Nechajte si zasielať novinky priamo do Vašej emailovej schránky. Stačí ak vložíte svoj email a stlačíte "prihlásiť".
1 Jn 3:1 - " Pozrite, akú veľkú lásku nám daroval Otec: voláme sa Božími deťmi a nimi aj sme. Preto nás svet nepozná, že nepoznal jeho."

Email: jnkiraly5@gmail.com
Túžiš poznať Boha bližšie? Hľadáš mladý kolektív ľudí s ktorými by si študoval Písmo Božie a základné témy Biblie, zaujímavosti zo sveta, dôkazy existencie Boha v matematike, fyzike a vede? Pridaj sa k nám a študuj s nami Písmo! Stretávame sa na byte v piatok - nedeľa.
Pre ľudí, ktorí sa chcú zapojiť do evanjelizácie, ale nevedia ako, sme pripravili letáky pre verejnosť, ktoré si môžete stiahnuť a vytlačiť, prípadne šíriť ďalej.
Vyhľadajte si na tejto stránke frázu či slovo, ktoré neviete nájsť.
Vzhľadom k veľkému záujmu návštevníkov a obšírnemu obsahu témat tu nenájdete Apologetiku, Videá, Prednášky, Dokumentárne filmy a iné. Oveľa viac objavte na stránke zmensvojzivot.webgarden.cz.
Navštívte nás!
Objednajte si zdarma a nezáväzne knihu Veľký spor vekov od autorky Ellen Gould Whiteovej. Vyplňte do formulára Vaše kontaktné údaje a my Vám obratom pošleme knihu poštou na Vami uvedenú adresu. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Objednajte si zdarma a nezáväzne knihu Veľký spor vekov od autorky Ellen Gould Whiteovej. Vyplňte do formulára Vaše kontaktné údaje a my Vám obratom pošleme knihu poštou na Vami uvedenú adresu. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Získajte zadarmo jednu z najrozšírenejších kníh na svete "Veľký spor vekov". Dozviete sa o histórii, súčasnosti a tiež budúcnosti tohto sveta. Viac informácií nájdete TU.

O projekte          Objednať
cross-sunbeam.jpg
Zmena soboty na nedeľu - Sobota v Písme
- V tejto prednáške sa pokusim zhrnúť významné aspekty môjho bádania o zmene dňa odpočinku zo soboty na nedeľu v kresťanstve.
1920x1080_dragons-dragon-fantasy-artwork-hell-HD-Wallpaper.jpg
Bola som v pekle - svedectvo alebo klam? - Pravda o pekle
- Sú tieto zážitky biblické? Čo hovorí Písmo o pekle a večnom treste?
Img175228_Radiolarie_11.jpg
Evolúcia vs stvorenie - Datovanie a pôvod života
- Nič nevieme; my nevieme, ako vznikla prvá molekula, my nevieme nič o tom, ako vznikli prvé proteíny a vôbec, ako vznikla prvá bunka. Všetky zákonitosti, ktoré poznáme z chémie a molekulárnej biológie, vlastne hovoria proti teórii evolúcie.
6a00d83451d95b69e20133f57a49e9970b-pi.jpg
Mária, matka Ježišova a Biblia - Uctievať alebo neuctievať Máriu?
- Mária bola veľmi požehnanou a vzácnou ženou. Čo nám o nej hovorí Písmo v porovnaní s dnešným učením o nej?

Deje sa vo svete niečo zvláštne? Schyľuje sa k niečomu?

Áno, určite ! (632 | 80%)
Áno ! (69 | 9%)
Asi áno ... (33 | 4%)
Nie ! (19 | 2%)
Určite nie ! (15 | 2%)

Má väčší význam tradícia alebo Božie slovo?

Tradícia (20 | 3%)
Božie slovo (684 | 90%)
Neviem (19 | 2%)

Čo Vám v živote najviac chýba?

Viera (160 | 23%)
Odhodlanie (102 | 15%)
Sila (68 | 10%)
Nádej (15 | 2%)
Múdrosť (87 | 13%)
Láska (177 | 26%)
Zmysel života (47 | 7%)
Iné (25 | 4%)

Má Váš život väčší zmysel ak veríte v evolúciu alebo stvorenie?

Ak verím v stvorenie (642 | 84%)
V oboje (32 | 4%)
Ak verím v evolúciu (92 | 12%)

Aké náboženstvo vyznávate?

Ateizmus (155 | 13%)
Univerzalizmus (4 | 0%)
Špiritizmus (6 | 1%)
Šintoizmus (4 | 0%)
Sikhizmus (3 | 0%)
Scientológia (9 | 1%)
Rastafarianizmus (7 | 1%)
Novopohanstvo (26 | 2%)
Kresťanstvo (921 | 79%)
Judaizmus (9 | 1%)
Islam (13 | 1%)
Hinduizmus (4 | 0%)
Budhizmus (10 | 1%)
Zoroastrianizmus (2 | 0%)

Zažili ste v živote niečo, čo je za hranicou vášho chápania?

Ano (585 | 90%)
Nie (62 | 10%)

Existujú iné mimozemské civilizácie?

Áno (294 | 42%)
Asi áno (24 | 3%)
Možno (93 | 13%)
Asi nie (40 | 6%)
Nie (248 | 36%)

Do akej vekovej kategórie spadáte?

do 15 rokov (43 | 6%)
16 - 25 rokov (188 | 29%)
26 - 35 rokov (104 | 16%)
36 - 45 rokov (122 | 18%)
46 - 55 rokov (96 | 15%)
56 - 65 rokov (71 | 11%)
66 a viac rokov (33 | 5%)
Luk 21:28
Keď sa toto začne diať, vzpriam­te sa a po­z­dvih­nite hlavy, pre­tože sa pri­bližuje vaše vy­kúpenie.
Počet klimatických katastrof 1980 – 2011
Počet klimatických katastrof 1980 – 2011
Priemerná globálna teplota 1860 – 2000
Priemerná globálna teplota 1860 – 2000
Počet distribuovaných Biblií 2009 – 2011
Počet distribuovaných Biblií 2009 – 2011
1900 - 2010

1900 - 2010

Prírodné katastrofy
Obsah CO2 2007 – 2010
Obsah CO2 2007 – 2010
Teplota 1850 – 2010
Teplota 1850 – 2010
Zemetrasenie o sile Magnitudy 6 a viac
Zemetrasenie o sile Magnitudy 6 a viac
Tornáda v USA 1950 – 2011
Tornáda v USA 1950 – 2011
TOPlist

Stránka založená 18.6.2010
L 5 – Láska a zákon

Kazatel: Doug Batchelor


Základní verš:

Jk 2,13: „Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenství proti odsudku.“
Mluví se zde o milosrdenství a o soudu. Velké téma Bible je Bůh. Bůh je definován třemi slovy: „Bůh je láska.“

Dokonce i název lekce může vést k běžnému nedorozumění, že když mluvíme o lásce a o zákonu, pak mluvíme o naprostých protikladech. To je ale mýtus, protože: Kdo je autor zákona? Bůh. A Bůh je láska. Je tedy možné, když je Bůh láska, aby Jeho zákon nebyl láska? Když rodiče dávají svým dětem nějaká pravidla, je to pro dobro dětí, protože je milují.

Bible říká:
Ž 84,12: „…Hospodin dává milost i slávu, neodepře dobro těm, kdo žijí bezúhonně.“ (ČSP)
Žádný Boží zákon neomezuje naši svobodu. Všechny Jeho Zákony mají povznést náš vztah lásky s Ním. Mezi Božím Zákonem a láskou k Bohu tedy neexistuje žádný rozpor. Je však možné chybovat na straně Zákona, když se zaměříme na Zákon bez Boha. Pak se to zvrátí v zákonictví. Pokud člověk nemiluje Boha a snaží se zachovávat Zákon, je pro něho téměř nemožné, aby nebyl přitahován zákonictvím.

Budou v nebi lidé, kteří spáchali vraždu? Ano. Napadá vás někdo z Bible? David, Samson, Pavel, Mojžíš. To je dobrý začátek. Budou v nebi lidé, kteří se dopustili cizoložství? Jako první na seznamu bývá uváděn obyčejně David, protože to, co spáchal, byl velký skandál. Ale byli tu i jiní. Samson. Abraham – nevím, jestli to, co udělal lze považovat za cizoložství. Myslím ale, že když měl dvě ženy, technicky vzato, je to bigamie. Budou v nebi lidé, kteří vzali Boží jméno nadarmo? Petr se zaklínal, přísahal a zapřel, že zná Ježíše. Můžete projít všech deset přikázání. V nebi budou lidé, kteří porušili různé zákony. Někteří porušovali zákony až do dne své smrti. Měli příliš mnoho žen nebo neznali určité věci a Bůh zamhouřil oči nad jejich neznalostí. Bude však v nebi někdo, kdo se nenaučil milovat Boha? A to se obyčejně projeví v lásce k bližnímu.

Bible říká v 1Jan 5,3: „Nebo toť je láska Boží, abychom přikázaní jeho ostříhali; a přikázaní jeho nejsou těžká.“
Nejsou totiž mezi sebou v rozporu, neprotiřečí si. A o tom mluví Jakub.
 


Muž se zlatým prstenem

Jk 2,1-4: „Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista. 2 Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu, 3 A popatřili byste k tomu, kterýž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto poctivě; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých: Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste soudcové v myšleních zlých?“

Pokud mám být k sobě upřímný, pak jsem se přistihl, že upřednostňuji lidi, podle jejich chování nebo, když se jedná o vlivného člověka anebo bohatého apod. Jsme vychováni naší společností, abychom takové lidi kladli na vyšší úroveň. Slyšel jsem o jednom kazateli, který se oblékl jako bezdomovec a v neděli ráno, než začal kostel, šel do předsálí a žebral. Lidé ho nepoznali a každý vešel dovnitř, odstrčili ho stranou a nikdo mu nenabídl pomoc. Když všichni lidé byli uvnitř a shromáždili se k bohoslužbě, vešel i kazatel. Sundal si masku a přečetl jim podobenství o milosrdném Samařanovi.

V Bibli se píše, že někteří, aniž by o tom věděli, pohostili anděly. Andělé nenosí značkové oblečení. Musíme být tedy opatrní. Pán přichází v oblečení obyčejného člověka.
Př 23,4.5: „Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň. 5 K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.“

To řekl Šalomoun. Věděl Šalomoun, co říká, když mluvil o bohatství? Nevím o jiném králi v dějinách Izraele, který by toho měl víc. Dokonce Ježíš mluví o Šalomounovi v celé jeho nádheře, která zanechala královnu ze Sáby bez dechu. Slyšeli jste někdy výraz „dech beroucí“? Ten pochází z Bible, když královna ze Sáby viděla všechno Šalomounovo bohatství „byla bez dechu (= ruach).“ (ČSP)

„Ruach“ znamená „dech“. Odtud pochází výraz „dech beroucí“ nebo, že někdo „zůstal bez dechu“ z nádhery, kterou spatřil. Takže dokonce i Ježíš to uznává. Říká, že lilie jsou oblečené dokonce ještě krásněji, než Šalomoun. Ale, co řekl Šalomoun na konci? To všechno je marnost. Marnost. Marnost. Vzpomenete si na někoho v Bibli, kdo byl velmi vážený před Bohem, ale byl velmi chudý v očích světa?

Jan Křtitel – největší z proroků. Kde žil? Podle dnešních měřítek to byl bezdomovec. Jakým druhem proroka byl Jan? Starozákonní – Elijáš. Kde žil Elijáš? U potoka, kde ho krmili nečistí ptáci – krkavci. Žil v horní místnosti u vdovy v Sareptě, když byl v zemi hlad. Žil také chvíli v jeskyni u hory Sínaj. Ale koho si Bůh tak vysoce cenil, že ho vzal do nebe v ohnivém kočáru?

Někdy vidíme člověka a v mysli si uděláme o něm soud. Pak s ním mluvíme a pomyslíme si: „Ach, vůbec jsem si nemyslel, jak je tento člověk bystrý, chytrý, inteligentní.“ Nemůžeme tedy vždy rozpoznat, jaký člověk je, podle toho, co má oblečeno.

Když jsem žil na ulici, měl jsem mnoho přátel, kteří byli lidmi z ulice. Žil jsem v jeskyni, ale žil jsem také někdy na ulicích v opuštěných budovách. Poznal jsem mnoho lidí z ulice. Žebrali jsme a to byl celý náš život. Měl jsem jednoho kamaráda, který měl jedné noci štěstí při hraní kulečníku – vyhrál tři sta dolarů. Tehdy to bylo mnoho peněz. Šel do obchodu a koupil si tři zelené obleky. Věřte tomu nebo ne, ale v té době to bylo v módě. Několik dnů vypadal velmi elegantně. Koupil si i nové boty, nové ponožky. Neměl sice, kde bydlet, ale utratil všechny peníze za toto oblečení, protože chtěl vypadat důležitě. Lidé si mysleli: „Ó, jaký je to fešák a elegán.“ Pak s ním začali mluvit a zjistili: „Hm, ten nemá velké vzdělání.“ Byl to jen člověk z ulice. Po dvou týdnech už oblek nevypadal tak dobře, protože to bylo jeho jediné oblečení.

Někdy se díváme jen na to, jak člověk vypadá zvenčí, ale zevnějšek lze lehce změnit. Nitro však zůstane stejné.

Měli bychom tedy se všemi jednat slušně. A především, jak nás Pán miluje? Bez ohledu na naše IQ, na náš původ nebo vzdělání. Ježíš jednal se všemi s respektem a s úctou. To je důležitý princip, který nám sděluje. V Bibli je mnoho veršů, kde se hovoří o tom, jak svůdné je bohatství. Jakub mluví o člověku, který je bez pochyby důležitý a je to vlivná osoba. S lidmi, kteří mají peníze, bohatství a postavení, jednáme jinak. Avšak Pán Bůh hodnotí stejně všechny lidi.

Vzpomeňte si na ženu u studny. Proč tam byla sama? Protože byla pravděpodobně vyloučená ze společnosti. Myslím si to, protože Ježíš řekl: „Měla jsi pět manželů.“ Dokonce i mezi Samařany by to bylo považováno za nevhodné – „A žiješ teď s někým, kdo není tvůj manžel“ – Dokonce i Samařani věřili v Desatero přikázání. Proto tedy přichází ke studni sama. Ženy chodívaly společně kvůli bezpečnosti a obyčejně chodily ráno. Ona přišla v poledne – byla vyděděnec. Ale pomyslete, co udělal Ježíš. On jí zjeví, že je Mesiáš a tato pohanka se stane nejlepší osobou, která to může oznámit v obci. Ježíš to udělal také v případě židovské dívky, která měla špatnou pověst. Kdo to byl? Marie z Magdaly. Pravděpodobně je to ta stejná Marie, jako Marie z Betánie a – soudil ji Šimon podle jejího zevnějšku, když myla Ježíšovi nohy? Řekl: „Byť tento byl prorok, vědělť by, která a jaká jest to žena, kteráž se ho dotýká; nebo hříšnice jest.“ (Lk 7,39)

Ježíš se však dívá na to, co je v nitru.

Tento výrok pochází od Samuele, když hledal Božího pomazaného v Betlémě. Dívá se na vysoké a hezké syny Jišaje. Když viděl Elíaba, řekl si: „Jistě před Hospodinem jest pomazaný jeho.“ (1.Sam 16,6)
1.Sam 16,7: „Ale Hospodin řekl Samuelovi: Nehleď na tvárnost jeho a na zrůst postavy jeho, nebo jsem ho zavrhl; neboť ne patřím, nač patří člověk. Člověk zajisté hledí na to, což jest před očima, ale Hospodin hledí k srdci.
Musíme si tedy dávat pozor, abychom nesoudili na základě vnějšího vzhledu.

Když to řekl Jakub, uvědomíme si, že to bylo opravdu překvapení, protože v řecké a římské kultuře, postavení a pověst opravdu něco znamenaly. Když jste poskytli dar církvi, znamenalo to, že jste měli přední místo k sezení.

Jakub mluví o principu lásky – milovat všechny a neposuzovat je podle vnějšího vzhledu. Kdybyste mě viděli předtím, než jsem začal sloužit – Měl jsem roztrhané šaty a nemyl jsem se pravidelně. Když jsem poprvé přišel do sboru, vypadal jsem docela drsně až nebezpečně. Kdybyste řekli lidem v tom sboru: „Vidíte toho chlapíka, co právě vešel? Za pár let bude vaším kazatelem.“ A to se také nakonec stalo. Ale někdo by tehdy možná řekl: „To doufám ne!“

Musíme se na lidi dívat tak, jak je vidí Pán Bůh – kvůli tomu, čím se mohou stát v Kristu. A to je princip lásky.
Mk 2,16.17: „Zákonníci pak a farizeové viděvše, že jedl s publikány a s hříšníky, řekli učedlníkům jeho: Což to, že s publikány a hříšníky jí a pije? 17 To uslyšav Ježíš, dí jim: Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní. Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.“
A tak by to mělo být – primárním poselstvím každého křesťana je, že máme jít do světa a oslovit lidi, kteří nevědí – hledat a zachránit ztracené. Někdy věnujeme největší pozornost majetným a vlivným lidem a podlézáme jim.

Ale, kdo hlavně následoval Ježíše? Byly tu některé výjimky – Josef z Arimatie a Nikodém, – ale především to byli pastýři, výběrčí daní. Kristus dokonce řekl: „Výběrčí daní a nevěstky vás předcházejí do Božího království“, protože činili pokání ze svých hříchů při kázání Jana Křtitele.
Musíme si tedy dávat pozor, abychom se nedívali jen na vnější vzhled.

Ve světě je úspěch posuzován podle domu, ve kterém rodina žije. V Božím systému není důležitý dům, ale je to druh rodiny, která v domě žije. Svět poměřuje úspěch podle šatů, které má žena na sobě. Bůh se však zajímá víc o to, jaká je žena, která tyto šaty nosí. Nebo v naší společnosti se hledí na to, jaké auto muž řídí. Bůh se však nezajímá o značku auta, ale především o člověka, který auto řídí.

Všechno je naruby. Dnes je důležitý status. Co řekl Ježíš?
Lk 11,43: „Běda vám farizeům, nebo milujete první místa v školách a pozdravování na trzích.“

Nejlepší místa. Když jsem v letadle (a musím přiznat, že tam bývám často), tak si vždycky razím cestu, abych se dostal na své místo. Chci být první na řadě.

Ale Ježíš nám o tom vypráví příběh.
Lk 14,8-10: „Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, aťby snad vzácnější než ty nebyl pozván od něho. 9 A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti. 10 Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, řekl by tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.“

Mluví o tom, že je mnohem lepší, když to proběhne takto, než zápasit o přední místo a pak by někdo řekl: „Je mi líto, ale tohle místo je už obsazené.“ A vy se pak musíte zvednout a jít s ostudou dozadu.
Celý tento princip je něčím, o čem zde mluví Ježíš a Jakub.

Ž 41,2 říká, abychom také mysleli na chudé a o tom je zákon lásky: „Blahoslavený, kdož prozřetelný soud činí o chudém;“ - Následuje několik nádherných zaslíbení – „v den zlý vysvobodí jej Hospodin. – Je před námi čas soužení? 3 Hospodin ho ostřeže, a obživí jej; blažený bude na zemi, aniž ho vydá líbosti nepřátel jeho. 4 Hospodin ho na ložci ve mdlobě posilí, všecko ležení jeho v nemoci jeho promění.“

Je tu mnoho zaslíbení, jak se Pán stará o nás, když myslíme na chudé. Když máme tolik zaslíbení, chceme častěji pomáhat lidem.
 


Lidé různého postavení

Postupně procházíme Jakubův list. Dostali jsme se ke kapitole 2, verš 5.
Jk 2,5: „Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, kdož jej milují?“
Kdo bude v království? Zaslíbil ho těm, kdo Ho milují a říká: „Jestliže Mě milujete, poslouchejte mě.“ Takže láska a poslušnost patří k sobě.

Jk 2,6: „Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž bohatí mocí neutiskují vás? A oniť vás i k soudům přivozují?
Lk 6,20: „A on pozdvih očí svých na učedlníky, pravil: Blahoslavení chudí, nebo vaše jest království Boží.“
Víte, proč jsem vybral verš u Lukáše a ne verš blahoslavenství u Matouše? U Matouše je psáno:

Mt. 5,3: „Blahoslavení chudí duchem...“ a lidé si rádi připomínají, že být chudý není žádná cnost. Je to jen chudý v duchu. To se velmi těžko měří. Avšak verš u Lukáše je zajímavý, říká něco jiného: „Blahoslavení chudí, nebo vaše jest království Boží.“
Myslím, že to je hlavně proto, že to jsou ti, kdo následují Ježíše. Neříká snad Ježíš u Marka 10, když za ním přišel bohatý mladík: „Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.“ (Mk 10,25).
To neznamená, že Bůh nechce, abychom pilně pracovali a vydělali tolik, kolik můžeme.

Kolik to je? Kolik je dost? Kdosi se před lety zeptal Rockefellera a řekl mu: „Máš už miliony dolarů. Kolik ještě chceš?“ „Ještě trochu.“ Vždycky je to jen o trochu víc.

Poznal jsem několik málo velmi úspěšných lidí, kteří vydělali mnoho a řekli: „Už mám dost, abych mohl žít pohodlně. Chci věnovat zbytek svého života službě.“
Někteří z vás znají příběh Alberta Schweitzera. Prvních třicet let svého života věnoval studiu – studoval medicínu, právo, hudbu – a pak řekl: (Průměrná délka života byla tehdy 60 let) „Polovinu života jsem žil pro sebe a tu druhou polovinu budu žít pro Boha.“ Odešel do střední Afriky a otevřel tam misii. Žil až do devadesáti let. Šedesát let tedy využíval medicínu, hudbu a všechno ostatní, co se naučil. Řekl: „Teď chci žít pro druhé.“ A věnoval svůj život službě druhým.

Jk 2,7: „Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi?“ To mluvil Jakub stále ještě o bohatých. Kdo byli mocní a vlivní lidé v Izraeli? Pamatujte, že Jakub byl Ježíšův nevlastní bratr a byl biskupem církve v Jeruzalémě. Kdo byli u moci v Jeruzalémě? Často patřili ke skupině zvané sanhedrin. To byl senát, vláda a poslanecká sněmovna v jednom. Představovali také Nejvyšší soud. Kvůli tomuto postavení moci, přestože to byly náboženské pozice, brali často mnoho úplatků. Ježíš o nich řekl: „…zžíráte domy vdovské, a to pod zámyslem dlouhého modlení; protož těžší soud ponesete.“ (Mt 23,14)
Používali provinění, aby z lidí dostali peníze. Říkali: „Nemusíš zanechat nic otci nebo matce. Máme tento nový program zvaný korban. Vyhlas korban nad veškerým svým majetkem, daruj ho chrámu a nebudeš se muset starat o rodiče, až zestárnou, protože tvůj majetek od té chvíle patří Bohu. Nebudeš ho moct použít pro jiné účely. „Ty ho můžeš používat, dokud budeš naživu, ale musíš ho odkázat nám.“ Měli různé zákony, které byly určeny pro jejich obohacení.

Bohatí lidé tehdy byli někteří z náboženských vůdců, kteří byli největší odpůrci církve. Jakub neříkal automaticky, že bohatí lidé jsou vždy nepřátelé, ale měli na svědomí velký díl pronásledování ze strany mocných lidí – císařův dům a mnoho vůdců. Bylo tam několik vzácných výjimek, ale Jakub řekl: „Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi?“ (Jk 2,7)
Velmi jasně je to vyjádřeno v Exodu 23,8.
Ex 23,8: „Aniž bráti budeš darů, nebo dar oslepuje i prozřetelné, a převrací slova spravedlivých.“

Je ve světě nějaká vláda, kde to není problém? Kde lidé, kteří jsou v postavení moci, přijímají zákony a nikdy neslyšíte, že by brali úplatky? Víte, proč lid v Izraeli chtěl krále? Vím, že je to skutečně divné. Byli šťastní po určitou dobu, když byl Samuel soudcem, ale když nastoupili jeho synové na jeho místo a brali úplatky, lidé řekli: „Dej nám krále. Bude mít absolutní moc a nebude možné ho podplácet. Jemu patří všechno.“ Mysleli si, že to je řešení, ale nefungovalo to.

Přísl. 22,2: „Bohatý a chudý potkávají se, učinitel obou jest Hospodin.“

Pán nám říká skrze Šalomouna, že Bůh nás všechny stvořil – bohaté i chudé – a že v Božím systému není žádné upřednostňování osob.
 


Milovat své bližní

Jk 2,8.9: „Jestliže pak plníte zákon královský podlé písma: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte. 9 Pakliť osoby přijímáte, hřešíte, a zákon vás tresce jako přestupníky.“
Nejedná se tedy jen o to být nečestný, ale také někomu stranit. To je velmi vážná záležitost. Musíme tedy vynaložit vědomé úsilí, abychom občas prozkoumali svá srdce a zjistili, jestli jsme nebyli vůči někomu předpojatí. Stává se nám, že někomu straníme? Víte, kdy to bývá opravdu tvrdé? Když se vaše děti dostanou ve škole do konfliktu s jinými dětmi a zapojí se do toho rodiče.

Dostali jste se někdy do situace, kdy jste se snažili být nestranní a objektivní jako rodič? Vyslechnete obě strany – vyvstal nějaký konflikt – chlapci se začali prát na hřišti a jsou přivoláni rodiče. Každý chlapec má svou vlastní verzi. Na čí stranu se automaticky připojíte? Proč? Milujete své dítě. Ale není snadné být nestranný.

Ježíš řekl, že bychom měli milovat své nepřátele a být přívětivý k cizincům.

Řekl: „Jestliže milujete ty, kdo milují vás, můžete za to očekávat uznání? Vždyť to dělají všichni. Jestliže milujete své děti, co je na tom zvláštního? To dělají všichni.“
Ježíš řekl, že pokud máte být dětmi vašeho nebeského Otce, pak musíte prokazovat lásku, spravedlnost a milosrdenství dokonce i svým nepřátelům. A to je skutečně těžké.

Jeden ze známých veršů je:
Lv 19,17.18: „Nebudeš nenáviděti bratra svého v srdci svém;“ – jaké to je, když někdo na vás ukáže prstem a řekne: ‚Nebudeš nenávidět‘? Můžete to udělat? Můžete na někoho ukázat prstem a říct mu: ‚Budeš mě milovat.‘? Dělá to tak Bůh? Přikazuje nám, abychom Ho milovali? Ano, přikazuje nám to:
Dt 6,4.5: „Slyš, Izraeli, Hospodin Bůh náš, Hospodin jeden jest. 5 Protož milovati budeš Hospodina Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své.“

To zní jako rozkaz. Proč to Bůh říká tímto způsobem? Nařizuje nám, abychom Ho milovali? Proč to říká jako rozkaz? Myslím, že Bůh nám říká, že to nedokážeme, pouhým posloucháním, jedině, když budeme milovat. A tak musíme prozkoumat: ‚co máme dělat, abychom milovali Boha?‘
Když jsem poznal svou manželku, musel jsem jí nejdřív ukázat, že si její lásku zasloužím a ukázat jí, že moje vlastnosti jsou skutečně takové, jak se jí snažím sdělit – atraktivní a neodolatelné. Moje žena pak neměla šanci. Jak ale víte, ti kdo evangelizují, se už narodí s darem přesvědčovat.
To je to, co oznamuje Bůh, když říká: „Měli byste mě milovat, abyste mě mohli poslechnout.‘ To není pro nás totiž normální v naší hříšné přirozenosti. Avšak znát Boha, znamená milovat Ho. Tento výrok najdete v knize „Touha věků“: „Znát Boha znamená milovat ho.“ (TV 10; DA 22)
To, co nám tedy říká, je: „Musíte Mě milovat.“ Ve smyslu: „Potřebujete Mě poznat a jestliže Mě znáte, budete Mě milovat.“

Když Bůh přikazuje dětem Izraele, aby Ho milovaly, dal jim už důkazy o tom, kým je? Ano. Když dává Deset přikázání, které přikázání je první? První přikázání začíná úvodem, protože v Exodu 20 je psáno: „I mluvil Bůh všecka slova tato, řka:“ – a zde začíná to, co je vyryto do kamene: Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby.“ Proč začíná takto? A pak pokračuje: Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.“

Řekl jim: „Já jsem Bůh, který vám právě ukázal, jak moc vás miluji. Zachránil jsem vás mnoha znameními a zázraky, jaké žádný jiný národ neviděl. Budu se o vás starat. Budu vás chránit. Miluji vás. Jestli mě milujete, zachovávejte má přikázání.“
Říká to Bůh i na jiných místech v Bibli? Říká to u Ezechiela, Ozeáše. Bůh mluví o tom, jak: „Když jsem tě našel, umírala jsi a já jsem tě zachránil.“ Mluví o nich jako o malém děťátku, jako o nevěstě – používá všechny možné analogie a říká: „Ukázal jsem ti, jak moc tě miluji. Opětuj mou lásku.“ A pak Ježíš řekl: „Jestliže mě milujete.“ Láska je naplnění zákona.

V lekci je citát v knihy „Touha věků“:
„Hřích je tím největším zlem a je na nás, abychom hříšníkům se soucitem pomáhali. Mnoho lidí bloudí, uvědomují si svoji pošetilost a stydí se za ni. Touží po slovu povzbuzení. Přemýšlejí o svých chybách a omylech, a to je dohání na pokraj zoufalství. Nesmíme k nim být lhostejní. Potřebují naši pomoc a my jako křesťané nemůžeme kolem nich chodit bez povšimnutí nebo se jim zdálky vyhýbat. Při pohledu na člověka, který je v nouzi, trápí jej bolest či hřích, – může to být dokonce jejich vlastní volba – nikdy nesmíme říct: ‚To se mne netýká.‘“ (DA 504; TV 320)
Víte, na co tím naráží? – na podobenství o milosrdném Samařanovi. Jeden člověk upadl do rukou lupičům, kteří ho obrali, zbili a nechali ležet polomrtvého. Kolem projde kněz a přejde na druhou stranu. Kdyby měl zraněný na sobě krásné šaty, možná by se kněz zastavil a pomohl mu.
Ale takto si řekne: „To bude velmi drahé postarat se o něj, jak z hlediska času, tak i prostředků.“ Jde dál a zanechá ho tam. Potom projde kolem levita, ale také odejde.

Nakonec je to Samařan, kdo zraněnému prokáže milosrdenství. Neměli spolu nic společného, byli z odlišných kultur, jiná rasa, mluvili jiným jazykem. Byly z odlišných, navzájem znepřátelených národností. Samařan prokazuje lásku, jen proto, že to byl člověk, který potřeboval pomoc.
Pán říká v Ex 23,4.5: „Trefil-li bys na vola nepřítele svého neb osla jeho, an bloudí, obrátíš a dovedeš ho k němu. 5 Uzřel-li bys an osel toho, jenž tě má v nenávisti, leží pod břemenem svým, zdaž se zdržíš, abys mu neměl pomoci? Nýbrž opravdově pomůžeš jemu, spolu s tím, kdož tě v nenávisti má.
To je milovat svého nepřítele. Prokázat mu laskavost.


Lk 6,28: „…modlte se za ty, kteříž vám bezpráví činí.“ Modlete se za ty, kdo vás pronásledují.
Ježíš říká v Mt 5,43: „Slyšeli jste, že říkáno bylo: Milovati budeš bližního svého, a nenáviděti budeš nepřítele svého. 44 Ale jáť vám pravím: Milujte nepřátely své, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za ty, kteříž vás utiskují a vám se protiví, 45 Abyste byli synové Otce svého, kterýž jest v nebesích; nebo slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé.“

To jsou opravdu velice důležité verše, které si musíme pamatovat, protože slunce a déšť mohou být protiklady. Záleží na tom, co děláte. Když jste zemědělci, uvítáte v určitou dobu déšť, a když jste na výletě, uvítáte slunce.

Avšak Bůh říká – ať už je to požehnání nebo prokletí, každý dostane svůj díl. To je zapsáno u Jóba.
Měli bychom tedy ukazovat Boží lásku všem lidem.
 


Celý zákon

Jk 2,10.11: „Nebo kdo by koli celého zákona ostříhal, přestoupil by pak jediné, všechněmi jest vinen. 11 Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem zákona.“
Boží přikázání nejsou jako test s výběrem možností. Bůh nám nedává slevu dvacet procent. Deset přikázání jsou zákony lásky. Je to jako kosmická loď. Když je kdekoliv v ní trhlina, vzduch unikne a lidé zemřou, protože vznikne vakuum.
Je to jako řetěz, který má deset článků. Je silný jenom tak, jako jeho nejslabší článek.

Když někdo přijde k soudu a řekne: „Spáchal jsem sice vraždu, ale nedopustil jsem se smilstva, neuctíval jsem modly, nezneužíval jsem jméno Boží, zachovávám sobotu, nekradu.“ Který soudce to přijme, jako obhajobu? Pro drobný prohřešek, pokud jste dobrý občan a nemáte žádný předchozí záznam, by vám to mohlo pomoct.

Bůh však takto nepostupuje. Hřích je hřích a je urážkou Boha.

Pamatujete si, že jsme četli verše 8 a 9 u Jakuba 2:
„8 Jestliže pak plníte zákon královský podlé písma: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, …“

A potom říká: „Protože ten, který řekl ‚zachovávej celý zákon“ a ‚jestliže zachováváte celý zákon a klopýtnete v jednom bodě, provinili jste se proti všem‘. Pak jmenuje dva zákony. Z jaké skupiny zákonů pocházejí tato dvě přikázání? Z Desatera přikázání. Nezabiješ, nesesmilníš.“
Velmi mě překvapilo, když jsem se díval tento týden na jednu debatu o sobotě na Youtube. Byl jsem velmi překvapený nad argumenty, které předkládal řečník, který vystupoval proti pravdě o sobotě. V podstatě musel vyhodit celý zákon. Samozřejmě ten, který podporoval sobotu, řekl: „A co ostatní přikázání?“ A dostal odpověď: „Teď už je to jenom duch. Jestliže milujeme, zachováváme ducha. Nemusíme zachovávat doslovnou sobotu, protože když přijdeme k Ježíši, On nám říká: „Pojďte ke mně a dám vám odpočinout.“ Odpočíváme tedy v Pánu a to je všechno, co teď opravdu potřebujeme.“
Je ale duch Zákona a litera Zákona. Nyní dávejte pozor:
Litera Zákona říká: „Nezabiješ.“ Duch Zákona, Ježíš řekl: „Nehněvejte se na svého bratra bez příčiny, jinak se proviníte vraždou.“

Když tedy zachováváte ducha Zákona o zabíjení a nehněváte se na svého bratra nebo sestru bez příčiny – nedopouštíte se duchovní vraždy –, nemůžete se pak dopustit doslovné vraždy, pokud nejprve nespácháte vraždu ve svém srdci. Zákon říká: „Nesesmilníš.“ To je litera Zákona. Duch Zákona říká: „Nepodíváš se na ženu (nebo žena na muže) chtivě.“ – To je porušení ducha Zákona. Nemusíte se doslovně dopustit smilstva, ale musíte zachovat ducha Zákona – to je čistota mysli, čisté srdce. Je možné, abyste porušili literu Zákona a přitom zachovávali ducha?

Projděte si všech Deset přikázání. Zjistíte, že ať už je duchovní stránka přikázání jakákoliv, budete vždy zachovávat literu, pokud zachováváte ducha Zákona.

Když však dojde na přikázání o sobotě, lidé říkají: „Zachováváme ducha Zákona, což znamená, že už nemusíme zachovávat literu.“
Přijal by někdo takový argument u některého z ostatních přikázání? Vidíte, jak absurdní to je? A tak Jakub říká: „Královský zákon je zákon lásky“ a všichni jsme slyšeli lidi říkat:
„Ježíš nám dal nové přikázání, abychom milovali své bližní jako sebe sama a milovali Hospodina svého Boha celým srdcem, myslí, duší a silou.“
Znamená to však, že už déle nezachováváte Desatero?

Podívejme se na některé příklady.
Gal. 5,14: „Nebo všecken zákon v jednom slovu se zavírá, totiž v tom: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. 15 Pakli se vespolek koušete a žerete, hleďtež, abyste jedni od druhých zkaženi nebyli.“
Když jsem se díval na tento verš: „Pakli se vespolek koušete a žerete…“ – je to o kanibalismu? Je možné mít vegetariánský kanibalismus? Ano, když se navzájem koušeme a žereme svými slovy.
A tak řekl: „Nebo všecken zákon v jednom slovu se zavírá, totiž v tom: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“

V Novém zákoně se tento princip vyskytuje vícekrát. Četl jsem vám už Deuteronomium 6,4.5: „Slyš, Izraeli, Hospodin Bůh náš, Hospodin jeden jest.5Protož milovati budeš Hospodina Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své.“
Když je tedy psáno, že všechna přikázání jsou naplněna v tomto, znamená to, že pokud milujete Pána a svého bližního, ruší se Desatero? Anebo říká, že je v tom shrnuto deset přikázání? V tom je velký rozdíl. Někteří lidé říkají: „Já už nejsem pod starým zákonem, protože teď jsme už jenom pod zákonem lásky.“ Když však říkají: „Miluji svého bližního, ale zabíjím ho“, pak pod zákonem lásky nejsou. Nebo: „Miluji své bližní. Ale okrádám je a dychtím po jejich majetku“, pak je nemilují. Takto můžete projít celé Desatero. Jak můžete říkat: „Miluji Boha“ a přitom uctívat modly, brát Jeho jméno nadarmo, nevyhradit si pro Něj svatý čas, který si Sám vyčlenil? To všechno patří k sobě.

A opět Pavel říká v Římanům 13,9.10: „Poněvadž to přikázaní: Nesesmilníš, nezabiješ, neukradneš, nepromluvíš křivého svědectví, nepožádáš, a jestli které jiné přikázaní,…“ – jinými slovy: jakékoliv z ostatních deseti – ta všechna jsou shrnuta slovy: „Budeš milovat svého bližního, jako sám sebe…“ – „v tomto slovu se zavírá: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“

Všimněte si, že mluví o přikázáních mezi námi a našimi bližními. Ve verši 10 říká:
 10 Láska bližnímu zle neučiní, a protož plnost zákona jest láska.“
Plnost neznamená zrušení, ale úplné naplnění až po okraj.

Nejlepší způsob, jak ukázat lásku k Bohu je důvěřovat Mu natolik, že budeme dělat, co říká a podřídíme se Mu.
 


Souzeni zákonem svobody

Jk 2,12.13: „Tak mluvte, a tak čiňte, jako ti, kteříž podlé zákona svobody souzeni býti máte. 13 Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenství proti odsudku.“
Jistě si vzpomínáte, jak jsme minulý týden četli Žalm 119,44.45: „I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.“
Tedy zákon svobody, na který se zde odvolává, je Desatero. Ti, kdo zachovávají tento Zákon, jsou svobodní. „A milosrdenství překonává soud.“

Jk 2,13: „Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenství proti odsudku.“
Co říká Ježíš v blahoslavenstvích o milosrdenství?

Mt 5,7: „Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou.“
Napadlo vás někdy: „Ach, chtěl bych být opravdu shovívavý a ochotný odpouštět.“?

Občas ve svém srdci neodpouštíme lidem. Já chci odpouštět druhým, protože ačkoliv se zachovali špatně, vidím, kolik toho Bůh odpouští mě. Občas nemáme chuť odpustit, když počítáme jejich chyby. To je jiný způsob, jak to udržovat stále živé. Ale když odpustíte, nemusíte sice zapomenout, ale nemusíte to neustále přežvykovat.

Víte, co odděluje čistá zvířata od nečistých? Rozdělená kopyta a přežvykování. Víte, co se děje, když kráva nebo jelen přežvykuje? Spolknou něco, ale později se to vrátí zase nahoru a tak pokračují v přežvykování. To dělají někteří lidé s tím, o čem řekli, že to už odpustili.
 
J 12,48: „Kdož mnou pohrdá, a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den.“

Slova budou hrát velice důležitou roli u soudu.

Ježíš především řekl: „Slova, kteráž jsem mluvil.“ Bůh ví, která slova jsme slyšeli. Člověk nežije jenom chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. Bůh chce, abychom žili z Jeho Slov.
Říká však také: „Nebo z hojnosti srdce ústa mluví.“ (Mt. 12,34) a „z každého slova prázdného, kteréž mluviti budou lidé, vydadí počet v den soudný. 37 Nebo z slov svých spravedliv budeš, a z řečí svých budeš odsouzen.“ (Mt. 12,36.37)

Budeme tedy u soudu souzeni Božím Slovem, které známe, a navíc slovy, která vyjdou z našich úst. Musíme si dávat pozor na to, co říkáme. Vzpomínáte si, kdy se někdo v Bibli modlil za něco, co ve skutečnosti nechtěl, ale dostal to, protože to řekl?
Když děti Izraele poté, co ztratili víru na hranicích zaslíbené země, uvěřili špatné zprávě zvědů, řekly: „…Ó bychom byli zemřeli v zemi Egyptské, aneb na této poušti, ó bychom byli zemřeli!“ (Nu 14,2)
Bůh je slyšel tolikrát opakovat tato slova, že řekl: „Dobře, opravdu to chcete? Dostanete to, tedy.“

Musíme si dávat pozor, co říkáme a za co se modlíme, protože každé plané slovo je zaznamenáno a objeví se u soudu.
Židům 4,12.13 opět mluví o tom, že budeme souzeni podle zákona: „Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě strany ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce. 13 A neníť stvoření, kteréž by nebylo zjevné před oblíčejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.“

List Židům je napsán pro Židy. V listě Židům se mluví hodně o obětním systému, kde obětovali zvířata. Při obětech používali velmi ostré nože. Na to Pavel naráží, když mluví o rozdělení kloubů a morku. Lidé často viděli kněze jako řezníky v chrámu, jak porcují oběti a pokládají je na oltáře.
A Boží Slovo může pořezat. Když Petr kázal v den Letnic a když dokončil své kázání – to si lze jen těžko představit – byli tam oddaní Židé z každého národu, kteří přišli do Jeruzaléma. Několik týdnů předtím byl Ježíš ukřižován. Údajně se zjevil živý a nyní Petr říká: „Mesiáš konečně přišel. Čekali jsme na Něj dlouho. Mesiáš přišel. A hádejte, co se stalo? Ukřižovali jsme Ho, zabili jsme Ho jako všechny proroky v dávných dobách.“ Lidé byli tak ohromení, když jim Petr kázal tato slova, byli zasaženi v srdci, a řekli Petrovi a ostatním apoštolům:
Sk 2,37: „Což máme činiti, muži bratří?“

Nastalo velké pokání. Co způsobilo, že činili pokání? Boží Slovo. A tímto Slovem budeme souzeni v posledních dnech.
Jk 2,12: „…odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenství proti odsudku.“
Mt 5,7: „Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou.“

Pamatujete si, co se stalo, když Lot pozval do svého domu anděly? Zástup ve městě chtěl andělům ublížit. Tím, že pozval anděly k sobě domů, byl Lot zachráněn. V Bibli se mluví o lidech, které mnohokrát Bůh zachránil, protože prokázali milosrdenství druhým.

Když Rebeka viděla zaprášeného pocestného a jeho velbloudy s karavanou, která stála u studny, řekla: „Také velbloudům tvým navážím, dokudž se nenapijí.“ (Gn 24,19) Neměla ani tušení, že se tento pocestný právě modlil a řekl: „Pane, nevím, kdo je vhodná žena pro Izáka.“ – Izák se měl stát otcem Mesiáše a národa – Božího lidu. Jeho manželka měla být ta pravá žena.

Jaké zkoušce byla Rebeka podrobena? Řekl: „Děvečka tedy, kteréž bych řekl: Nachyl medle věderce svého, ať se napiji, a ona by řekla: Pí, také i velbloudy tvé napojím, ta aby byla, kterouž jsi způsobil služebníku svému Izákovi; a po tomť poznám, že jsi milosrdenství učinil se pánem mým.“ (Gn 24,14) Rebeka prokázala milosrdenství.
Neřekl jí ani: „Mohla bys napojit moje velbloudy?“

Rebeka viděla, že potřebuje pomoc a rozhodla se sloužit. Jaká byla odměna za to, že složila zkoušku? Stala se v podstatě „královnou Izraele“ – matkou Izraele.

V Matouši 25 Ježíš vyprávěl podobenství  o ovcích a kozách a velkém dni soudu, který nastane, když pastýř oddělí ovce od koz. Obrátí se k ovcím po pravici a řekne: „Poďtež požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa. 35 Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem byl, a přijímali jste mne; 36 Nah, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně.“

A oni Pánu odpoví: „Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme, neb žíznivého, a dávaliť jsme píti? 38 Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme, neb nahého, a přioděli jsme? 39 Aneb kdy jsme tě viděli nemocného neb v žaláři, a přicházeli jsme k tobě? 40 A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.“

Jak začínalo naše studium? „Když do vašeho shromáždění přijde chudý člověk a řeknete mu, aby si sedl na zem“ – „Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.“
A tak, jestliže jsme opravdu křesťané a milujeme své bližní, skrze toto podobenství by všichni měli dostat prvotřídní zacházení.

A pak to pokračuje a v listě Římanům 2,12, kde je psáno:
Ř 2,12: „Kteřížkoli zajisté bez zákona hřešili, bez zákona i zahynou; a kteřížkoli pod zákonem hřešili, skrze zákon odsouzeni budou.“
A toto je verš, který někteří lidé téměř nikdy necitují:
Ř 2,13: „(Nebo ne ti, kteříž slyší zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale činitelé zákona spravedlivi budou.“

Jsme ospravedlněni zákonem? Ano, jsme. Co je královský zákon? Deset přikázání. A láska. Když tedy milujete své bližní a když milujete Pána celým svým srdcem, nejvyšší kritérium bude: „Milosrdní dojdou milosrdenství.“ Ten, kdo miluje Boha, ten, kdo miluje svého bližního, bude spasen.
Samozřejmě je to skrze důvěru a víru v Krista, a jak prokazujeme svou lásku ke Kristu.
 
Pokračovanie na ďalšej strane ...
 
1
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one