Nechajte si zasielať novinky priamo do Vašej emailovej schránky. Stačí ak vložíte svoj email a stlačíte "prihlásiť".
1 Jn 3:1 - " Pozrite, akú veľkú lásku nám daroval Otec: voláme sa Božími deťmi a nimi aj sme. Preto nás svet nepozná, že nepoznal jeho."

Email: jnkiraly5@gmail.com
Túžiš poznať Boha bližšie? Hľadáš mladý kolektív ľudí s ktorými by si študoval Písmo Božie a základné témy Biblie, zaujímavosti zo sveta, dôkazy existencie Boha v matematike, fyzike a vede? Pridaj sa k nám a študuj s nami Písmo! Stretávame sa na byte v piatok - nedeľa.
Pre ľudí, ktorí sa chcú zapojiť do evanjelizácie, ale nevedia ako, sme pripravili letáky pre verejnosť, ktoré si môžete stiahnuť a vytlačiť, prípadne šíriť ďalej.
Vyhľadajte si na tejto stránke frázu či slovo, ktoré neviete nájsť.
Vzhľadom k veľkému záujmu návštevníkov a obšírnemu obsahu témat tu nenájdete Apologetiku, Videá, Prednášky, Dokumentárne filmy a iné. Oveľa viac objavte na stránke zmensvojzivot.webgarden.cz.
Navštívte nás!
Objednajte si zdarma a nezáväzne knihu Veľký spor vekov od autorky Ellen Gould Whiteovej. Vyplňte do formulára Vaše kontaktné údaje a my Vám obratom pošleme knihu poštou na Vami uvedenú adresu. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Objednajte si zdarma a nezáväzne knihu Veľký spor vekov od autorky Ellen Gould Whiteovej. Vyplňte do formulára Vaše kontaktné údaje a my Vám obratom pošleme knihu poštou na Vami uvedenú adresu. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Získajte zadarmo jednu z najrozšírenejších kníh na svete "Veľký spor vekov". Dozviete sa o histórii, súčasnosti a tiež budúcnosti tohto sveta. Viac informácií nájdete TU.

O projekte          Objednať
Aj napriek nespornému historickému dopadu Ježišovho vystúpenia zostáva jeho postava zahalená nejedným tajomstvom. Je spojená s tými najhlbšími túžbami a očakávaniami. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Aj napriek nespornému historickému dopadu Ježišovho vystúpenia zostáva jeho postava zahalená nejedným tajomstvom. Je spojená s tými najhlbšími túžbami a očakávaniami. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Nikto nemal toľko nasledovateľov, ale aj toľko prenasledovateľov. Viac informácii nájdete TU.

O projekte          Objednať
cross-sunbeam.jpg
Zmena soboty na nedeľu - Sobota v Písme
- V tejto prednáške sa pokusim zhrnúť významné aspekty môjho bádania o zmene dňa odpočinku zo soboty na nedeľu v kresťanstve.
1920x1080_dragons-dragon-fantasy-artwork-hell-HD-Wallpaper.jpg
Bola som v pekle - svedectvo alebo klam? - Pravda o pekle
- Sú tieto zážitky biblické? Čo hovorí Písmo o pekle a večnom treste?
Img175228_Radiolarie_11.jpg
Evolúcia vs stvorenie - Datovanie a pôvod života
- Nič nevieme; my nevieme, ako vznikla prvá molekula, my nevieme nič o tom, ako vznikli prvé proteíny a vôbec, ako vznikla prvá bunka. Všetky zákonitosti, ktoré poznáme z chémie a molekulárnej biológie, vlastne hovoria proti teórii evolúcie.
6a00d83451d95b69e20133f57a49e9970b-pi.jpg
Mária, matka Ježišova a Biblia - Uctievať alebo neuctievať Máriu?
- Mária bola veľmi požehnanou a vzácnou ženou. Čo nám o nej hovorí Písmo v porovnaní s dnešným učením o nej?

Deje sa vo svete niečo zvláštne? Schyľuje sa k niečomu?

Áno, určite ! (649 | 80%)
Áno ! (70 | 9%)
Asi áno ... (35 | 4%)
Nie ! (19 | 2%)
Určite nie ! (16 | 2%)

Má väčší význam tradícia alebo Božie slovo?

Tradícia (21 | 3%)
Božie slovo (702 | 90%)
Neviem (19 | 2%)

Čo Vám v živote najviac chýba?

Viera (162 | 23%)
Odhodlanie (104 | 15%)
Sila (69 | 10%)
Nádej (15 | 2%)
Múdrosť (90 | 13%)
Láska (184 | 26%)
Zmysel života (50 | 7%)
Iné (25 | 4%)

Má Váš život väčší zmysel ak veríte v evolúciu alebo stvorenie?

Ak verím v stvorenie (657 | 84%)
V oboje (34 | 4%)
Ak verím v evolúciu (93 | 12%)

Aké náboženstvo vyznávate?

Ateizmus (158 | 13%)
Univerzalizmus (4 | 0%)
Špiritizmus (7 | 1%)
Šintoizmus (4 | 0%)
Sikhizmus (3 | 0%)
Scientológia (11 | 1%)
Rastafarianizmus (8 | 1%)
Novopohanstvo (26 | 2%)
Kresťanstvo (944 | 78%)
Judaizmus (9 | 1%)
Islam (13 | 1%)
Hinduizmus (5 | 1%)
Budhizmus (11 | 1%)
Zoroastrianizmus (2 | 0%)

Zažili ste v živote niečo, čo je za hranicou vášho chápania?

Ano (597 | 90%)
Nie (65 | 10%)

Existujú iné mimozemské civilizácie?

Áno (296 | 41%)
Asi áno (26 | 4%)
Možno (96 | 13%)
Asi nie (40 | 6%)
Nie (255 | 36%)

Do akej vekovej kategórie spadáte?

do 15 rokov (43 | 7%)
16 - 25 rokov (191 | 28%)
26 - 35 rokov (109 | 16%)
36 - 45 rokov (124 | 18%)
46 - 55 rokov (102 | 15%)
56 - 65 rokov (76 | 11%)
66 a viac rokov (34 | 5%)
Luk 21:28
Keď sa toto začne diať, vzpriam­te sa a po­z­dvih­nite hlavy, pre­tože sa pri­bližuje vaše vy­kúpenie.
Počet klimatických katastrof 1980 – 2011
Počet klimatických katastrof 1980 – 2011
Priemerná globálna teplota 1860 – 2000
Priemerná globálna teplota 1860 – 2000
Počet distribuovaných Biblií 2009 – 2011
Počet distribuovaných Biblií 2009 – 2011
1900 - 2010

1900 - 2010

Prírodné katastrofy
Obsah CO2 2007 – 2010
Obsah CO2 2007 – 2010
Teplota 1850 – 2010
Teplota 1850 – 2010
Zemetrasenie o sile Magnitudy 6 a viac
Zemetrasenie o sile Magnitudy 6 a viac
Tornáda v USA 1950 – 2011
Tornáda v USA 1950 – 2011
TOPlist

Stránka založená 18.6.2010
L 4 - Buďte těmi, kdo činí Slovo…

Kazatel: Doug Batchelor


Základní verš:

Jakub 1,22: „Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.“
Jakub říká některé věci, které neslýcháme často od kazatelů.

Tato lekce se nazývá „Buďte těmi, kdo činí slovo…“ a to v současné době není populární. Dnes se velmi zdůrazňuje jen víra a už se tolik nemluví o tom, čemu říkáme „skutky“. Velký důraz se klade jen na víru na úkor skutků. V tomto verši Jakub říká, že nemáme Slovo jenom poslouchat, ale máme být těmi, kdo Slovo činí. Především, když Ježíš říká například ve Zjevení 3: „Kdo má uši, slyš,…“ myslí tím jen: „Zajistěte si místo k sezení a dávejte pozor“? Co má Ježíš na mysli, když říká: „Slyš, co Duch praví“? V židovské mysli slyšet – To je, jako když rodiče říkají dětem: „Slyšíš, co říkám?“ Co tím myslí? „Poslechneš a uděláš, co říkám.“ V Bibli často, když se mluví o slyšení Pána, neznamená to jen, že se máte ujistit, že naše sluchové ústrojí funguje. Znamená to provést a dotáhnout do konce to, co jste slyšeli.
 


Poznat svého nepřítele

Jednou kdosi řekl: „Vidím nepřítele každý den – když se holím.“ Znamená to, že člověk je někdy sám sobě tím nejhorším nepřítelem. To není vždy pravda jen individuálně. Někdy je to pravdivé ve sboru/církvi. Je často pravdou, že největší nepřítel, se kterým se církev setká, není ani tolik venku, ale uvnitř. Kdo byl prvním vrahem? Byl to bratr. Co se stalo Josefovi? Prodali ho jeho vlastní bratři. Měl spor se svými bratry. Jak to bylo se Samsonem? Jeho vlastní lidé ho svázali a předali Pelištejcům. A co David? Utíkal před svým vlastním králem, Saulem, a později musel utíkat před vlastním synem. Zdá se, že David byl víc ohrožován vlastní rodinou než Pelištejci.

A Ježíš? Zradil Ho jeden z Jeho učedníků, byl vydán vlastnímu lidu.

A pak se podívejte na apoštoly. Pavel dokonce řekl:
Sk 20,29: „Nebo já to vím, že po mém odjití vejdou mezi vás vlci hltaví, kteříž nebudou odpouštěti stádu.
Někdy jsme tedy potkali nepřítele a jsme to my sami. Podíváme se do zrcadla a někdy se vůbec nepoznáváme. Je jednoduché být posluchač, ale nenásledovat.

Přistihli jste se někdy, jak jste poukazovali na někoho nebo kritizovali to, co dělá nebo nedělá jako křesťan? A potom Duch svatý řekl: „A jak je to s tebou? Jsou v tvém životě oblasti, kde nejsi důsledný?“ Připomíná to verš, kde Ježíš řekl: „…Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.“  (Jan 8,7)
Jakub tedy říká v Jk 1,23: „Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu oblíčej přirozený svůj v zrcadle. 24 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.“
Bůh tedy chce, abychom se dívali, zjistili, co je zapotřebí udělat a jednali podle toho. Když odcházíme z domu, tak se obyčejně na sebe podíváme do zrcadla, abychom se přesvědčili, jestli je všechno v pořádku a případně se ještě upravili.

Když ale uvidíme nějakou chybu a nic s tím neuděláme, to je jako, když nám Pán řekne: „Musíte v životě udělat praktickou změnu“, a my jen pokrčíme rameny a řekneme: „Jsem tak vděčný za Boží milost.“ Bůh však nechce, abychom jen poslouchali, ale také udělali tyto změny. V lekci je několik příkladů lidí, kteří slyšeli, ale ve skutečnosti si neuvědomili svou chybu. Mysleli si, že znají sami sebe dobře.

Jedním je bohatý mladík:
Mt. 19,16: „A aj, jeden přistoupiv, řekl jemu: Mistře dobrý, co dobrého budu činiti, abych měl život věčný? 17 Ale on řekl jemu: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh. Chceš-li pak vjíti do života, ostříhej přikázaní. 18 Dí jemu: Kterých? Ježíš pak řekl: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví. 19 Cti otce svého i matku, a milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“

Mladík ho ani nenechal dokončit, protože Kristus nevyjmenoval všechna přikázání, a řekl:
Mt 19,20: „Dí jemu mládenec: Všeho toho ostříhal jsem od své mladosti. Čehož mi se ještě nedostává?21Řekl mu Ježíš: Chceš-li dokonalým býti, jdiž a prodej statek svůj, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne. 22 Uslyšev pak mládenec tu řeč, odšel, smuten jsa; nebo měl statku mnoho.“
Přišel k Ježíši s postojem: „Jsem ochotný udělat úplně všechno, abych mohl získat věčný život.“ A Ježíš mu řekl: „Opravdu? Je tady jen jedna věc. Jsi opravdu ochotný to udělat?“ A on odpověděl: „Hm, myslím, že ne.“

Nebo jinak řečeno: „Jsem rád, že jsi mi to řekl, ale nech mě o tom popřemýšlet.“ V Bibli, ale není zmínka, že prožil změnu srdce. Je psáno jen, že mladík odešel smutný, protože měl velký majetek.

Uvědomujeme si, že Kristus tohoto mladíka vyzval, aby se stal apoštolem? Řekl mu to samé, co Petrovi, Jakubovi, Janovi, Ondřejovi, Matoušovi, aby opustili všechno…: „… a následujte Mě.“
V Bibli by mohla být kniha pojmenovaná po tomto muži, jehož jméno neznáme. On slyšel, ale nečinil, nebyl ochotný. Když čtu tento verš, lidé znervózní a říkají: „To je příkaz pro všechny? Všichni lidé se musí zbavit pozemského majetku a následovat Ježíše?“ Ne. Ale mohl by nám to říct. Věřím, že to lidem stále říká. Už dříve jsem se zmínil o Valdenských. Existovali, protože Petr Valdenský slyšel tento verš a prodal všechno.

Bohatý mladík slyšel, ale nečinil. Je zde další příklad člověka, který si myslel, že se dobře zná.
Mt 26,33-35: „Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším. 34 Řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. 35 Dí jemu Petr: Bychť pak měl s tebou i umříti, nikoli nezapřím tebe. Takž podobně i všickni učedlníci pravili.“
Myslel to upřímně?

Petr dokonce později vytasil meč, aby dokázal, že je ochotný umřít. Ale neznal se tak dobře, jak si myslel a později tu noc…
Mt 26,74.75: „Tedy počal se proklínati a přisahati, řka: Neznám toho člověka. A hned kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl řekl: Prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal hořce.“
Z Petrova příběhu se můžeme naučit, že možná neznáme sami sebe tak dobře, jak si myslíme. Musíme být pokorní, když myslíme na to, jak jsme připraveni chodit s Pánem.

Petr se také dopustil chyby. Všimněte si, že se srovnával s ostatními učedníky. Řekl: „I kdyby Tě všichni opustili, já Tě neopustím.“ Proto, když Ježíš vstal z mrtvých, podíval se na Petra a řekl: „Petře, miluješ mě víc než tito?“ A ukázal na ostatních deset (Jidáš už mezi nimi nebyl). A Petr neřekl: „Miluji Tě víc.“ Ale řekl jen: „Pane, Ty víš, že Tě miluji.“ Petr se už nesrovnával s ostatními a v podstatě říkal: „Potkal jsem nepřítele a tím nepřítelem jsem já sám.“
Kolikrát Petr mluvil dřív, než myslel. V tom se můžeme identifikovat s Petrem, protože občas si uvědomíme, že se dopouštíme stejné chyby.
 

Pondělí – Být tím, kdo činí

Jk 1,22: „Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.“
Může se člověk dostat do bodu, kdy si myslí, že je hodnotné poslouchat, ale nejednat? Někdy si člověk řekne: „Chodím do kostela a poslouchám kázání. Ne, nedělám to, co slyším, ale měl bych mít nějakou zásluhu za to, že jsem tam aspoň byl a že jsem křesťan.“ Máme však větší vinu, když stále jen posloucháme a odmítáme činit, co jsme slyšeli. Bůh chce, abychom byli činitelé Slova. Pokud, ale nejsme činitelé, tak oklamáváme sami sebe. Mnoho lidí oklamává sebe sama ohledně svého postavení před Bohem. Ježíš vyprávěl podobenství, kde se mluví o tom, kdo činí a slyší.

Mt 21,28: „Ale co se vám zdá? Člověk jeden měl dva syny. A přistoupiv k prvnímu, řekl: Synu, jdi na vinici mou dnes, a dělej. 29 Ale on odpověděv, řekl: Nechci. A potom usmysliv sobě, šel. 30 I přistoupiv k druhému, řekl též. A on odpověděv, řekl: Jdu, pane. Ale nešel. 31 Který z těch dvou naplnil vůli otcovu? Řekli jemu: Ten první. Dí jim Ježíš: Amen pravím vám, že publikáni a nevěstky předcházejí vás do království Božího. 32 Nebo přišel k vám Jan cestou spravedlnosti, a nevěřili jste mu, ale publikáni a nevěstky uvěřili jemu. Vy pak viděvše to, aniž jste potom usmyslili sobě, abyste věřili jemu.“
Jinými slovy, to jsou lidé, kteří se prohlašovali za vyvolený národ: „Známe Pravdu, máme Písma. Jsme Boží lid.“ Mesiáš přišel a řekl: „Toto je má vůle.“ Ale oni řekli: „To neuděláme.“ Ale ti, kdo nepředstírali zbožnost – výběrčí daní, nevěstky – poslechli. Výběrčí daní byli tehdy něco jako mafie a Židé je neuznávali. Ježíš ale řekl farizeům a zákoníkům, že tato „spodina“ je předchází do Božího království. Nepředstírali zbožnost, ale když přišel Jan Křtitel a Ježíš, činili pokání a přijali Pravdu.

Mt 7,21: „Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest.
Ne každý, kdo slyší. Ne každý, kdo říká: „Pane, Pane.“, ale kdo? Ten, kdo činí vůli Mého Otce.

Slovo činit je velmi důležité.

V dnešní křesťanské kultuře nás lidé obviňují ze zákonictví, když mluvíme o skutcích a činění.  Křesťané mají strach, že je někdo označí za zákoníky a lidi orientované na skutky, kteří nevěří v milost. Mají strach zdůraznit, co říká Bible: „Bůh je Bohem milosti a hojné milosti. Avšak je také Bohem, který nechce, abychom byli jen posluchači, ale také činiteli Slova. Jinak pokud jen slyšíme, tak klameme sami sebe.

Na mnoha místech v Písmu se o tom mluví.
Lk 11,27.28: „I stalo se, když on to mluvil, že pozdvihši hlasu jedna žena z zástupu, řekla jemu: Blahoslavený život, kterýž tebe nosil, a prsy, kterýchž jsi požíval.28On pak řekl: Anobrž blahoslavení, kteříž slyší slovo Boží, a ostříhají jeho.“
Nestačí tedy jen slyšet.

V knize Zjevení, kapitola 1, jsou nazváni blahoslavení ti, kdo slyší a zachovávají, co je tam napsáno. Nestačí tedy jen slyšet Zjevení. Bůh chce, abychom nejen slyšeli, ale byli také těmi, kdo činí.

Ježíš řekl v Mt. 15,8: „Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými, a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.“
Jak poznáme, jestli je člověk upřímný? Po ovoci. To znamená, že to uvidíte v jejich životě. Jsme spaseni naším vyznáním nebo jsme souzeni podle našich skutků?
Ve Zjevení je psáno: „Hle, přicházím a má odměna se mnou, abych odplatil každému podle jeho skutků.“
Proč jsme spaseni milostí a souzeni podle skutků? To se k sobě nehodí.

Skutky ukazují, jestli se změnilo vaše srdce. V Bibli je psáno: „Čím srdce přetéká, to ústa mluví.“ Vaše ústa ukazují, co se děje v srdci. Lidé mluví o tom, co mají rádi. Slova jsou důležitou součástí dobrých skutků. Bible říká, že křesťan má mluvit slova milosti. Křesťané se mají vyjadřovat jinak. Důležité je, jak trávíme svůj čas, jak používáme své prostředky, co si oblékáme, o čem přemýšlíme. Křesťanství by mělo změnit celého člověka. Měli bychom se chovat jinak. Je to Boží milost, která odpouští naše hříchy, ale dává nám sílu být jiným stvořením.

Mk 3,32: „A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe.“
A co řekl Ježíš?
v.33: „Kdo jest matka má a bratří moji?
Nebyl neuctivý, mimochodem, Jakub byl Jeho bratr.
v. 34: „A obezřev učedlníky vůkol sebe sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji. 35 Nebo kdož by koli činil vůli Boží, ten jest bratr můj, i sestra má, i matka.“
Co Ježíše zajímalo?
Jan 3,16: „…aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“

Co znamená věřit v Boha?

Daniel byl zavřen do lví jámy, protože se nechtěl přestat modlit. Král přišel druhého dne ráno, vyvedl ho ven a nebyla na něm shledána žádná úhona, protože věřil svému Bohu. Jak ukázal Daniel svou víru v Boha? Udělal něco? Poklekl, když mohl zůstat stát. Otevřel okna, když je mohl nechat zavřená. Modlil se nahlas, když se mohl modlit ve svém srdci. Ukázal svou víru v tom, co dělal.

Myslím, že jeden z nejhůře pochopených veršů a jeden z veršů, které se lidé nejčastěji učí nazpaměť je Jan 3,16.
Jan 3,16: „…aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“
Když něčemu věříte, pak se podle toho chováte.
Mnoho lidí venku říká: „Věřím, že Ježíš zemřel na kříži.“
Jakub říká, že ďáblové věří a třesou se.
Můžete říct: „Věřím, že Ježíš zemřel za moje hříchy.“
Ví ďábel, že Ježíš zemřel za vaše hříchy? Věří tomu víc než vy, protože to viděl, byl u toho. Ale zachrání ho to?

Uznávají, že Bůh je skutečný a že umřel kvůli hříchu – Jidáš to všechno viděl z první ruky. Věřit v Něho znamená jednat podle Ježíšova učení. Křesťan je následovník Krista. Tedy v Bibli se klade velký důraz na to, abychom jen nepřijímali milost, ospravedlnění, ale následovali život, příklad a učení Ježíše a posvěcení v moci Ducha. Bůh nám nedává jen milost a odpuštění minulosti, ale dává nám milost, abychom poslechli. Dává nám milost, abychom byli činitelé Slova a ne jen posluchači. O tomto aspektu milosti neslýcháme často.
Poté, co Ježíš kázal na hoře, vyprávěl jedno velmi důležité podobenství.

Mt. 7,24: „A protož každého, kdož slyší slova má tato a plní je, připodobním muži moudrému, kterýž ustavěl dům svůj na skále. 25 I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, ale nepadl; nebo založen byl na skále. 26 Každý pak, kdož slyší slova má tato, a neplní jich,“ – Je to jasné? Jaký je rozdíl mezi moudrým a bláznem? Staví moudrý muž dům? Staví dům i blázen? To mají oba společné. Přijde bouře na moudrého i na blázna? Slyší moudrý Ježíšova slova? Slyší blázen Ježíšova slova? Jaký je jediný rozdíl mezi moudrým a bláznem? Blázen neplní slova. To odlišuje dům na skále, který odolá od domu na písku, který bude zničen. Jeden slyší a činí. Druhý jenom slyší a nic nedělá.

Když to čtu, jsem vždycky usvědčen, protože je to jako když Mark Twain řekl: „Nejsou to všechna ta tajemství v Bibli, která mi dělají starosti, ale to, že bych měl dělat to dobré.“
Lidé říkají: „Víš, v Bibli je toho tolik, čemu nerozumím.“

Můj problém je, že mi dělá starosti to, čemu rozumím. Měli bychom tedy nejen poslouchat, ale i činit to, co slyšíme.

V Bibli je další příklad. Týká se krále Saula ve Starém Zákoně. Saul začal jako dobrý král – vyšší postavy, byl naplněný Duchem, pomazán Bohem. Bůh ho poslal bojovat s Amalechitskými a dal mu jasné pokyny, aby všechno pobil – lidi i zvířata. Saul si však myslel, že to není dobrý nápad a jeho muži si ponechali nejlepší kusy bravu, skotu a velbloudy a další věci. Nechali si i některé lidi jako vězně.

Když se Saul vrátil z bitvy s kořistí, potkal proroka Samuela a řekl mu, že se vrátil po vyplnění Božího příkazu. A Samuel odpověděl: „To není pravda. Co znamená všechno to bečení ovcí a bučení dobytka?“ Saul mu řekl:
1.Sam 15.15: „Odpověděl Saul: Od Amalechitských přihnali je; nebo zachoval lid, což nejlepšího bylo z bravů a skotů, aby to obětoval Hospodinu Bohu tvému, ostatek pak jsme zahladili jako proklaté.“
Snažil se najít náboženskou výmluvu pro neposlušnost. A pak následuje klasický verš, který vyslovil Samuel:
1.Sam 15,22: „I řekl Samuel: Zdaliž líbost takovou má Hospodin v zápalích a v obětech, jako když se poslušenství koná hlasu Hospodinova? Aj, poslouchati lépe jest, nežli obětovati, a ku poslušenství státi, nežli tuk skopců přinášeti.
Co by chtěl od nás Bůh raději? 50 % vašeho bohatství nebo 100%tní poslušnost. Bůh nechce oběti, chce, abychom poslouchali a říká, že neposlušnost je horší než čarodějnictví. Říká tedy: neoklamávejte se, tím, že budete jen posluchači a nikoliv činitelé Slova.
Některé věci, které Bůh chce, abychom činili, zmínil Ježíš, když načrtává pravidla pro život v království:
Lk 6,27: „Ale vámť pravím, kteříž slyšíte: Milujte nepřátely své, dobře čiňte těm, kteříž vás nenávidí, 28 Dobrořečte těm, kteříž vás proklínají,“ - to není snadné, zkusili jste to už? – „a modlte se za ty, kteříž vám bezpráví činí.29A udeřil-li by tebe kdo v líce, nasaď mu i druhého,“ – V tom jsem ještě nebyl zkoušen. Nevím, jak bych se zachoval. – „a tomu, kterýž tobě odjímá plášť, také i sukně nebraň. 30 Každému pak prosícímu tebe dej, a od toho, kterýž béře tvé věci, zase nežádej.31A jakž chcete, aby vám lidé činili, i vy jim též podobně čiňte.“

Ježíš zde mluvil o době, kdy budeme pronásledováni pro spravedlnost – když se budou lidé hájit a ukazovat, jak vypadá Boží království, půjdou druhou míli, nastaví druhou tvář. Na jednom místě v Bibli udeřili Pavla. Nastavil i druhou tvář? Ne. Píše se o tom v příběhu, když byl Pavel souzen a velekněz nařídil těm, kdo stáli u Pavla, aby ho udeřili přes ústa. Pavel však neřekl, aby ho udeřili i na druhou stranu. Místo toho veleknězi řekl: „Budeť tebe bíti Bůh, stěno zbílená. A ty sedíš, soudě mne vedlé zákona, a proti zákonu velíš mne bíti.“ (Sk 23,2).
Já bych pravděpodobně zareagoval stejně jako Pavel.

Nastavil Ježíš druhou tvář? A když Mu svlékli šaty? Protestoval? Ne. Takže ideál křesťanského života je dokonalý ideál.
 


Zákon svobody
 
Jk 1,25: „Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody, a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, blahoslavený bude v skutku svém.“
Bůh mluví o dokonalém Zákoně svobody. Co je tímto dokonalým Zákonem svobody? V této stejné pasáži mluví o dvou z Deseti přikázání.

Jk 2,10.11: „Nebo kdo by koli celého zákona ostříhal, přestoupil by pak jediné, všechněmi jest vinen. Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš,“ – S jakým zákonem je to spojeno? Je to Desatero. – „takéť řekl: Nezabiješ.“ – Pochybuje někdo, o jaký zákon se zde jedná? Je to Desatero. – „Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem zákona. 12 Tak mluvte, a tak čiňte, jako ti, kteříž podlé zákona svobody souzeni býti máte.“ – Znovu zmiňuje Zákon svobody.

Ve verši 8 říká: „Jestliže pak plníte zákon královský podlé písma: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.“
Je nějaký konflikt mezi Desaterem a Zákonem svobody? Když zachováváte Desatero, je to Zákon svobody.

Ž 119,44.45: „I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,45A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.“
Slyšeli jste už někdy, že ti, kdo zachovávají zákon, jsou pod břemenem? Dělal jsem evangelizace více než jednou. Přicházeli lidé z jiných náboženských denominací, s jiným přesvědčením. Poté, co jsem kázal o Zákoně, přišli za mnou. Nepatřím mezi lidi, kteří přikázání považují za deset rad. Není to ani deset doporučení či deset dobrých myšlenek. Fakt je, že to je Deset Božích přikázání. Jsou to Zákony nejvyššího řádu.

Nejsou to doporučení, ale jsou to Přikázání.

Kázal jsem o Přikázáních a někdo pak za mnou přišel a řekl: „Bratře Dougu, Ježíš přišel, aby nás vysvobodil od zákona. Vy na tyto lidi uvalujete břemeno, děláte z nich otroky.“
Ten, kdo porušuje zákon, je tedy svobodný? Nebo je ten, kdo zákon porušuje vězeň? Jak je to podle Ježíše?

Promluvíme si o tom, kdo je pod břemenem.
J 8,34: „Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha. 35 A služebník nezůstává v domě na věky; Syn zůstává na věky. 36 Protož jestližeť vás Syn vysvobodí, právě svobodní budete.“
Je tedy pod břemenem ten, kdo zachovává zákon, nebo ten, kdo zákon porušuje?

Hřích je přestoupení zákona. Ten, kdo porušuje zákon, je zatížený břemenem. Ten, kdo zachovává zákon, je svobodný. Zachrání nás Ježíš, abychom neposlouchali, nebo nás zachrání, abychom poslouchali?
„Dáte Mu jméno Ježíš, protože vysvobodí Svůj lid od hříchu.“ (Mt. 1,21) Zachrání nás od našich hříchů. Zachrání nás, abychom byli svobodní od hříchu.
To, že jste sem dnes mohli přijít je také díky tomu, že zachováváte zákony. Jinak byste byli ve vězení. Lidé bývají uvězněni a ztratí svobodu, protože porušili zákon. Takže poslušností tedy získáte milost a svobodu. Jakub říká, že je to královský zákon svobody.

2.Kor. 3,17: „Nebo Pán jest Duch ten, a kdež jest ten Duch Páně, tu i svoboda.“

Boží Duch nám tedy dává svobodu.
Někteří lidé si myslí, že je to svoboda od Zákona. Všichni jsme už slyšeli výrok: „Nejsem pod zákonem, ale pod milostí.“ Co to znamená? Znamená nebýt pod zákonem, že už nemáte povinnost zachovávat zákon? Nebo když někdo poruší zákon, není pod trestem zákona? Porušení zákona se trestá. Jaký je trest za hřích? Smrt. Kolik lidí zhřešilo? Všichni. Kdo jsou pod trestem smrti? Každý. Kristus nás zachraňuje od trestu zákona, ale nezachraňuje nás od povinnosti, tak, že bychom nemuseli dále poslouchat.

Jen pomyslete, jak by to bylo absurdní. Většina lidí nemá problém se zákonem, kromě dvou určitých přikázání. V 99 % církví bych neměl problém kázat o tom, že máme ctít svého otce a matku, že nemáme zabíjet, krást. Všichni by řekli: „Amen.“
Ale je obzvlášť jeden zákon, který říká: „Pomni na den sobotní“ a lidé na to řeknou: „Nejsme pod zákonem, jsme pod milostí.“ Je fakt, že pravda o sobotě, která vyšla do popředí v posledních 150 letech, by změnila teologii v církvích zachovávajících neděli.
Vzpomínám si, jak na jednom setkání, kde se mluvilo také o zákoně, přišel za mnou jeden kazatel (navštívil jsem ho ještě před tím). Na zdi jejich kostela měli Desatero přikázání. Měli Desatero přikázání na zdi jejich nedělní školy. Přišli na naše setkání a měli jsme menší debatu na toto téma. A on řekl: „Nejsme pod zákonem, jsme pod milostí.“ A jeden z členů jejich církve řekl: „Kazateli, proč tedy máme přikázání na zdi v našem kostele?“
Jiní zase tvrdí: „Nejsme pod zákonem, Bůh smazal zákon, ale znovu začlenil devět přikázání v Novém zákoně.“
Když se jich zeptáte, jaké přikázání nebylo připojeno, řeknou: „Sobotní přikázání není zopakováno v Novém zákoně.“
To je mýtus. Slyšel jsem to už tolikrát. Absolutně a kategoricky to není pravda. Sobota je zmíněna mnohokrát v Novém zákoně a bylo řečeno: „Pamatuj.“ V listě Židům 4 je volán Boží lid k tomu, aby zachovával sobotu. Jediné přikázání, které je obtížné najít v Novém zákoně je: „Nevezmeš jméno Boží nadarmo.“ Kde se to říká v Novém zákoně? Žádný křesťan z jakékoliv denominace by neřekl: „Teď už se Boží jméno může brát nadarmo.“ Samozřejmě, že to nemůžeme dělat.
Je to tedy deset rad nebo deset přikázání, kterých Pán chce, abychom byli jejich činitelé? Činitelé Slova.
Ř 8,2: „Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši vysvobodil mne od zákona hřícha i smrti.“
Zachraňuje nás od zákona hříchu, který ovládá naše životy. Proto v Římanům 8 říká: „Díky Bohu, že už nemusím chodit podle těla a mohu chodit podle Ducha.“
Nemusíme být založeni tělesně, ale můžeme být založeni duchovně. Staneme se novým stvořením. Všechny věci pominuly, všechny věci jsou stvořeny nové. To je poselství evangelia.

Mám zde několik citátů na téma činit a slyšet:
„Ať vás nikdy ani nenapadne, že Ježíš nařídil něco nedůležité. Neopovažte se brát lehkovážně nic, z toho, co nařídil.“ Dwight Lyman Moody (1837 – 1899)
Když to přikázal, očekává, že to budeme dělat.
„Poslušnost je klíč, který odemyká dveře ke každé hluboké duchovní zkušenosti.“
Je poslušnost zákonictví? To jak někteří lidé káží evangelium – to je ďábelská doktrína, ale slyšel jsem to. Zní to, jako že když vyučujete poslušnost, tak jste zákoníci. Ale Ježíš vyučoval poslušnost, apoštolové kázali poslušnost. Bůh Otec a Ježíš ve Starém Zákoně učí poslušnost.
Samuel Dickey Gordon (1859-1936) řekl: „Poslušnost je oko ducha. Neposlušnost zatemňuje a oslabuje duchovní chápání.“
Pokud známe Boží vůli a neplníme ji, zatemní to naše duchovní vnímání.
„Svoboda neznamená, že si mohu dělat, co chci. To by se stala tím nejhorším břemenem. Svoboda znamená, že jsem byl vysvobozen, abych se mohl stát vším, čím mě Bůh chce mít; abych dosáhl všechno, co Bůh chce, abych dosáhl; abych se těšil ze všeho, z čeho Bůh chce, abych se těšil.“ – Warren W. Wiersbe
To se mi líbí. Jsme svobodni, abychom měli život v hojnosti v Pánu.
 


Užitečný nebo zbytečný?

Jk 1,26.27: „Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, a v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství. 27 Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v ssouženích jejich, a ostříhati sebe nepoškvrněného od světa.“
Nechci to příliš zduchovňovat. Znamená to nejen, že se máme starat o sirotky a vdovy. Dnes už to není stejné, jako v biblických dobách. Tehdy byla situace zcela odlišná. Pro ženu, která byla sama, to bylo velice těžké. Obdělávání pole byla pro samotnou ženu velmi těžká práce bez muže v domě. Tenkrát neměli systém sociálního zabezpečení. V té době mnoho vdov chodilo žebrat a život byl pro ně velice obtížné.

Jakub říká: „Nezapomínejte na ně.“ Pamatujte na vdovy. To má však i duchovní stránku. Lidé, kteří neznají Ježíše, jsou v jistém smyslu sirotci. Potřebují, aby je někdo seznámil s nebeským Otcem. Lidé neví, že Kristus je ženich a církev je Kristova nevěsta. Musí být tedy představeni manželovi.
Znamená to tedy také přivádět lidi ke Kristu.

Jaký je rozdíl mezi spasenými a zatracenými v podobenství o soudném dni v Mt 25?
Mt. 25,35: „Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem byl, a přijímali jste mne; 36 Nah, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně.“
To je „náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem“. Znamená to milovat potřebné a starat se o lidi, když vidíte, že mají nějakou praktickou potřebu.
Ř 12,9-13: „Milování buď bez pokrytství; v ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k dobrému. 10 Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, poctivostí se vespolek předcházejte, 11 V pracech neleniví, duchem vroucí, Pánu sloužíce, 12 Nadějí se veselíce, v ssouženích trpěliví, na modlitbě ustaviční, 13 V potřebách s svatými se zdělujíce, přívětivosti k hostem následujíce.“

Když se mluví o křesťanské pohostinnosti, říká se, že je třeba být opatrný, když máme něco dát jako první. Týká se to lidí z vaší domácnosti a pak duchovního domova. Měli se starat o lidi ve sboru a pak o společenství jako celek.
 


Jiný než svět

Jk 1,27: „a ostříhati sebe nepoškvrněného od světa.“
1.J 2,15-17: „Nemilujtež světa, ani těch věcí, kteréž na světě jsou. Miluje-liť kdo svět, neníť lásky Otcovy v něm. 16 Nebo všecko, což jest na světě, jako žádost těla, a žádost očí, a pýcha života, toť není z Otce, ale jest z světa. 17 Svět pak hyne i žádost jeho, ale kdož činí vůli Boží, tenť trvá na věky.“
Bible nám říká: „Nemilujte svět.“ A Ježíš řekl: „Neboť Bůh tak miloval svět.“ Někteří lidé mají problém s tímto slovem „svět.“ Máme milovat svět? Když se v Bibli mluví o světě, myslí se tím věci v tomto světě: „žádost těla, žádost očí, a pýcha života.“ – to špatné ve světě. Když je ale řečeno „milovat svět“, myslí se tím milovat lidi. Křesťané by měli milovat lidi ve světě. Měli by oslovit lidstvo a pečovat o něj. Musí ale udržovat rovnováhu – jak být ve světě a zůstat neposkvrnění světem? Jednou jsem slyšel výrok: „Křesťané jsou jako loď na vodě.“ Jsou sice ve vodě, ale ta se nesmí dostat dovnitř, pokud se loď nemá potopit. Křesťané patří do světa, aby na něj měli vliv a mohli v lodi zachraňovat lidi ze světa, z vody. Nesmí se však dostat do vody. Ježíš řekl: „Milujete-li mne, přikázaní mých ostříhejte. 16 A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky“ (J 14,15)

Bůh nechce, abychom byli jen posluchači Slova, ale činitelé Slova. Chce, abychom byli užiteční. Celá kniha Jakubův list je úžasná kniha, protože mluví o praktickém prožívání opravdového křesťanství.

Když čtete Jakubův list a Pavlovi listy, zdá se, jakoby si protiřečili. Pavel klade velký důraz na milost. Proč? Protože Pavel mluví k lidem, kteří směřují k zákonictví. Proto musel strávit hodně času zdůrazňováním milosti. Jakub mluví k lidem, kteří spoléhají na Boží milost a zanedbávají zbožný život. Musel jít téměř na druhý extrém a říct: „Víra bez skutků je mrtvá.“

Oba pisatelé mají pravdu, ale je zajímavé, že Petr v 2.Pt.3,15.16 píše: „…milý bratr náš Pavel, podlé sobě dané moudrosti, psal vám, 16 Jako i ve všech epištolách svých, mluvě v nich o těch věcech. Mezi nimiž některé jsou nesnadné k vyrozumění, kterýchžto neučení a neutvrzení natahují, jako i jiných písem, k svému vlastnímu zatracení.“

Lidé často berou to, co napsal Pavel, překroutí to a nepochopí to správně. To se dnes stává velmi často, protože všichni potřebujeme milost. Milost k nám přichází k takovým, jací jsme. Bůh smyje naše hříchy, dá nám nový začátek. Mnozí lidé zůstanou v tomto bodě a nikdy nezažijí posvěcení, kdy se rozhodnou následovat Ježíše a dělat to, co říká, aby dělali.“ Proto je Jakubův list tak důležitý, protože mluví o praktické stránce křesťanství.


 
Poznámky
Jakubův list – 4. Buďte těmi, kdo činí slovo…

Základní verš:
Jakub 1,22: Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.“
 

Poznat svého nepřítele
Jakub 1,23-24
Jednou kdosi řekl: „Vidím nepřítele každý den – když se holím.“
Tento výrok má svůj původ u známého citátu kapitána Olivera Hazarda Perryho „Válka v roce 1812“: „Střetli jsme se s nepřítelem, a je náš.“
„Přátelský oheň“ Ábel, Josef, Samson, David, Ježíš, Pavel
 
Bohatý mladík
Matouš 19,16-22
Matouš 26,33-35
Matouš 26,74.75
 

Být tím, kdo činí
Jakub 1,22
Matouš 21,28-32: „Ale co se vám zdá? Člověk jeden měl dva syny. A přistoupiv k prvnímu, řekl: Synu, jdi na vinici mou dnes, a dělej. 29 Ale on odpověděv, řekl: Nechci. A potom usmysliv sobě, šel. 30 I přistoupiv k druhému, řekl též. A on odpověděv, řekl: Jdu, pane. Ale nešel. 31  Který z těch dvou naplnil vůli otcovu? Řekli jemu: Ten první. Dí jim Ježíš: Amen pravím vám, že publikáni a nevěstky předcházejí vás do království Božího. 32 Nebo přišel k vám Jan cestou spravedlnosti, a nevěřili jste mu, ale publikáni a nevěstky uvěřili jemu. Vy pak viděvše to, aniž jste potom usmyslili sobě, abyste věřili jemu.“
 
Činit Jeho vůli
Matouš 7,21.22: „Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest. 22 Mnozíť mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ďáblů nevymítali, a v tvém jménu divů mnohých nečinili?“
Lukáš 11,27.28
Matouš 15,8
Marek 3,32-35: „A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe. 33 Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji? 34 A obezřev učedlníky vůkol sebe sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji. 35 Nebo kdož by koli činil vůli Boží, ten jest bratr můj, i sestra má, i matka.
Matouš 7,24-27: „A protož každého, kdož slyší slova má tato a plní je, připodobním muži moudrému, kterýž ustavěl dům svůj na skále. 25 I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, ale nepadl; nebo založen byl na skále. 26 Každý pak, kdož slyší slova má tato, a neplní jich, připodobněn bude muži bláznu, kterýž ustavěl dům svůj na písku. 27 I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, i padl, a byl pád jeho veliký.“
1.Samuel 15,22: „I řekl Samuel: Zdaliž líbost takovou má Hospodin v zápalích a v obětech, jako když se poslušenství koná hlasu Hospodinova? Aj, poslouchati lépe jest, nežli obětovati, a ku poslušenství státi, nežli tuk skopců přinášeti.
Pravidla království
Lukáš 6,27-31
 

Zákon svobody
Jakub 1,25
Žalm 119,44.45
Římanům 8,2: „Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši vysvobodil mne od zákona hřícha i smrti.“ Svoboda od hříchu, nikoliv svoboda hřešit.
2.Korintským 3,17
Římanům 2,13: „(Nebo ne ti, kteříž slyší zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale činitelé zákona spravedlivi budou.“
Jan 8,34-36
  • „Ať vás nikdy ani nenapadne, že Ježíš nařídil něco nedůležité. Neopovažte se brát lehkovážně nic, z toho, co nařídil.“ Dwight Lyman Moody (1837 – 1899)
  • „Poslušnost je klíč, který odemyká dveře ke každé hluboké duchovní zkušenosti.“
  • „Poslušnost je oko ducha. Neposlušnost zatemňuje a oslabuje duchovní chápání.“ Samuel Dickey Gordon (1859-1936)
  • „Svoboda neznamená, že si mohu dělat, co chci. To by se stala tím nejhorším břemenem. Svoboda znamená, že jsem byl vysvobozen, abych se mohl stát vším, čím mě Bůh chce mít; abych dosáhl všechno, co Bůh chce, abych dosáhl; abych se těšil ze všeho, z čeho Bůh chce, abych se těšil.“ – Warren W. Wiersbe
 
Užitečný nebo zbytečný?
Jakub 1,26.27
Matouš 25,35.36
Římanům 12,9-13
 

Jiný než svět
Jakub 1,27
1.Jan 2,15-17
Jan 14,15-17











 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one