Nechajte si zasielať novinky priamo do Vašej emailovej schránky. Stačí ak vložíte svoj email a stlačíte "prihlásiť".
1 Jn 3:1 - " Pozrite, akú veľkú lásku nám daroval Otec: voláme sa Božími deťmi a nimi aj sme. Preto nás svet nepozná, že nepoznal jeho."

Email: jnkiraly5@gmail.com
Túžiš poznať Boha bližšie? Hľadáš mladý kolektív ľudí s ktorými by si študoval Písmo Božie a základné témy Biblie, zaujímavosti zo sveta, dôkazy existencie Boha v matematike, fyzike a vede? Pridaj sa k nám a študuj s nami Písmo! Stretávame sa na byte v piatok - nedeľa.
Pre ľudí, ktorí sa chcú zapojiť do evanjelizácie, ale nevedia ako, sme pripravili letáky pre verejnosť, ktoré si môžete stiahnuť a vytlačiť, prípadne šíriť ďalej.
Vyhľadajte si na tejto stránke frázu či slovo, ktoré neviete nájsť.
Vzhľadom k veľkému záujmu návštevníkov a obšírnemu obsahu témat tu nenájdete Apologetiku, Videá, Prednášky, Dokumentárne filmy a iné. Oveľa viac objavte na stránke zmensvojzivot.webgarden.cz.
Navštívte nás!
Objednajte si zdarma a nezáväzne knihu Veľký spor vekov od autorky Ellen Gould Whiteovej. Vyplňte do formulára Vaše kontaktné údaje a my Vám obratom pošleme knihu poštou na Vami uvedenú adresu. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Objednajte si zdarma a nezáväzne knihu Veľký spor vekov od autorky Ellen Gould Whiteovej. Vyplňte do formulára Vaše kontaktné údaje a my Vám obratom pošleme knihu poštou na Vami uvedenú adresu. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Získajte zadarmo jednu z najrozšírenejších kníh na svete "Veľký spor vekov". Dozviete sa o histórii, súčasnosti a tiež budúcnosti tohto sveta. Viac informácií nájdete TU.

O projekte          Objednať
cross-sunbeam.jpg
Zmena soboty na nedeľu - Sobota v Písme
- V tejto prednáške sa pokusim zhrnúť významné aspekty môjho bádania o zmene dňa odpočinku zo soboty na nedeľu v kresťanstve.
1920x1080_dragons-dragon-fantasy-artwork-hell-HD-Wallpaper.jpg
Bola som v pekle - svedectvo alebo klam? - Pravda o pekle
- Sú tieto zážitky biblické? Čo hovorí Písmo o pekle a večnom treste?
Img175228_Radiolarie_11.jpg
Evolúcia vs stvorenie - Datovanie a pôvod života
- Nič nevieme; my nevieme, ako vznikla prvá molekula, my nevieme nič o tom, ako vznikli prvé proteíny a vôbec, ako vznikla prvá bunka. Všetky zákonitosti, ktoré poznáme z chémie a molekulárnej biológie, vlastne hovoria proti teórii evolúcie.
6a00d83451d95b69e20133f57a49e9970b-pi.jpg
Mária, matka Ježišova a Biblia - Uctievať alebo neuctievať Máriu?
- Mária bola veľmi požehnanou a vzácnou ženou. Čo nám o nej hovorí Písmo v porovnaní s dnešným učením o nej?

Deje sa vo svete niečo zvláštne? Schyľuje sa k niečomu?

Áno, určite ! (632 | 80%)
Áno ! (69 | 9%)
Asi áno ... (33 | 4%)
Nie ! (19 | 2%)
Určite nie ! (15 | 2%)

Má väčší význam tradícia alebo Božie slovo?

Tradícia (20 | 3%)
Božie slovo (684 | 90%)
Neviem (19 | 2%)

Čo Vám v živote najviac chýba?

Viera (160 | 23%)
Odhodlanie (102 | 15%)
Sila (68 | 10%)
Nádej (15 | 2%)
Múdrosť (87 | 13%)
Láska (177 | 26%)
Zmysel života (47 | 7%)
Iné (25 | 4%)

Má Váš život väčší zmysel ak veríte v evolúciu alebo stvorenie?

Ak verím v stvorenie (642 | 84%)
V oboje (32 | 4%)
Ak verím v evolúciu (92 | 12%)

Aké náboženstvo vyznávate?

Ateizmus (155 | 13%)
Univerzalizmus (4 | 0%)
Špiritizmus (6 | 1%)
Šintoizmus (4 | 0%)
Sikhizmus (3 | 0%)
Scientológia (9 | 1%)
Rastafarianizmus (7 | 1%)
Novopohanstvo (26 | 2%)
Kresťanstvo (921 | 79%)
Judaizmus (9 | 1%)
Islam (13 | 1%)
Hinduizmus (4 | 0%)
Budhizmus (10 | 1%)
Zoroastrianizmus (2 | 0%)

Zažili ste v živote niečo, čo je za hranicou vášho chápania?

Ano (585 | 90%)
Nie (62 | 10%)

Existujú iné mimozemské civilizácie?

Áno (294 | 42%)
Asi áno (24 | 3%)
Možno (93 | 13%)
Asi nie (40 | 6%)
Nie (248 | 36%)

Do akej vekovej kategórie spadáte?

do 15 rokov (43 | 6%)
16 - 25 rokov (188 | 29%)
26 - 35 rokov (104 | 16%)
36 - 45 rokov (122 | 18%)
46 - 55 rokov (96 | 15%)
56 - 65 rokov (71 | 11%)
66 a viac rokov (33 | 5%)
Luk 21:28
Keď sa toto začne diať, vzpriam­te sa a po­z­dvih­nite hlavy, pre­tože sa pri­bližuje vaše vy­kúpenie.
Počet klimatických katastrof 1980 – 2011
Počet klimatických katastrof 1980 – 2011
Priemerná globálna teplota 1860 – 2000
Priemerná globálna teplota 1860 – 2000
Počet distribuovaných Biblií 2009 – 2011
Počet distribuovaných Biblií 2009 – 2011
1900 - 2010

1900 - 2010

Prírodné katastrofy
Obsah CO2 2007 – 2010
Obsah CO2 2007 – 2010
Teplota 1850 – 2010
Teplota 1850 – 2010
Zemetrasenie o sile Magnitudy 6 a viac
Zemetrasenie o sile Magnitudy 6 a viac
Tornáda v USA 1950 – 2011
Tornáda v USA 1950 – 2011
TOPlist

Stránka založená 18.6.2010
L 6 – Víra a skutky

Kazatel: Doug Batchelor


Dnes budeme probírat velice důležité téma: „Víra a skutky.“
Pro někoho je to kontroverzní studium, protože se zdá, že v církvi jsou dva extrémy: jedni věří ve spravedlnost ze skutků – to jsou zákoníci. Jiní to zase přehání s milostí a to by se dalo označit jako spravedlnost z troufalosti. Myslí si, že když jsou spaseni milostí, mohou žít jako zbytek světa. Pomodlí se a pak si dělají, co chtějí.


Základní verš:

Jakub 2,26: „Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.“
Který z novozákonních autorů vypadá, že se vyjadřuje úplně opačně než Jakub? Pavel. Lidé se často odvolávají na Pavla a pokouší se, aby jeho slova zněla jako: „Protože jsme spaseni milostí, skutky nebudou nikdy vzaty v úvahu.“

Velice známé jsou verše z Efezským 2:
Ef 2,8.9: „Nebo milostí spaseni jste skrze víru, (a to ne sami z sebe, darť jest to Boží), 9 Ne z skutků, aby se někdo nechlubil.“
A co říká následující verš?

Ef 2,10: „Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu Ježíši k skutkům dobrým, kteréž Bůh připravil, abychom v nich chodili.“

Jsme spaseni milostí skrze víru, nikoliv ze skutků, ale když jsme nové stvoření – všechny věci pominuly, všechny věci jsou stvořeny nové, jsme stvořeni k dobrým skutkům. Co se bere v úvahu při soudu?

2.Kor 5,10: „Všickni my zajisté ukázati se musíme před soudnou stolicí Kristovou, aby přijal jeden každý to, což skrze tělo působil, podlé toho, jakž práce čí byla, buď v dobrém, neb ve zlém.“

Jsme spaseni milostí. Proč by nás Bůh soudil podle skutků a spasil milostí? Neprotiřečí si to? Anebo vaše skutky dokazují, že jste spaseni milostí? Jakub se vyjádřil velmi silně. Jsem spasen vírou a vírou jedině. Ale když se naše chování nezmění, pak Jakub říká: „…víra bez skutků jest mrtvá.“
Když ve vašem životě není žádný duch, nebudou ani skutky. Když jste tedy nové stvoření a máte Ducha svatého, budete dělat i Kristovy skutky.
 


Mrtvá víra

Jk 2,14: „Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti?“
Rychlá odpověď by byla: „Ano, víra ho může spasit.“

Ale Jakub říká: „Jestli člověk poté, co přijal Ježíše, zůstane jen u víry, pak ho víra nespasí.“

Exodus dětí Izraele je mikrokosmos spasení – co udělal Bůh, aby je zachránil z otroctví, je to, co dělá pro nás, aby nás zachránil z hříchu. Byly děti Izraele zachráněny z Egypta, protože zachovávaly Deset přikázání? Bylo Deset přikázání dáno před anebo poté, co je zachránil z otroctví? Bylo dáno až poté. Co přišlo dřív – Zákon nebo Beránek v příběhu Exodu? Velikonoce jsou založeny na beránkovi. Vydali se na cestu až potom, co obětovali Beránka. Poslední rána byla o velikonocích. Obětovali beránka, kropili krví a vydali se na cestu následujícího dne. A skutečně, měli jíst jídlo s botami na nohou a holí v ruce. To znamenalo začátek cesty naznačený beránkem.

Deset přikázání pochází z hory Sínaj. To neznamená, že neměli žádnou znalost Zákona, protože jejich předkové jim o něm vyprávěli už dřív, než byl Zákon zapsán. Josef věděl, že cizoložství je hřích dlouho předtím, než bylo dáno Deset přikázání. Kain, a to už bylo opravdu velmi dávno, věděl, že vražda je hřích. Bible je velmi jasná. Věděli, že modlářství je špatné, jakož i mnoho jiných věcí, dříve než vůbec přišli k hoře Sínaj.

Poté, co je Bůh zachrání a dá jim Deset přikázání – první z deseti, a už jsme o tom mluvili, říká: „Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby.“ (Ex 20,2)
Řekl: „Já jsem Bůh, který vás zachránil.“ A pak říká: „Nebudeš mít jiné bohy, neužívej mé jméno nadarmo, neklaněj se obrazům, pomni na den sobotní, cti otce a matku…“, atd.
V podstatě říká: „Zachránil jsem vás. Jestli mě milujete, zachovávejte mých Deset přikázání.“

Byli zachráněni z otroctví Zákonem nebo beránkem? Vírou v prolitou krev beránka. A museli jen následovat. Vešli by do zaslíbené země, kdyby odmítli poslouchat zákon? Bůh neřekl: „Zachránil jsem vás, protože jste nádherní lidé.“ Řekl: „Jste paličatí lidé.“ Nebyli zachráněni svými skutky. Byli zachráněni milostí. Poté, co je zachránil milostí, ještě nebyli v zaslíbené zemi. Nakonec se tam, protože i nadále odmítali důvěřovat Bohu a podřídit se Mu.

Zločinec na kříži je příkladem, že jakmile přijmete Beránkovu krev, bude vám odpuštěno a budete přijati. Kdyby byl nějak vysvobozen a sundán z kříže, věřím, že by žil jiným životem, protože Ježíšova láska zaujala své místo. Vždycky jsem si moc přál dozvědět se, co se stalo s Barabášem poté, co slyšel: „Propusť Barabáše a ukřižuj Ježíše na jeho kříži.“ Jsou o tom jen legendy. Najednou někdo zaujal jeho místo. Byl definitivně odsouzen k smrti, stejně jako my. A najednou římský voják sundá jeho pouta a řekne mu: „Jsi volný, můžeš odejít domů.“ „Jak to?“ „Protože On zemře na tvém kříži.“ A tak se ptám: Vrátil se ke svému starému způsobu života? Nebo zjistil více o Ježíši a stal se Jeho následovníkem? To opravdu nevíme. Je na nás, jak se zachováme. Všichni jsme jako Barabáš. Ježíš zemřel na našem kříži a nastoupil na naše místo. Je to Boží láska, která nás vede, abychom se změnili a byli jiným stvořením.

Jk 2,26: „Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.“
Pro nás je někdy těžké rozpoznat, kdo je duchovně živý a kdo ne. Člověk může říct: „Mám víru.“ Jestli je věřící, to se ukáže v jeho životě a skutcích.

Tady je několik příkladů, jak se používá výraz duchovní smrt v Bibli.

Ježíš říká v knize Zjevení:
Zj 3,1: „Andělu pak církve Sardinské piš: Toto praví ten, kterýž má sedm duchů Božích a sedm těch hvězd: Vím skutky tvé, že máš jméno, že jsi živ, ale jsi mrtvý.“
Nemusí to být jen církev v Sardách, ale i církev posledních dnů. Mají sice jméno, ale z duchovního pohledu jsou mrtví.

Kol. 2,13: „Ano i vás, mrtvé v hříších a v neobřízce těla vašeho, spolu s ním obživil, odpustiv vám všecky hříchy,“
Předtím, než jsme spaseni, za co nás považuje Bible? Za duchovně mrtvé.

Vzpomeňme si na Mt 8,22. Ježíš nás šokuje svou odpovědí.
Matouš 8,22: „Jiný pak z učedlníků jeho řekl jemu: Pane, dopusť mi prvé odjíti a pochovati otce mého. 22 Ale Ježíš řekl jemu: Poď za mnou, a nech ať mrtví pochovávají mrtvé své.
Když jsem to četl poprvé, bral jsem to doslovně. Neměl jsem křesťanské zázemí. Nerozuměl jsem metaforám, které Ježíš používal. Byl jsem velmi znepokojen, když jsem četl: „Jestli Tě svádí tvá pravá ruka, usekni ji a odhoď pryč.“ Byl jsem opravdu šokován: „Co budu dělat? Co mám dělat?“
Pak jsem si ale uvědomil, že na některých místech mluví v metaforách.

Když jsem přemýšlel o výroku: „…nech ať mrtví pochovávají mrtvé své.“ Představoval jsem si, jak zombie konají pohřeb.
Ježíš však mluvil o těch, kdo byli mrtví v přestoupeních a hříchu.
Jan řekl v 1.J 5,12: „Kdo má Syna, má život. Kdo nemá Syna Božího, nemá život.“
Ti, kdo mají Ježíše, mají život.
1.Tim 5,6: „Ale ta, která se oddává rozkoším, je mrtvá, i když žije.“ (ČSP)
Člověk může tedy žít, ale jestli žije jenom pro světskou rozkoš, je současně duchovně mrtvý.

Připomeňme si, o čem mluvíme: „…víra bez skutků jest mrtvá.“

Jaká je velká kapitola v Bibli, kde se mluví o víře? Židům 11.

Autor zde prochází kronikami všech velkých hrdinů víry počínaje knihou Genesis. Nemluví sice o všech, ale zmiňuje se o těch nejdůležitějších.

Vybral jsem několik příkladů:
Žd 11,4: „Věrou lepší obět Bohu obětoval Abel, ….“ Kvůli víře něco udělal.
Žd 11,7: „Věrou napomenut jsa od Boha Noé o tom, čehož ještě nebylo viděti, boje se, připravoval koráb…“
Žd 11,8: „Věrou, povolán jsa Abraham, uposlechl…“
Když člověk věří, poslouchá. Říká snad Bůh: „Když věříte, nemusíte poslouchat?“ Anebo posloucháme, protože věříme? To je velmi důležité. Lidé často mluví o milosti. Milost je pro ně velká pokrývka, která zakrývá hřích. Milost je však moc, kterou nám Bůh dává, abychom mohli poslechnout. Dává nám milost, abychom udělali to, co od nás žádá.
Žd 11,31: „Věrou Raab nevěstka nezahynula s neposlušnými, pokojně přijavši špehéře.“
Když si je všechny projdeme, zjistíme, že všichni hrdinové víry dokazují svou víru tím, co dělají. Jakub proto říká: „Ukaž mi svou víru bez skutků a já ti ukáži svou víru na skutcích.“
Ježíš řekl, že jsme spaseni ze skutků:
J 6,28.29: „Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží? 29 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal.“
Kdyby tedy někdo řekl: „Nemohu udělat nic, abych napomohl svému spasení. To je jedině vírou.“ Slyšeli jste to už někdy? Věřit podle Ježíše je skutek, který máme činit. Věřte.
Věřit – to nevypadá jako skutek, ale někdy je velmi těžké věřit. A někdy to vyžaduje velké úsilí vykročit ve víře. Ježíš víru označuje za skutek.

Ten nejdůležitější skutek, který musíme učinit a který přispívá k našemu spasení, je víra. Co však tato víra produkuje? Jak dokážete víru? Nikdy nezapomenu na příběh Daniele v jámě lvové. Když ho vytáhli z jámy, je o Danielovi psáno:
Da 6,23: „…a žádného úrazu není nalezeno na něm; nebo věřil v Boha svého.“

Jak to bylo s Danielem? Jenom věřil, nebo něco udělal, aby dokázal svou víru? Co Daniel udělal? Zatímco se všichni schovávali kvůli královu zákonu, protože nechtěli skončit mezi lvy, Daniel řekl: „Budu věřit Bohu.“ Určitě o tom přemýšlel. Ďábel ho asi pokoušel a vedl k myšlenkám: „Zavři okna a neklekej si. Dělej, že obdivuješ západ slunce a modli se potichu. Neotvírej pusu.“

Modlil se směrem k západu na konci dne, protože se modlil za Jeruzalém v Babylonu s tváří obrácenou směrem k Jeruzalému. Daniel však udělal všechno viditelně, aby ukázal, že se modlí. Otevřel okno, poklekl, pozvedl ruce a modlil se nahlas. Dal jasně najevo, že se nebude skrývat. Ukázal svou víru a je psáno: „…nebo věřil v Boha.“
Když se Sidrach, Mizach a Abednego nepoklonili, ukázali, že věří v Boha. Ukázali svou víru na skutcích. To jsou skutky, velké zkoušky.

Avšak dokazování své víry na skutcích se děje každý den v maličkostech.

Když se odmítnete podívat na nějaký sarkastický videoklip a řeknete si: „Ne, Pán Ježíš by to neudělal.“ Duch svatý říká: „Pověz něco přívětivého, buď milý.“
Nebo když všichni pospíchají, můžeme zastavit a dát někomu přednost. Tak ukážeme svou víru na skutcích.

Jsou to jen drobnosti, kdy můžeme projevovat skutečné křesťanství každý den a ukázat svou víru tak, že se budeme chovat stejně, jako by se choval Ježíš v dané situaci. Nejtěžší je to v rodině, protože tam vás znají a ví, že se občas chováte nekřesťansky.

Myslím, že o tom mluví Jakub, když říká: „Když vidíte někoho, kdo má hlad nebo je mu zima, neříkejte mu jen, že se za něj pomodlíte.“
Autoři Bible se snaží znázornit, že lidé, kteří byli jednou spaseni, ale přestali věřit, byli nakonec zatraceni.

Když člověk stále vědomě hřeší, dokonce i poté, když přišel vírou k Ježíši – může být spasen? Odpověď najdeme v Žd 10,26.27.
Žd 10,26: „Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již oběti za hříchy, 27 Ale hrozné nějaké očekávání soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.“
Když i nadále hřešíme poté, co jsme poznali Boží vůli, budeme zatraceni. To neznamená, když padnete, poté, co jste poznali, ale když úmyslně pokračujete a děláte to, co byste neměli dělat.

Pak můžete být v nebezpečí, že zarmucujete Ducha svatého a to je vážné. Většina z nás vědomě hřeší. Všichni hřešíme vědomě, ale zde se mluví o setrvávání v hříchu.

Napadá vás někdo v Bibli, kdo přijali Božího Ducha, byli zachráněni milostí a pak se vzbouřili a odvrátili se? Král Saul – povolal ho Bůh, byl naplněn Duchem svatým, dokonce i prorokoval. Zarmoutil však Ducha svatého a zemřel tak, že nalehl na vlastní meč. Co třeba Bileám? Byl to prorok. Povolal ho Bůh a Bůh mluvil skrze něj. Protože však Bileám toužil po mzdě nepravosti, zemřel.

Jidáš – byl jedním z apoštolů. Vyšel kázat. Bible říká, že dvanáct apoštolů se vrátilo a říkali: „Dokonce i ďáblové se nám podrobují.“ A Jidáš byl s apoštoly.
Všichni víme, co udělal Petr. Ježíš se na něj obrátil a řekl mu: „Jdi mi z cesty satane.“
Všichni učedníci se spolu hádali. Všichni procházeli procesem obrácení, když následovali Ježíše.

Jidáš měl stále naději, ale nevyužil ji a tvrdošíjně odolával. A přestože ho Bůh použil, byl jedním z dvanácti. Nakonec se zabil.

Je velmi nebezpečné říkat: „Když se pomodlím a přijdu k Ježíši, nemohu být zatracen. On mě nikdy nepustí.“ My však můžeme použít svou vůli a opustit Ho.

Lidé někdy propadají zoufalství, že to nikdy nezvládnou a neví, co dělat. Máme ale jedno zaslíbení:
Fp 1,6: „ten, kterýž začal v vás dílo dobré, dokoná až do dne Ježíše Krista“

Bible Ho nazývá „původce“ a „dokonavatel“ naší víry. Bůh dokončí to, co započal, pokud budeme pokračovat a stále k Němu přicházet a vracet se k Němu. I když stále hřešíte, litujete toho, ale stále se k Němu vracejte. Zápasíte a vaše srdce je zlomené jako Petrovo, když hořce plakal. Prožijete obrácení a řeknete: „Odevzdám se Pánu úplně.“ Tak můžete získat pokoj.

Jakub v kapitole 2 mluví o praktické stránce křesťanství:
Jk 2,15: „Budou-li bratr nebo sestra nazí a budou mít nedostatek denní obživy, - Nemluví o člověku, který chce zákusek nebo značkové oblečení. Mluví o člověku, který nemá žádné šaty ani jídlo. A vy jste křesťané. Ježíš říká: „Jestliže máte dvě košile a někdo nemá žádnou.“ Křesťan by se měl podělit s lidmi v nouzi.
Budou-li bratr nebo sestra – nejsou to cizí lidé, ale vaši příbuzní. Byli byste překvapeni, když si pročtete Nový zákon, jak často se mluví o charitě. Netýká se to všech lidí, ale křesťan by měl nejprve projevit bratrskou lásku, svým bratřím a pak světu.
Nemají jídlo ani oblečení a… „a někdo z vás jim řekne: ‚Odejděte v pokoji, zahřejte se a nasyťte se,‘ a přitom jim nedáte to, co potřebují pro své tělo, co je to platné? 17 Tak i víra: nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá.
 


Víra a skutky

Promluvme si o víře, která spasí.
Jk 2,18 Někdo však řekne: ‚Ty máš víru a já mám skutky.‘ Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích.“
Jak přinášíme evangelium? 1. Slovně, když o něm rozmlouváme s lidmi. 2. Můžeme lidem ukázat, v co věříme svým životem.

Jeden kazatel kázal v Indii v přeplněném domě. Všiml si jedné ženy, která se tvářila cynicky a nakonec odešla. Později se vrátila. A po bohoslužbě jí řekl: „Viděl jsem vás odcházet a myslel jsem, že se už nevrátíte.“
A ona odpověděla: „Šla jsem ven a promluvila jsem si s vaším řidičem a zeptala se ho: ‚Tento křesťan, kterého vozíte, žije skutečně tak, jak mluví?‘ A šofér řekl: ‚Ano, je to dobrý muž.‘ A tak jsem se vrátila a dál jsem poslouchala.“
Lidé se na nás dívají.

Jaká je nejčastější kritika proti křesťanům? „Jsou pokrytci.“

Proč? Lidé se na ně dívají a říkají: „Prohlašují se za křesťany a podívejte se, co dělají.“
Kázání a vyučování je důležité.

Ale je nesmírně důležité, jestli křesťané žijí podle to, co učí. Jestli se tím řídí ve svém životě. Když se tím budou řídit, potom se bude evangelium šířit rychlostí ohně. Když budeme stále jen opakovat: „Milost, milost, milost.“ A nebudeme mluvit o tom, jak žijeme, pak zanedbáme jednu velice důležitou část.

Řekl snad Ježíš: „Všichni lidé poznají, že jste moji učedníci, protože mluvíte o milosti“? Ne. Nemusíte mluvit o milosti. Důvod, proč o tom mluvím, je ten, že v mnoha církvích vidím, jak se milost zneužívá.

Ježíš řekl: „Poznají, že jste moji učedníci, protože máte lásku jeden k druhému.“ A to je zapotřebí dokázat svými skutky. Lidé nemají rádi slovo skutky, protože to připomíná práci a někteří neradi pracují. Když řeknete dětem: „Mám pro tebe práci.“ Asi nebudou šťastné. Když přemýšlíme o skutcích, myslíme na chování. To je další slovo, které může zmást. Když mluvíme o chování dětem, nevzbudí to v nich příjemné pocity. Většinou se jedná o jejich špatné chování.

Slova skutky a chování způsobí obyčejně, že se křesťané necítí příjemně. Mluví ale ve skutečnosti o životním stylu. Když tedy Bible mluví o dobrých skutcích, znamená to být podobný Kristu. A to by měl být cíl, toho bychom se měli chopit a přijmout to – být jako Ježíš, žít život podle Slova, kterým je Kristus.
Ef 2,10: „Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu Ježíši k skutkům dobrým, kteréž Bůh připravil, abychom v nich chodili.“
Pak se můžeme podívat na Římanům 4, jaké je ovoce spasení.
Ř 4,4: „Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podlé milosti, ale podlé dluhu.“

Když nám Ježíš nabízí dar věčného života, dává nám ho skutečně. A protože jsme tak šťastni z tohoto nového života, chceme dělat to, co je Pánu Bohu milé.
Jestli opravdu věříte, že máte věčný život, budete se chovat jinak.

Žd 10,24: „A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,“ – Co je tady spojeno? Láska a dobré skutky. Desatero přikázání je shrnuto ve slově „láska“ – „25 Neopouštějíce společného shromáždění svého, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.“

V den Páně v sobotu bychom se měli shromažďovat ve společném shromáždění. To je součást soboty a nazývá se svaté shromáždění. Měli bychom se navzájem povzbuzovat a napomínat. Avšak dokonce i ti, kdo zachovávají sobotu, začínají zanedbávat pravidelné bohoslužby ve společenství.
Účast na bohoslužbě by měla být součástí soboty. Měli bychom se navzájem napomínat, protože potřebujeme jeden druhého.

Víte o někom, kdo přijal Ježíše, ale něco v jeho skutcích protiřečí jeho vyznání? Možná je v jeho životě nějaký nesoulad. Možná bojuje se zlozvyky. A když je za to povoláte k zodpovědnosti, je to správné nebo špatné? Z čeho budeme obviněni, jestliže to neuděláme?

Jestliže vyzýváme bratry nebo sestry k odpovědnosti za porušování pravidel, vynášíte nad nimi soud. A oni řeknou: „Nesuď mě. Neházej po mě kameny, podívej se na sebe.“
Je to však správné používání tohoto verše, nebo to chce Bůh?

Co řekl Kain Bohu, když se ho zeptal: „Kde je tvůj bratr?“ Pokrčil jen rameny a odpověděl: „Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?“
Jaká sarkastická odpověď svému Stvořiteli, potom co zabil svého bratra. Použil analogii pastýře, protože Abel byl pastýř. Ale takový je postoj – Ty se starej o sebe a já se budu starat o sebe.

Když jste ale v rodině a v církvi, přichází okamžiky, kdy vyzýváme sebe navzájem s láskou. Bible říká, že bychom měli k sobě přistupovat v duchu mírnosti a dávat si přitom pozor sami na sebe.
Ga 6,1: „Bratří, by pak byl zachvácen člověk v nějakém pádu, vy duchovní napravte takového v duchu tichosti, prohlédaje sám k sobě, abys i ty nebyl pokoušín.“
Nepropadněte, prosím, té velmi časté propagandě, že křesťané by neměli být odpovědni za sebe navzájem, kvůli zbožnému životu. Když si navzájem nikdy nic neřekneme, co se stane se zásadami církve? Budou stále klesat čím dál tím hlouběji a velmi brzo už nikdo nebude za nic odpovědný.
Musíme se navzájem napomínat, aby se projevily skutky zbožnosti a ovoce Ducha v našich životech.
 


„Víra“ démonů

Vypadá to, jako těžké téma, ale Jakub o tom mluví.
Jakub 2,19: „Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, a však třesou se.“
Proč to Jakub řekl?

Jakub mluví o chování s někým, kdo říká: „Já věřím, jsme spaseni vírou. Když jsem jednou uvěřil, stačí jen věřit.“
Jakub pokračuje: „Věříš? To je skvělé. I ďáblové věří, ale nespasí je to.“

Věří ďáblové, že Bůh existuje?
Mt 8,28.29: „A když se přeplavil na druhou stranu do krajiny Gergezenských, potkali se s ním dva ďábelníci“ – Marek říká, že to byl jeden posedlý muž. Pravděpodobně byli dva a jeden z nich se projevoval výrazněji. A oba autoři evangelia se zaměřili na jednoho. – „potkali se s ním dva ďábelníci z hrobů vyšlí, ukrutní náramně, tak že žádný nemohl tou cestou choditi. 29 A aj, volali, řkouce: Co je nám po tobě, Ježíši, Synu Boží? Přišel jsi sem před časem trápiti nás.“
Věděli ďáblové, kdo je Ježíš? Řekli to, aby byli zachráněni?

Věří ďáblové, že Ježíš zemřel za naše hříchy? Ďábel byl u toho.

Věří víc než kdokoliv z nás, že Ježíš zemřel za naše hříchy. Ďábel byl přímým svědkem. A zachrání ho to? Věřit biblické pravdě a tomu, že Ježíš za nás zemřel, nás nespasí automaticky. Jakub řekl:
Jk 2,19: „Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, a však třesou se.“
Víte, kdy to řekl? Když se Židé odvolávali na nejsvětější vyznání víry.
Šema Dt 6,4.5: „Slyš, Izraeli, Hospodin Bůh náš, Hospodin jeden jest.

A vždycky hrdě říkali: „Věřím v Hospodina, jediného Boha Izraele. Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.“ (ČSP)
A tak Jakub říká: „Jestliže věříte v Boha Izraele, to je skvělé. I ďábel tomu věří.“
Řekové, Římané a Egypťané věřili v mnoho bohů. Většina náboženství, která byla v okolí, byla polyteistická. Proto je pochopitelné, že Židé k nim pociťovali určitou aroganci. Jakub říká: „To je dobře, ale nespasí vás to. Vždyť i ďábel tomu věří.“
Chápete, jak tento Jakubův výrok lidmi otřásl?

Mk 3,11: „A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli, řkouce: Ty jsi ten Syn Boží.“
Komu chce ďábel dělat reklamu na vašich evangelizacích? Pokaždé, když Ježíš vyhnal démony, přikázal jim, aby byli zticha.
Mk 1,23: „I byl v škole jejich člověk, maje ducha nečistého. …“
Chodí ďáblové do kostela? Ano. Chodil do kostela Jidáš? Někdy jsou v kostele zloději. Nebuďte tedy odrazeni, když jsou v kostele pokrytci. Ježíš měl v církvi pokrytce. Ďábel chce odvést lidi pryč a nasadí všude své představitele.
Mk 1,23: „I byl v škole jejich člověk, maje ducha nečistého. Kterýž zvolal, 24 Řka: Ach, což jest tobě do nás,“ – Bylo jich tedy v tom muži více než jeden. – „Ach, což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi zatratiti nás. Znám tě, kdo jsi, že ten Svatý Boží.“
Mk 5,9 se Ježíš zeptal posedlého: ‚Jak ti říkají?‘ ‚Legie.‘, protože v tom člověku bylo mnoho ďáblů.

Ano, ďáblové věří.
Lk 4,41: „Od mnohých také ďábelství vycházela, křičící a říkající: Ty jsi Kristus, Syn Boží. Ale přimlouvaje, nedopouštěl jim mluviti; nebo věděli, že jest on Kristus.“
A zachrání je to, že věděli?

Zj 12,12: „Protož veselte se nebesa, a kteříž přebýváte v nich. Běda těm, kteříž přebývají na zemi a na moři; nebo ďábel sstoupil k vám, maje hněv veliký, věda, že krátký čas má.“
Věří ďábel, že to bude jeho konec? Věří, že má jen omezený čas?

Juda 6: „A ty anděly, kteříž neostříhali svého knížetství, ale opustili příbytek svůj, k soudu velikého toho dne vazbou věčnou pod mrákotou schoval.“
Toto jsou andělé, kteří byli kdysi zachráněni, ale pak ztratili svůj věčný domov. Jsou spoutáni řetězy, podobně jako satan ve Zjevení 20. Ďáblové jsou omezeni na náš svět. Nemohou se už pohybovat do jiných galaxií a svádět jiné. Bileám byl prorok. Věděl o Bohu a věřil v Boha a skutečně jedno z jeho proroctví říká:

Nu 23,10: „…Ó bych já umřel smrtí spravedlivých, a dokonání mé ó by bylo jako i jeho!“

Bileám však nezemřel smrtí spravedlivých, přestože věděl, že Izrael byl Boží lid. Věděl, že jim Bůh žehnal a že jejich Bůh byl ten jediný pravý. Ale nepřijal to a nepodřídil se tomu.
 


Abrahamova víra

Jakub 2,21-24: „Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář? 22 Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho, a z skutků víra dokonalá byla? 23 A tak naplněno jest písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu za spravedlnost,…“ – Slyšeli jste už někdy výraz ‚spravedlnost z víry‘? Tady to máme: „…uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu za spravedlnost“.

Kristovu spravedlnost získáme vírou, ale co udělal Abraham, aby dokázal, že věří Bohu? Odevzdal Mu všechno. Někdo může říct: „Dobře, jestliže chcete následovat Ježíše, musíte se vzdát všeho majetku – vybrat peníze z účtů a dát je chudým, prodat svůj dům, vrátit se a následovat Ho.“
To by bylo velmi těžké. Ale víte, co je ještě těžší? Obětovat vlastní dítě. Je tu někdo, kdo by nedal všechno proto, aby zachránil své dítě? Když Abraham dokázal, že věří Bohu, jakou větší zkoušku by mohl podstoupit, než lásku k dítěti? Nebylo to jakékoliv dítě. Skrze toto dítě se měla naplnit všechna zaslíbení.

Bylo to velmi vážné. Toto byla poslední šance. Sáře se v 90ti letech narodilo zázrakem dítě a teď se měl k ní Abraham vrátit a říct: „Sáro, vím, že jsme dlouho čekali na toto dítě, ale je třeba, abychom měli jiné.“
Izákovi bylo asi 17 let a Sáře přibližně 107 let.

Dokážete si představit tu víru, kterou musel mít?
a přítelem Božím nazván jest. 24 Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk, a ne z víry toliko?“
Žd 11,17: „Věrou obětoval Abraham Izáka, byv pokoušín, a to jednorozeného obětoval ten, kterýž byl zaslíbení přijal, 18 K němuž bylo řečeno: V Izákovi nazváno bude tobě símě, 19 Tak o tom smýšleje, že jest mocen Bůh i z mrtvých vzkřísiti. Pročež jej jako z mrtvých vzkříšeného přijal.“
Izák byl svázán a položen na oltář. Abraham se ho chystal zabít. Izák byl připravený zemřít. Bylo to tedy jako předobraz vzkříšení. Abraham věřil, že i kdyby Izáka zabil, Bůh byl schopný ho zase vzkřísit, protože Bůh dal zaslíbení. Bůh zaslíbil, že skrze Izáka dojde celý svět požehnání, a mohl by to splnit, kdyby ho vzkřísil. Do té doby nebyl nikdo vzkříšen z mrtvých. Enoch byl vzat do nebe, ale až do Abrahamových dnů nedošlo k žádnému vzkříšení.

Pro nás je lehčí věřit ve vzkříšení, protože je jich několik zaznamenáno v Bibli. Abraham měl jen velkou víru. Věřil, že Bůh vzkřísí jeho syna, jestliže ho obětuje. Je psáno, že Abraham se stal spravedlivým skrze víru. Jak dokázal svou víru? Nejvyšší obětí. Ochotou obětovat úplně všechno. Abraham je považován za otce věřících.

Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to počítáno za spravedlnost.

Víte však, co se píše o jeho víře?
Gn 26,5: „Protože uposlechl Abraham hlasu mého, a ostříhal nařízení mých, přikázaní mých, ustanovení mých a zákonů mých.“
Pokud někdo pochybuje, že Bůh měl zákon, ještě před Desaterem na Sinaji, pak tento verš to jasně dokazuje.

Abraham věřil, je otec věřících. Je dokonalý příklad velkého muže víry. A my jsme Abrahamovi děti skrze víru, jak říká Bible.
Jaký druh víry měl Abraham? „…uposlechl Abraham hlasu mého, a ostříhal nařízení mých…“ – nejen přikázání – přikázaní mých, ustanovení mých a zákonů mých.“ Bůh řekl: „Abraham udělal úplně všechno, co jsem mu řekl.“ Nejen, že se podřídil zákonům, ale poslechl všechna nařízení, předpisy, atd.
Nelhal Abrahám, když odešel do Egypta? To je možné označit výrazem „nevinná lež“, protože Sára byla jeho nevlastní sestra. Ale bylo velmi zavádějící říkat, že Sára je jeho sestra, protože byla jeho manželka.
Bůh tedy nehledí na občasné nedokonalosti, ale na způsob života a směr cesty, kterou se ubíral.

Mám rád citát z knihy „Cesta ke Kristu“: „Povaha se neprojevuje příležitostnými dobrými skutky nebo občasnými zlými činy, nýbrž každodenním projevem a jednáním.“ CK 40 (SC 57)
Jaký je způsob vašeho života? Způsob Abrahamova života byla poslušnost. Tak se projevila jeho víra.
 


Víra a Rachab

Zajímavé je, že v listě Židům i u Jakuba jsou zmíněni dva lidé, kteří prokázali svou víru na skutcích – Abraham a Rachab.

Byl Abraham židovský pohan? Tehdy ještě Židé nebyli. Židé jsou příslušníci kmene Juda. Abraham byl otec Judy a nebyl pohan. Pohané obyčejně nebyli obřezáni a Abraham měl smlouvu, byl otec Hebrejů, byl Semita. Rachab byla opakem. Abraham byl muž a byl Hebrej, Rachab byla žena a byla pohanka. Oba pisatelé Bible – Pavel a Jakub – vybrali tyto dva opačné extrémy.

Který list byl napsán dřív? List Židům nebo Jakubův list? Jakubův list. Takže Pavel měl možná příležitost přečíst si Jakubův list a používá dvě stejné ilustrace. To ukazuje, že Bůh nemá jeden druh spasení skrze skutky pro Židy/Hebreje a druhý skrze milost pro pohany. Slyšel jsem lidi říkat: „Židé jsou pod zákonem a jsou spaseni skrze skutky.“

Ne, to je nesmysl. Jestliže byl Abraham spasen milostí, proč by některý Žid měl být spasen skutky? Nikdo si cestu do nebe nepropracuje. Ježíš kázal Židům a říkal jim, že spaseni mohou být jen milostí.

S pohany je to stejné. Každý je spasen milostí.

Jak ukázala svou víru Rachab?
Jk 2,25: „Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši ony posly, a jinou cestou pryč vypustivši?“
Tak moment, právě jsme četli v Židům 11,31, kde Pavel napsal: „Vírou nevěstka Rachab nezahynula spolu s těmi, kteří neuposlechli, protože s pokojem přijala vyzvědače.“ (ČSP)
Byla zachráněna vírou nebo skutky? Nikdo nebude zachráněn jenom skutky. Jsou lidé, kteří budou zachráněni jedině vírou. Když jste však spaseni jedině vírou, skutky vás budou doprovázet. Pokud skutečně věříme, v našem životě poneseme ovoce Ducha. Amen.
Jsou dva omyly, před kterými se musejí dítky Boží - především ty, jež právě začaly věřit v milost Boží - zvlášť ochránit. Prvním omylem, o němž už byla zmínka, je víra člověka ve vlastní síly a ve vlastní skutky; víra, že jimi se člověk může uvést do souladu s Bohem. Kdo se pokouší dodržovat zákon a stát se svatým vlastními skutky, pokouší se o nemožné. Všechno, co člověk koná bez Krista, je poskvrněno sobectvím a hříchem. Jen víra v milost Kristovu nás může posvětit.
Druhý neméně nebezpečný omyl, je víra, že Kristus osvobodil člověka od zachování zákona Božího, že jen vírou se stáváme účastníci milosti Kristovy a že naše skutky nemají s naším vykoupením nic společného.
Všimněme si však, že poslušností se nerozumí pouhé formální plnění příkazů, nýbrž služba lásky. Zákon Boží je výrazem pravé povahy Boží, je ztělesněním velké zásady lásky, a proto je základem vlády Boží na nebi i na zemi. Jsou-li naše srdce nově stvořena k obrazu Božímu, je-li v duši vštípena božská láska, je možné, aby se zákon Boží neprojevil v životě? Je-li zásada lásky vštípena do srdce, je-li člověk znovuzrozen podle obrazu toho, jenž ho stvořil, je splněno zaslíbení nové smlouvy. „Dám jim své zákony do srdce, a vepíši jim je do myslí“ Židům 10,16. A je-li zákon zapsán do srdce, bude utvářet život. Poslušnost - služba lásky a oddanost lásce - je pravým znamením učednictví. Písmo říká: „V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání.“ „Kdo říká: Poznal jsem ho, ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy“ 1. Janův 5,3; 2,4. Je to víra a jen víra, která nás místo osvobození od poslušnosti činí účastníky milosti Kristovy, která nám umožní být poslušnými. (Cesta ke Kristu 42; SC 60)
 












 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one