dvě části: 1. Zákon a 2. Proroci. Prvních pět knih, které napsal Mojžíš, tvoří Zákon. Ostatní knihy jsou symbolizované Elijášem a nazývají se ‚Proroci‘. Jedním z největších učitelů Starého Zákona byl Mojžíš, protože přinesl dětem Izraele učení, které mu svěřil Bůh. Jak snadné by pro Mojžíše bylo stát se sebestředným a nafoukaným, když mu Bůh zjevil všechny tyto velké pravdy. Bible nám však říká, že Mojžíš byl nejpokornější z lidí. To je důležitá vlastnost, kterou by měl učitel mít, zejména zbožný učitel – mít pokorného ducha. Někteří jsou možná velmi talentovaní a inteligentní, ale to neznamená, že mají správného ducha, aby mohli být učiteli v církvi. Důležitou vlastností učitele v církvi je pokorný duch. Musí následovat Mojžíšův příklad pokory.

V církvi jsou samozřejmě různé stupně odpovědnosti. Čím více máme odpovědnosti ve vedení v církvi, tím větší odpovědnost máme před Bohem. Ti, kdo vyučují pravdu, nejsou odpovědni jenom za to, co vyučují a za to, jaký dávají příklad, ale také za to, jaký vliv mají na druhé.
Ježíš řekl židovským vůdcům:
Mt 23,14: „Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že zžíráte domy vdovské, a to pod zámyslem dlouhého modlení – vydávají se za velmi zbožné –; protož těžší soud ponesete.“
Je to alarmující, ale vedoucí církve mají vliv na druhé a jsou za něj zodpovědní. Musíme si tedy dávat veliký pozor na to, co říkáme.

A to nám Jakub připomíná: „Neusilujte, abyste byli učiteli. Musíte si dávat pozor. Uvědomte si, že budete mít zodpovědnost za svůj vliv. Dávejte si pozor na to, co říkáte.“ To je důležitý bod, který Jakub zdůrazňuje.
 
Jk 3,2: „V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati také všecko tělo.“
Ve verši 2 nám Jakub připomíná, že všichni chybujeme. Všichni máme slabosti charakteru a dopouštíme se chyb. Není to však podle něj omluva hříchu, ale pomáhá nám uvědomit si, že při práci s jednotlivci, zejména v církvi, máme být k sobě navzájem trpěliví a uznat, že všichni klopýtáme.
Povzbuzuje nás a říká, abychom se snažili kontrolovat svá slova. Pak pokračuje: „Když někdo dokáže kontrolovat svůj jazyk, pak dokáže kontrolovat celé tělo.“ To znamená kontrolovat svůj život a charakter, pokud se ovládne v řeči. Toto varování je namířeno proti vychloubačnosti a sebedůvěře.

Připomíná mi to Petra, když před všemi apoštoly prohlásil: „Pane, kdyby všichni od Tebe odpadli, já nikdy ne. Jsem připraven jít s Tebou do vězení i na smrt.“ A později ten samý večer třikrát Krista zapřel. Je pro nás snadné být křesťany a říkat správné věci, když jsme obklopeni přáteli. Když jsme ale sami, stojíme vždy za tím, co je správné?

Není to ani tolik o tom, co říkáme, ale o tom, jak žijeme svůj život, který je největším svědectvím pro druhé. Jako křesťané musíme tedy ukázat, že to, čemu věříme je pravdivé na tom, jak žijeme svůj život. Kolik lidí se odvrátilo od křesťanství kvůli pokrytectví křesťanů? Lidé pozorují křesťany a řeknou: „Jestli tohle znamená být křesťanem, pak s křesťanstvím nechci mít nic společného.“
Poslední část verše  říká: „. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati také všecko tělo.“

Ovládat svá slova zejména v těžkých okolnostech je důkazem posvěcující moci Ducha svatého na srdce a mysl člověka. Ježíš řekl:
Mt. 12,35: „Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.“

Naše slova odhalují naše myšlenky. Pokud jsou naše slova čistá, milá a dobrá, je to důkaz, že naše myšlenky jsou pod kontrolou Kristova ducha.
Mt. 12,34: „…Nebo z hojnosti srdce ústa mluví.“
Mluvíme o věcech, které jsou nejbližší našemu srdci. Když je tedy naše srdce naplněno Ježíšovou láskou, ukážeme tuto lásku v tom, jak budeme jednat s druhými. Budeme mluvit o Ježíšově lásce, budeme s nimi jednat se stejnou láskou, vlídností a respektem. Když naše srdce nejsou naplněna Kristovou láskou, budeme tvrdí a kritičtí. To, čím jsou naplněna naše srdce, se projeví ve způsobu, jak mluvíme.

Když milujeme Ježíše, bude to z nás vyzařovat ve všem, co budeme dělat. Ovlivní to naši řeč. Nejenže budeme mluvit o Ježíši, ale to jak budeme mluvit o jiných lidech, bude mít příchuť naší lásky k Ježíši. Budeme jednat s lidmi jinak, protože to jsou Boží děti. Naše láska ke Kristu ovlivní způsob, jak mluvíme o druhých a jak s nimi jednáme. To je důkaz, že Kristus žije v našich srdcích.

Jakub nám dává několik příkladů moci našich slov. Pak nám říká, jak bychom měli ovládat svá slova, což je samozřejmě velmi důležitá část. K tomu potřebujeme pomoc Ducha svatého.
Jk 3,3: „An, my koňům udidla v ústa dáváme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.“

Všimněte si, zde používá příklad koně a udidla, které se mu dává do úst. Tak jako neukázněný kůň ohrožuje jezdce, podobně i neukázněný jazyk ohrožuje svědectví křesťana.

Kolikrát jste si už pomysleli: „Kéž bych to nebyl řekl.“ Jednou jsem viděl, jak měl někdo plakát, kde bylo napsáno: „Kéž by moje pusa měla tlačítko „Backspace“. Kolikrát vás už napadlo: „Kéž bych to mohl vymazat“, ale už to bylo vysloveno. Jak ale vymažeme to, co už jsme řekli? To už není možné.

Není vždy snadné ovládat svá slova, zejména když nás někdo irituje nebo řekne něco nepravdivé. Pro naši sobeckou povahu je snadné přejít rychle k činu a říct něco, čeho budeme později litovat. Můžeme ovládat koně, ale svůj jazyk? Naše slova mohou přinést povzbuzení a radost, ale také bolest a zármutek.

Popřemýšlejme chvíli o kladné stránce řeči – o moci slov, když řekneme něco správného v pravou chvíli. Jak mohou být slova povzbuzením a přinášet radost? Bible mluví hodně o takové moci slova.
Jr 15,16: „Když se naskytly řeči tvé (mluví o Božím Slovu), snědl jsem je,“ – přijal jsem je – „a měl jsem slovo tvé za radost a potěšení srdce svého, poněvadž jsi ty mne povolal sám, ó Hospodine Bože zástupů.“
Boží Slovo tedy přináší radost a potěšení.

My můžeme druhým přinášet radost a potěšení. Můžeme vyslovit slovo povzbuzení. Možná jste už něco podobného zažili. Byli jste smutní a měli starosti a potkali jste přítele, který se na vás usmál, promluvil slovo povzbuzení a pomohl vám nést břemeno. Anebo když přijdete do sboru, lidé si s vámi popovídají, pomodlí se s vámi a povzbudí vás.

Potřebujeme to zejména teď v době konce. Potřebujeme bratry a sestry, aby nás povzbuzovali a abychom se navzájem pozvedali. Slova také přinášejí duchovní život. Při jedné příležitosti byl Ježíš obklopen velkým zástupem a řekl: „Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě.“ (J 6,53)
Lidé se na sebe podívali a řekli: „Co to má znamenat? Jíst Jeho tělo.“ Mnozí byli dotčeni a odvrátili se a odešli.

Učedníci se dívali jeden na druhého a řekli: „Nerozumíme tomu, co říká.“
Ježíš řekl učedníkům: Zdaliž i vy chcete odjíti?“
Učedníci řekli: „Pane, ke komu půjdeme? Ale toto jsou tvrdá slova. Co to znamená jíst Tvé tělo a pít Tvou krev?“
A Ježíš jim pak vysvětlil: „Tělo nepřináší žádnou výhodu, ale Slova, která jsem vám mluvil, jsou Duch a jsou život.“
Jíst Kristovo tělo znamená přijímat Jeho Slovo. V tom je životodárná moc – v přijetí Božího Slova. Když trávíme každý den čas s Božím Slovem, když čteme Bibli, získáváme životadárnou moc, která přináší duchovní sílu a potravu pro život. Ježíš to znázornil příběhem dvou stavitelů domů. Všichni z nás jsme stavitelé. Budujeme svůj charakter a jednoho dne budou naše charaktery a naše víra podrobeny zkoušce. Pokud svou víru/charakter stavíme na Skále, na Ježíši Kristu, na Jeho Slovu, pak náš charakter/víra ve zkoušce obstojí. Pokud stavíme charakter jen na písku, na pocitech, náš charakter a víra neobstojí. Když se budeme živit Božím Slovem, živým Slovem, které nám dá duchovní sílu a výživu, pomůže nám obstát ve zkoušce.
 
Jakub říká, jak můžeme ovládat koně, když mu dáme do tlamy udidlo. Ale lidský jazyk nelze ovládat. Pak pokračuje a dává nám další příklad.
Jk 3,4: „An, i lodí tak veliké jsouce, a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.“
V novozákonní době byli lidé velmi dobře obeznámeni s loděmi. Jakub tedy používá loď pro ilustraci, aby ukázal, jak taková velká loď může být ovládána malým kormidlem. Přestože kormidlo vede loď, je to kapitán, kdo kormidlo ovládá. A tak i když jazyk ovlivňuje charakter, je to vůle nebo mysl, která ovládá jazyk. To, co říkáme, odhaluje naše srdce, ale je to mysl, která ovládá to, co říkáme.

Musíme se ujistit, že mysl je ovládána Duchem svatým. Proto musíme neustále odevzdávat svoji mysl pod vedení Ducha svatého. Musíme být vždy schopni dát správnou odpověď, kterou Bůh chce, abychom měli v různých situacích.
Př 15,1: „Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.“
Je vždycky lepší odpovědět vlídně, protože to odvrací hněv. Biblické rady skutečně fungují. Jako křesťané bychom měli vždy usilovat o pokoj. Nedovolte, aby sobecká povaha měla převahu, když nás někdo urazí. Raději odpovězte mírně a mile. Následujte Kristův příklad. Dokonce když byl zatčen a obviněn, neodpovídal s hněvem, nerozčiloval se. Odpovídal jemně a mírně.
 
Jk 3,5: „Tak i jazyk malý oud jest, a však veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!“
Malý plamínek, může zapálit veliký les a obrátit ho v popel. Jak je to zvláštní, že jen jedno nebo dvě lehkovážně pronesená slova ve sboru, mohou toho tolik způsobit – bolest, smutek a mohou rozbít harmonii ve sboru – stačí jen lehkomyslná pomluva a může přinést tolik bolesti. Pomluvy jsou jako „tichá pošta“. Na konci je to něco úplně jiného než na začátku, protože to přechází od jednoho člověka k druhému. Stejně tak je to i ve sboru. Když se začne šířit pomluva, je to na konci úplně něco jiného než na začátku. Proto, jestliže uslyšíme nějakou pomluvu, nejlepší, co můžeme udělat je jít přímo za člověkem, kterého se to týká a vyjasnit si to. Tak budeme následovat radu Bible.  Tak budeme následovat příklad, který nám zanechal Ježíš.
 
Jk 3,6: „Jazyk pak jest oheň a svět nepravosti. Takť jest postaven jazyk mezi oudy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného.“
Jakub mluví o jazyku a srovnává ho s ohněm. Nevím, jestli v přírodě existuje více ničivá síla, než je oheň. Jakub zdůrazňuje, jak slova vyřčená bez rozmyslu mohou mít zkázonosný účinek, zejména v církvi. Zmiňuje slovo „nepravost“. Mluví o jazyku a popisuje ho jako oheň, ale pak říká také: „Je to svět nepravosti.“
V Bibli se vyskytují tři slova, která se používají ve vztahu k hříchu. První je slovo „hřích“, které doslova znamená „minout cíl“. Bůh nastavil standard pro křesťany. Když ho nesplníme, provinili jsme se hříchem – minuli jsme cíl.
Dalším slovem je „přestoupení“, které znamená porušit Boží zákon.

Třetím slovem je „nepravost“ a znamená „nakloněný směrem k sobě“ neboli ‚sobectví‘. Zde se tedy říká o jazyku, že „je to svět nepravosti“, což znamená, že pomluvy jsou často motivovány sobectvím. Často řekneme něco zlé o někom jiném, protože chceme vypadat dobře. 90 % pomluv v církvi je motivováno sobectvím – lidé chtějí dobře vypadat.
To by nás nemělo překvapit, protože otec lži je satan, který začal celou vzpouru v nebi svým sobectvím. Čteme o tom ve Zjevení 12,4, kde se píše o bitvě v nebi:
Zj 12,4: „Jehož ocas strhl třetinu hvězd s nebe, a svrhl je na zem. Ten pak drak stál před ženou, kteráž měla poroditi, aby, jakž by porodila, syna jejího sežral.“
Satan a jeho andělé bojovali proti Michaelovi (což znamená proti Kristovi). Drak svedl třetinu andělů. Nepoužil své drápy ani zuby, ale ocas. Ve Starém Zákoně je slovo ocas použito k popisu falešných proroků, kteří mluví lži a klamou. Jsou označeni za ocas.

Tady vidíme Lucifera v nebi, jak šíří lži a svede třetinu andělů, aby se přidali k jeho vzpouře proti Bohu. Stejnou taktiku používá i dnes v církvi, aby způsobil nejednotu, pokoušel lidi a narušoval harmonii v církvi. Motivací, která za tím stojí je sobectví nebo nepravost. V knize „Patriarchové a proroci“, když se mluví o válce v nebi, se nachází tento výrok:„Lucifer začal našeptávat pochybnosti o zákonech ovládajících nebeské bytosti“

Začal šířit pomluvy v nebi.
Žalmu 34,14 je psáno: „Zdržuj jazyk svůj od zlého, a rty své od mluvení lsti.“
Poslední část verše 6 říká o jazyku:
Jk 3,6: „… jsa rozněcován od ohně pekelného.“
Mluví o jazyku, lhaní, podvodech a nepravostech. Slova, která přijímáme, přinášejí vždy úrodu v našich srdcích nebo v našich životech. Když tedy posloucháme klepy a pomluvy a máme v nich uspokojení, přinese to v nás úrodu. To je zákon přírody. Stáváme se tím, na co hledíme. Když se tedy budeme stále živit takovými věcmi, změní nás to – bude to mít na nás vliv.

V Mt 13 vyprávěl Ježíš podobenství o hospodáři, který zasel semena do půdy. V noci, když spal, přišel nepřítel a zasel koukol mezi pšenici. Když rostla pšenice, ukázal se i koukol. Hospodář řekl služebníkům, ať nechají růst pšenici a koukol spolu. V čas žně pošle žence, kteří shromáždí koukol do svazků a spálí ho. Pšenici potom shromáždí do stodoly.

Učedníci pak přišli za Ježíšem a žádali ho, aby jim podobenství vysvětlil. Ježíš jim řekl: „Hospodář je Syn člověka, pole je svět a ten kdo zasévá dobré semeno je Syn člověka a dobré semeno je Slovo – Písmo. Koukol zasévá ten zlý. Koukol jsou děti světa neboli ti, kdo přijímají satanovy lži.
Tento popis ukazuje, že ve světě nebo dokonce i v církvi, budou jak plevy, tak i pšenice růst dohromady. Sklizeň je konec času. Pokud přijímáme Boží Slovo, pak v nás roste pro nebeskou žeň. Jestliže se živíme satanovými lžemi, pokud žijeme z pomluv a klepů dokonce i v církvi, bude to mít na nás dopad. Zraje to v nás pro špatnou sklizeň. To, čím se živíme, má vliv na náš charakter. Je důležité, abychom přemýšleli, čím sytíme svou mysl, své srdce. Je velmi vážné, o čem přemýšlíme, co přijímáme, o čem mluvíme.
 
Jk 3,7: „Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i zeměplazů, i mořských potvor bývá skroceno, a jest okroceno od lidí;“
Nyní Jakub používá další ilustraci. Vyprávěl, jak je loď ovládána malým kormidlem, koně udidlem. Teď mluví o zvířatech obecně a říká: „Lidstvo bylo schopné ovládnout všechna nejrůznější zvířata a přesto člověk nedokáže ovládnout svůj jazyk.“
Lidstvo si podmanilo zvířata a Bůh to tak nařídil už na samém počátku. Lidé měli přední postavení v celém stvoření.

Gn 1,28: „A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi.“
Divoká zvířata byla zkrocena, ale jazyk nikoliv. Sobecká, tvrdošíjná, vzpurná povaha je neustálým bojem dokonce i pro křesťany.

Když se odevzdáte Bohu, neznamená to, že najednou sobecké sklony – nakloněnost k sobě – budou hned odstraněny. Často se vystavujeme pádu, když myslíme, že v tu chvíli odevzdáváme svůj život Ježíši, že najednou skončí všechny naše boje. Zejména pokud jde o evangelizaci, myslíme si, že křtitelnice je cílová páska. Avšak křtitelnice je teprve startovní čára. Tehdy boj opravdu začíná. A mimochodem, jak vyhrajeme bitvu se sebou samými? Na kolenou každý den. Je to zřeknutím se sebe samých. Je to každodenní pokorné odevzdání se Ježíši a prosba o Ducha Božího, aby v nás pracoval. Právě tam probíhá boj – odevzdávat se Ježíši neustále znovu. Je to každodenní zkušenost.

Vítězství získáme skrze pokání, vyznání a odevzdání se Ježíši.

Avšak myšlenka, že když jednou odevzdáme svůj život Ježíši a už si nikdy nebudeme muset dělat starosti se sebou, není pravdivá. To není křesťanský život. Pavel mluví o vytrvalosti až do konce – vytrvalosti, odhodlaném pokračování a důvěře v Boha.
Zaslíbení je, že když to tak budeme dělat, máme vítězství zajištěné. Když důvěřujeme Bohu, získáme vítězství, protože ‚Větší je Ten, který je v nás, než ten, který je ve světě‘. Musíme však neustále upírat svůj zrak na Ježíše. Když na Něj upíráme zrak, dá nám vítězství.
 
Jk 3,8: „Ale jazyka žádný z lidí skrotiti nemůže. Tak jest neskrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.“
Bez vlivu Ducha svatého je náš jazyk – nebo naše slova – od přírody nástrojem zla. Proč? Protože jsou motivována vlastním já.

Jedině Ježíš může změnit srdce. Jedině pod vlivem Ducha svatého můžeme mluvit vlídná, laskavá slova a povzbuzení místo abychom říkali slova plná sobectví.
Žalm 140,3 mluví o bídných lidech a říká:
Ž 140,3: „Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich.“
Ř 3,13: „…jazyky svými lstivě mluvili…“

Když Ježíš mluví o ďáblovi, říká: „Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži.“ (J 8,44)

Říct lež je někdy považováno za maličkost. My si však musíme dávat pozor i na maličkosti – na malé nevinné lži, protože dohromady vytvoří velkou věc. A tyto maličkosti utváří náš osud – mají vliv na náš charakter. Dělají z nás lidi, kterými se nakonec staneme. Všechny maličkosti, které vyslovíme, mají vliv na náš charakter, na nasměrování našeho života, našeho chování. Když se to všechno sečte, ovlivňuje to naše svědectví a náš osud.
 
Jakub pokračuje a hovoří dál o našich slovech a jazyku, kterým nejen dobrořečíme Bohu, ale pak se otočíme a proklínáme ty, kdo byli stvořeni k Božímu obrazu.
Jakub 3,9: „Jím dobrořečíme Bohu Otci, a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.“

Důkazem ryzího křesťanství není jen dobrořečení Bohu, ale také žehnání nepřátelům. Je snadné žehnat přátelům. Ježíš však říká: „Jestliže chcete být dětmi vašeho Otce v nebesích, žehnejte svým nepřátelům.“
Mt 5,44: „Ale jáť vám pravím: Milujte nepřátely své,“ - to je pravé křesťanství -
dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za ty, kteříž vás utiskují a vám se protiví, 45 Abyste byli synové Otce svého, kterýž jest v nebesích; nebo slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé.“
Jedna věc je dobrořečit Bohu za Jeho dobrotu k nám, ale co s tím, když máme žehnat nepřátelům? Když se za ně máme modlit? To je opravdové zjevení toho, že v našem srdci a v našem životě pracuje Duch svatý. To není přirozené. Křesťan je samozřejmě následovník Ježíšův. Chceme s lidmi jednat tak, jak s lidmi jednal Ježíš.

Jak Ježíš jednal se svými nepřáteli? Miloval Své nepřátele. Máme příklad, jak Kristus jednal dokonce se svým úhlavním nepřítelem – s ďáblem.

V Juda 9 mluví Michael archanděl s ďáblem. Nevynesl žádné obvinění proti němu, ale řekl: „Ješto Michal archanděl, když s ďáblem odpor maje, hádal se o tělo Mojžíšovo, nesměl vynésti soudu zlořečení, ale řekl: Ztresciž tě Pán.“
Pokud je někdo, kdo si zaslouží pokárání, pak je to ďábel. Ale dokonce Bůh nevznáší obvinění ani proti ďáblu. Říká jen: „Ztresciž tě Pán.“
Satan je ten, kdo vznáší obvinění proti bratrům. Je označen za žalobce bratří ve Zjevení 12,10.

Není to zajímavé? Bůh neobviňuje ani ďábla. Bůh říká ďáblovi jen : „Ztresciž tě Pán.“ A to je příklad, který máme následovat. Nestojí za to vznášet obvinění proti svým nepřátelům, spíše následujme Ježíšův příklad a modleme se za ně. Buďme k nim laskaví. Když na někoho ukazujeme prstem, ukazují současně tři prsty na nás. Pravděpodobně máme třikrát větší vinu. Ukazujeme však jedním prstem na Boha. Děláme totiž něco, co nám Bůh řekl, abychom to nedělali. Dělejme radši to, co nám říká, abychom dělali – abychom se modlili za své nepřátele.
Jednou přivedli k Ježíšovi ženu a obviňovali ji. Ježíš jim řekl: „Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.“ (J 8,7)

Pro nás lidi je velmi alarmující, když si myslíme, že známe srdce lidí, že můžeme zvednout kámen a hodit ho po někom. Buďme tedy velmi opatrní, pokud jde o pomluvy a klepy a šíření podobných zpráv. To Bůh nechce, abychom dělali.
 
Jk 3,10: „Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.“
Na jednu stranu je pro mě, jako pro kazatele povzbuzením, že dokonce v rané křesťanské církvi v prvním století – v církvi naplněné Duchem svatým, která dělala velké evangelizační pokroky –, existovaly stejné výzvy, jaké se vyskytují v církvi i dnes. A Jakub říká: „Tak tomu být nemá. To do církve nepatří.“
Dřív než budeme moci zkrotit jazyk, než budeme kontrolovat svá slova, musíme uvést naše myšlenky pod kontrolu Ducha svatého. To je každodenní zkušenost a začíná odevzdáním vlastního já. Je to individuální zkušenost.
Apoštol Pavel říká: „Umírám denně“

Je to každodenní odevzdání se a myslím, že nejlepší vysvětlení, jak to můžeme prakticky provést, se nachází v knize „Cesta ke Kristu“.
CK 34 (SC 47): „Nemůžeš změnit své srdce, nemůžeš dát Bohu sám od sebe náklonnost svého srdce; můžeš se však sám ze své vůle rozhodnout, že mu budeš sloužit. Můžeš dát Bohu svou vůli, „neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete a činíte, co se mu líbí.“ Tak se celá tvá povaha podřídí vedení Ducha Kristova; tvá náklonnost se soustředí ke Kristu, tvé myšlení bude v souladu s ním.“

Pravdou je, že nemůžeme změnit své srdce, ale můžeme se rozhodnout, že necháme své srdce změnit Ježíšem. Můžeme Mu odevzdat své srdce a poddat se Mu. Každý den se můžeme odevzdat Ježíši a dovolit Mu, aby v nás pracoval, abychom chtěli a činili podle Jeho dobré vůle. Můžeme mít také dobrý vliv na církev. Nemusíme tam jen tak být a šířit pomluvy. Když slyšíme pomluvu, můžeme snadno změnit téma rozhovoru. Když někdo mluví o někom zle, můžeme o té osobě zmínit něco pozitivního. Když někdo za vámi přijde a řekne: „Už jsi to o něm slyšel…?“ Můžete odpovědět: „Měl jsi příležitost jít a promluvit si s ním a vyjasnit si to? A zjistit, jak tomu ve skutečnosti je.“
Můžeme mít dobrý vliv a povzbuzovat lidi a pomáhat jim na cestě. A to je myslím lekce, kterou si mají lidé odnést a naučit se jí.
 
Jk 3,11.12: „Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkost i hořkost? 12 Moji bratři, může fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Tak ani slaný pramen nevydá sladkou vodu.“

Jakub ukončuje tuto pasáž zdůrazněním důležitosti mít pozitivní vliv, když říká: „Z jednoho pramene nedostanete současně sladkou i hořkou vodu.“ Něco takové bylo dobře známé lidem, kterým psal. U Mrtvého moře byly prameny hořké vody, kterou lidé nemohli pít. Ti, kdo se z ní napili, onemocněli. Dál na sever, blíž Galilejskému moři, byly prameny sladké vody, které dávaly život.

Buďme životadárnými prameny. Ale abychom to mohli dělat, musíme být naplněni Duchem svatým. Duch svatý přináší život, radost a pokoj. Buďme takovým příkladem a povzbuzením pro druhé. To je důraz této lekce. Dovolme tedy Duchu svatému, aby naplnil naše srdce a vedl naše myšlenky. Buďme tím nejlepším příkladem pro druhé.
 
 












 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one