Nechajte si zasielať novinky priamo do Vašej emailovej schránky. Stačí ak vložíte svoj email a stlačíte "prihlásiť".
1 Jn 3:1 - " Pozrite, akú veľkú lásku nám daroval Otec: voláme sa Božími deťmi a nimi aj sme. Preto nás svet nepozná, že nepoznal jeho."

Email: jnkiraly5@gmail.com
Túžiš poznať Boha bližšie? Hľadáš mladý kolektív ľudí s ktorými by si študoval Písmo Božie a základné témy Biblie, zaujímavosti zo sveta, dôkazy existencie Boha v matematike, fyzike a vede? Pridaj sa k nám a študuj s nami Písmo! Stretávame sa na byte v piatok - nedeľa.
Pre ľudí, ktorí sa chcú zapojiť do evanjelizácie, ale nevedia ako, sme pripravili letáky pre verejnosť, ktoré si môžete stiahnuť a vytlačiť, prípadne šíriť ďalej.
Vyhľadajte si na tejto stránke frázu či slovo, ktoré neviete nájsť.
Vzhľadom k veľkému záujmu návštevníkov a obšírnemu obsahu témat tu nenájdete Apologetiku, Videá, Prednášky, Dokumentárne filmy a iné. Oveľa viac objavte na stránke zmensvojzivot.webgarden.cz.
Navštívte nás!
Objednajte si zdarma a nezáväzne knihu Veľký spor vekov od autorky Ellen Gould Whiteovej. Vyplňte do formulára Vaše kontaktné údaje a my Vám obratom pošleme knihu poštou na Vami uvedenú adresu. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Objednajte si zdarma a nezáväzne knihu Veľký spor vekov od autorky Ellen Gould Whiteovej. Vyplňte do formulára Vaše kontaktné údaje a my Vám obratom pošleme knihu poštou na Vami uvedenú adresu. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Získajte zadarmo jednu z najrozšírenejších kníh na svete "Veľký spor vekov". Dozviete sa o histórii, súčasnosti a tiež budúcnosti tohto sveta. Viac informácií nájdete TU.

O projekte          Objednať
cross-sunbeam.jpg
Zmena soboty na nedeľu - Sobota v Písme
- V tejto prednáške sa pokusim zhrnúť významné aspekty môjho bádania o zmene dňa odpočinku zo soboty na nedeľu v kresťanstve.
1920x1080_dragons-dragon-fantasy-artwork-hell-HD-Wallpaper.jpg
Bola som v pekle - svedectvo alebo klam? - Pravda o pekle
- Sú tieto zážitky biblické? Čo hovorí Písmo o pekle a večnom treste?
Img175228_Radiolarie_11.jpg
Evolúcia vs stvorenie - Datovanie a pôvod života
- Nič nevieme; my nevieme, ako vznikla prvá molekula, my nevieme nič o tom, ako vznikli prvé proteíny a vôbec, ako vznikla prvá bunka. Všetky zákonitosti, ktoré poznáme z chémie a molekulárnej biológie, vlastne hovoria proti teórii evolúcie.
6a00d83451d95b69e20133f57a49e9970b-pi.jpg
Mária, matka Ježišova a Biblia - Uctievať alebo neuctievať Máriu?
- Mária bola veľmi požehnanou a vzácnou ženou. Čo nám o nej hovorí Písmo v porovnaní s dnešným učením o nej?

Deje sa vo svete niečo zvláštne? Schyľuje sa k niečomu?

Áno, určite ! (641 | 80%)
Áno ! (70 | 9%)
Asi áno ... (33 | 4%)
Nie ! (19 | 2%)
Určite nie ! (15 | 2%)

Má väčší význam tradícia alebo Božie slovo?

Tradícia (20 | 3%)
Božie slovo (693 | 90%)
Neviem (19 | 2%)

Čo Vám v živote najviac chýba?

Viera (161 | 23%)
Odhodlanie (103 | 15%)
Sila (68 | 10%)
Nádej (15 | 2%)
Múdrosť (89 | 13%)
Láska (180 | 26%)
Zmysel života (48 | 7%)
Iné (25 | 4%)

Má Váš život väčší zmysel ak veríte v evolúciu alebo stvorenie?

Ak verím v stvorenie (649 | 84%)
V oboje (33 | 4%)
Ak verím v evolúciu (92 | 12%)

Aké náboženstvo vyznávate?

Ateizmus (156 | 13%)
Univerzalizmus (4 | 0%)
Špiritizmus (7 | 1%)
Šintoizmus (4 | 0%)
Sikhizmus (3 | 0%)
Scientológia (10 | 1%)
Rastafarianizmus (7 | 1%)
Novopohanstvo (26 | 2%)
Kresťanstvo (933 | 79%)
Judaizmus (9 | 1%)
Islam (13 | 1%)
Hinduizmus (4 | 0%)
Budhizmus (10 | 1%)
Zoroastrianizmus (2 | 0%)

Zažili ste v živote niečo, čo je za hranicou vášho chápania?

Ano (591 | 90%)
Nie (63 | 10%)

Existujú iné mimozemské civilizácie?

Áno (296 | 42%)
Asi áno (24 | 3%)
Možno (94 | 13%)
Asi nie (40 | 6%)
Nie (251 | 36%)

Do akej vekovej kategórie spadáte?

do 15 rokov (43 | 6%)
16 - 25 rokov (188 | 28%)
26 - 35 rokov (106 | 16%)
36 - 45 rokov (123 | 19%)
46 - 55 rokov (101 | 15%)
56 - 65 rokov (72 | 11%)
66 a viac rokov (33 | 5%)
Luk 21:28
Keď sa toto začne diať, vzpriam­te sa a po­z­dvih­nite hlavy, pre­tože sa pri­bližuje vaše vy­kúpenie.
Počet klimatických katastrof 1980 – 2011
Počet klimatických katastrof 1980 – 2011
Priemerná globálna teplota 1860 – 2000
Priemerná globálna teplota 1860 – 2000
Počet distribuovaných Biblií 2009 – 2011
Počet distribuovaných Biblií 2009 – 2011
1900 - 2010

1900 - 2010

Prírodné katastrofy
Obsah CO2 2007 – 2010
Obsah CO2 2007 – 2010
Teplota 1850 – 2010
Teplota 1850 – 2010
Zemetrasenie o sile Magnitudy 6 a viac
Zemetrasenie o sile Magnitudy 6 a viac
Tornáda v USA 1950 – 2011
Tornáda v USA 1950 – 2011
TOPlist

Stránka založená 18.6.2010
L 3 – Naše slabost a Kristova síla

Kazatel: Jëan Ross (Amazing Facts Study Hour)


Základní verš:

Jk 1,12: „Blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení; nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují.“
Lekce na tento týden pojednává o pokušení. Jak můžeme odolat pokušení? Jakub má toho mnoho, co říct o tom, jak zvítězit.

Dnes se budeme zabývat textem v Jk 1,12-21. Budeme verše procházet jeden po druhém a u každého se na chvíli zastavíme.
Jk 1,12: „Blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení; nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují.“
Jakým slovem začíná tento verš? Blahoslavený muž.

„Blahoslavený“ může být také přeloženo jako „šťastný“: „Šťastný muž, kterýž snáší pokušení“.
My nespojujeme vždy pokušení se štěstím. Zejména když máme vytrvat v pokušení.

Když pomyslíme na slovo blahoslavený, je v Písmu jiný text, který je velmi dobře znám, protože se v něm slovo blahoslavený používá? Je to v Ježíšově učení. Je zajímavé, že Jakub se často odvolává na Ježíšovo učení. V tomto případě se jedná o kázání na hoře, Matouš 5. Zejména verš 10 mluví o lidech, kteří jsou požehnaní, protože musí čelit zkouškám, těžkostem a pokušení. V tomto případě je to pronásledování.

V Mt 5,10 Ježíš říká:
Mt 5,10: „Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, nebo jejich jest království nebeské.“
Někdy, když čelíme pokušení, můžeme se cítit, jako bychom byli pronásledováni pro spravedlnost. Je tu však požehnání pro ty, kdo obstojí, vytrvají a jsou věrní.
„Trpí“ znamená „vytrvá“,“ zůstane pevný“ a „odolá protivenství“.

Blahoslavený, kdo odolá pokušení. Všechno, co k nám přichází se záměrem vyrušit naši pozornost, nás odvádí pryč od Boha a Jeho plánu pro náš život. Když nás zkouška odvede od poslušnosti toho, co Bůh chce, abychom činili, spadá do kategorie pokušení.
Mt 24,13 mluví Ježíš o událostech doby konce a říká: „Ale kdož by setrval až do konce, ten spasen bude.“

Abychom přežili poslední dny, musí Boží lid mít vysokou úroveň vytrvalosti. Musíme vytrvat. Ďábel chodí kolem, jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil. Dělá všechno možné, aby zabránil Božímu lidu držet se Krista. Jako věřící musíme mít vytrvalost. Ve Zjevení 12,17 čteme o pozůstatku, který má dvě zvláštní charakteristiky: I rozhněval se drak na tu ženu, – Koho představuje drak v proroctví? Satana. Koho představuje žena? Církev. – „a šel bojovati s jinými z semene jejího, - proto pozůstatek potřebuje vytrvalost, protože ďábel bude proti nim bojovat. A charakteristika pozůstatku v době konce je: – „kteříž ostříhají přikázaní Božích, a mají svědectví Ježíše Krista.“

Zj 19,10 vysvětluje, co je to svědectví Ježíše Krista: „I padl jsem k nohám jeho, abych se klaněl jemu. Ale řekl mi: Hleď, abys toho nečinil. Jsemť spoluslužebník tvůj i bratří tvých, těch, kteříž mají svědectví Ježíšovo. Bohu se klaněj. Svědectví pak Ježíšovo jestiť duch proroctví.“
Ve Zj 14,12 přidává identifikační znamení pozůstatku: „Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázaní Božích a víry Ježíšovy.“

Slovo „trpělivost“ lze přeložit i jako „vytrvalost“. Boží lid v době konce musí mít tedy vytrvalost nebo trpělivost a víru Ježíšovu. Všimněte si, že pozůstatek má nejen víru v Ježíše, ale zde se píše, že má také víru Ježíšovu. Myslíte si, že je rozdíl mezi „mít víru v Ježíše“ a „mít víru Ježíšovu“?
Myslím, že ano. Mít víru v Ježíše znamená věřit, že je Boží Syn. Věřit, že zemřel za naše hříchy, a přijmout Ho jako svého Spasitele. Ale mít víru Ježíšovu znamená mít Jeho vytrvalost, neochvějnost. Myslím, že víru Ježíšovu je možné popsat Kristovou modlitbou v Getsemanské zahradě, kde se modlil: „Ne má, ale Tvá vůle se staň.“

Víra Ježíšova je spoléhání se na Boží dobrotu. Ne důvěřovat okolnostem a pocitům, ale důvěřovat, že Bůh vykoná to, co slíbil. To je víra Ježíšova. Lidé v době konce musí mít tuto odolnost, vytrvalost, trpělivost.

Další část verše říká:
Jk 1,12: „… nebo když bude zkušen, vezme korunu života, ….“
Zkoušky a pokušení odhalují kvalitu naší víry a naší lásky k Bohu.

Ve Zjevení 3 je Kristovo poselství laodicejské církvi. Jednou z věcí, o které Ježíš této církvi v posledních dnech mluví, je zlato. Jaké zlato? O jakém zlatu mluví ve Zjevení 3? Je to zlato pročištěné v ohni. Co je tím zlatem? Co je ta nejvzácnější věc, kterou může křesťan mít? Jsou to dvě věci: víra a láska, které působí společně.

Abychom mohli mít vytrvalost uprostřed zkoušek a pokušení, musíme mít v srdci Ježíšovu lásku. Musíme mít víru. V 1.Korintským 13 apoštol Pavel říká: „A tak zůstává víra, naděje a láska. Ale největší z nich je láska.“ To je zlato pročištěné v ohni. To nám dává sílu postavit se proti pokušení nepřítele. U Matouše 7,21 Ježíš řekl:
Mt. 7,21: „Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest.“

V posledních dnech tedy nebude rozhodovat jenom prohlášení, že je člověk křesťan. Bůh chce, aby se mu člověk poddal. Ti, kdo mají toto zlato, – víru a lásku v srdci – budou schopni stát pevně a odolat hněvu draka v závěrečných chvílích historie země. V Bibli je mnoho ilustrací toho, jak stát pevně a být věrný uprostřed zkoušek a pokušení.

Která starozákonní postava vám přichází na mysl, když mluvíme o vytrvalosti ve zkouškách a pokušeních? Napadá nás Jób a skutečně on je pro nás velkým příkladem k následování. Je to bohatý muž, kterému Bůh žehná. Jednoho dne se však koná setkání v nebesích. Na toto setkání se dostaví i satan jako představitel země. Bůh řekne satanovi: „Odkud přicházíš?“ a on odpoví: „Chodil jsem po zemi.“ Bůh mu řekne: „Všiml sis Mého služebníka Jóba?“

Můžeme se ptát, proč Bůh poukazuje na Jóba. Vždyť potom, co řekl: „…Spatřil-lis služebníka mého Joba,…?“ Satan začne vyčítat, že to je jen proto, že ho ohradil ze všech stran, i všechno, co má a žehná dílu jeho rukou. Jóba potom začne stíhat jedna pohroma za druhou. Proč se o něm Bůh vůbec zmínil? Důvod je možná tento: satan tvrdí, že země je jeho království. Proto označuje lidi na zemi za občany svého království.

Satan řekl: „…Procházel jsem zemi, a obcházel jsem ji.“ (Jb 1,7) Procházel jsem své království. A Bůh řekl: „Mimochodem, všiml sis, že v Tvém království je někdo, kdo ve skutečnosti patří do Mého království? Jmenuje se Jób.“
A satan odpoví: „To je proto, že mu tak žehnáš.“ Znáte ten příběh. Bůh dovolil, aby Jóba potkaly různé zlé události. Přišel o všechen svůj majetek a pak o děti. Přesto zůstal věrný Bohu. Znovu dojde k setkání a Bůh se zeptá satana: „Všiml sis Mého služebníka Jóba? I navzdory tomu, co se mu stalo, zůstal věrný Bohu.“
A satan řekl: „Dotkni se jeho těla, ať onemocní. Pak Tě bude proklínat.“
Bůh odpověděl: „Dobře. Ať onemocní, ale ušetři jeho život.“
Jób onemocněl. Od hlavy k patě byl raněn vředy. A k tomu ke všemu, jakoby toho nebylo málo, mu jeho žena řekla:
Jób 2,9: „…Zlořeč Bohu a umři.
Pak přijdou jeho přátelé a místo, aby ho povzbudili, tvrdí, že má nějaký skrytý hřích a ještě víc ho zastraší. Ale i navzdory všemu, co se mu přihodilo, Jób zůstává věrný Bohu. Má sice mnoho otázek: „Pane, nevím, proč se mi to stalo?“
Nakonec Bůh na jeho otázky odpoví.
Jób 38,2: „Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými? 3 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi. 4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.“
Bůh dále pokrčuje a mluví o Své moci a slávě, jak udržuje celou přírodu, jak všechno stvořil a všechno kontroluje. Odhaluje Svou dobrotu, moc a péči. Jób odpovídá a říká:
Jób 42,5.6: „Tolikoť jsem slýchal o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí. 6 Pročež mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele.“
Když Jób zahlédl záblesk Boží dobroty a moci, začal si uvědomovat: „Nemusím si dělat starosti, proč se mi tyto věci dějí. Bůh to ví, Bůh to má pod kontrolou, Bůh se postará, protože Bůh mě stvořil a miluje mě.“
Podle toho, co víme, Jób nikdy neporozuměl, proč se mu to všechno stalo. V den vzkříšení Jób uvidí zbytek příběhu. Bůh mu zjeví, co se stalo.

Jakou čest projevil Bůh Jóbovi! Bůh čelí obviněním satana a vsadí svou pověst na jednoho člověka. Bůh zná Jóba. Ví, že Jób má tu víru a lásku. Bůh ví: „On Mě zná, on vytrvá, ať přijde cokoliv.“ Jóbova zkušenost je předobraz zkušenosti Božího lidu v době konce. Lidé budou muset mít stejnou lásku, stejnou víru a odevzdanost.

Zaslíbení pro vykoupené je, že dostanou korunu života. Tato koruna života je symbolem věčného života. Ve Zjevení 2 máme Kristovo poselství církvi ve Smyrně. Ve Zjevení 2 a 3 se hovoří o sedmi církvích. Každá z nich představuje určité období dějin křesťanství. Církev ve Smyrně představuje dobu tvrdého pronásledování přibližně od roku 100 do 313 po Kr. Je to církev, která čelí pronásledování ze strany pohanského Říma. A Ježíš této církvi říká:

Zj 2,10: „Nebojž se nic toho, co trpěti máš. Aj, uvržeť ďábel některé z vás do vězení, abyste zkušeni byli, a budete míti úzkost za deset dní – jeden prorocký den znamená jeden rok, tedy dobu od roku 303 do roku 313 po Kr. Byla to doba krutého pronásledování křesťanů. Potom ale přichází zaslíbení: – Budiž věrný až do smrti, a dámť korunu života.“

Pokud vytrváme a budeme důvěřovat Bohu, máme zaslíbení, že nám dá věčný život symbolizovaný korunou slávy. Podívejme se na Jakuba 1,13.
 


Zdroj pokušení

Jk 1,13: „Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž také on koho pokouší.“
Jakub chce, abychom pochopili, že pokušení nepřichází od Boha. Bůh nemá zalíbení v tom, když vidí, jak Jeho děti trpí. To byla ve skutečnosti pohanská myšlenka. Pohané věřili, že bohové uváděli lidi do pokušení, aby se mohli dívat na jejich utrpení. Jakub říká velmi jasně: „Pokušení nepochází od Boha. Když vás potkají zkoušky a těžkosti, neříkejte, že to na vás poslal Bůh.“
A opravdu, myšlenka obviňovat Boha z pokoušení, má svůj kořen v první knize Bible, v Genesis.

V Gn 3,12 po pádu Adama a Evy, přichází Bůh a hledá je. Když je najde, ptá se jich, jestli jedli „ze stromu, o němž jsem řekl, že z něho nemáte jíst?“ A Adam odpovídá:
Gn 3,12: „I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem.“
Koho tedy Adam obviňuje? Obviňuje Evu, ale zároveň i Boha. V podstatě Mu říká: „Proč jsi mi dal tuto ženu? Která mi dala ovoce, abych jedl.“
A Bůh řekl:
Gn 3,13: „I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem.“
Jinak řečeno: „Proč jsi do zahrady pustil hada?“
Tady je počátek. Po pádu člověk začíná vinit Boha z pokušení. Jakub to říká na rovinu: „Pokušení nepřichází od Boha.“
Pak pokračuje a říká: „neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž také on koho pokouší.“
Je pravda, že Bůh dovoluje, abychom měli zkoušky a pokušení, ale On není původce těchto pokušení.

Lk 13,16 Ježíš mluví s židovskými vůdci, kteří Ho obviňovali z porušování soboty. Kristus sobotu nikdy neporušil, ale porušil jejich lidské tradice. Protože uzdravoval lidi v sobotu, obvinili Ho, že sobotu porušuje. A Ježíš jim odpověděl: „Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan, aj, již osmnácte let, což neměla býti rozvázána z svazku tohoto v den sobotní?“

Ježíš tedy objasňuje, že nemoc a utrpení přichází od satana, od ďábla. On je ten, kdo svazoval tuto ženu nemocí po dobu 18 let.
V knize „Touha věků“ DA 471 se nachází následující výrok:
TV 301 (DA 471): „…utrpení pochází od satana a Bůh je pro své milosrdenství přemáhá.“

Satan je tedy skutečným původcem utrpení.

V Mt 6,13, se v modlitbě Páně říká: „I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. ….“ Vidíme, že Bůh nemůže být zdroj pokušení, jestliže nás odvádí pryč od pokušení. Dá nám moudrost a povede nás přímo, abychom viděli, jak ďábel přichází s pokušením a odvede nás od něj pryč.
  1. Rád bych se s vámi podělil o několik rad, jak odolat pokušení z knihy Douga Batchelora (Rady, jak odolat pokušení, viz http://www.amazingfacts.org/media-library/book/e/83/t/tips-for-resisting-temptation.aspx).Pamatujte na odměnu. Vzpomeňte si, co řekl Jan, když jste vystaveni zkouškám a pokušení: Když vytrváte, dostanete korunu života. Když tedy bojujeme se zkouškami a pokušením, vzpomeňme si na odměnu. Bůh zaslíbil odměnu těm, kdo v Něj složí důvěru, kdo vytrvají.
  2. Věřte ve špatnost hříchu. My nechápeme dobře, jak špatný je hřích, dokud se nepodíváme na Kalvárii. Když porozumíme, co udělal hřích Ježíši, kolik hřích Boha stál, pak si uvědomíme: „Nechci mít nic společného s hříchem. Nechci nic, co přineslo utrpení Ježíši a zlomilo Jeho srdce.“
  3. Nemilujte peníze. To je velmi praktický bod. Bible nám říká, že láska k penězům je kořen všeho zla. Peníze jsou lidská slabost, kterou ďábel bude používat proti nám. Láska k Bohu a láska k bližním ustoupí před láskou k penězům.
  4. Buď připravený utéct. Uvědomme si, že ďábel nás napadne tehdy, když to nejméně očekáváme nebo když jsme oslabeni. Stejně jako v letadle, musíme vědět, kde jsou nouzové dveře. Jako křesťané musíme vědět, kde jsou dveře úniku. Musíme být připraveni na ďáblovy svody. Musíme mít plán, jak utéct ke dveřím, vyrukovat s veršem z Bible a většina svodů odejde.
  5. Nenásledujte dav. Většina lidí totiž nedělá to, co je správné. V Ježíšově době se většina mýlila. Dokonce i v náboženském společenství se většina mýlila.
  6. Plánujte si, že budete zaměstnaní. Když jsem byl malý, rodiče mi říkali: „Ďábel najde práci pro líné ruce.“ Zaměstnávejte se konáním dobra, konáním toho, o co nás žádá Bůh.
  7. Mějte plán. Předtím než vám zkříží cestu pokušení, budete mít plán po ruce. Kam odejdeme, když ďábel obchází jako lev řvoucí? Musíme jít k Ježíši. Sílu odolat pokušení nalezneme na modlitbě. Když se v pokoře modlíme a odevzdáme se Bohu, ďábel nás nemůže přemoci. Někdy se samozřejmě nemáme chuť modlit, necítíme se na to. Ale v takových případech se musíme modlit o to víc a prosit Pána o sílu.
  8. Poznej sám sebe. Poznejte své silné a slabé stránky. Ďábel použije vaše slabiny proti vám.
  9. Překonávejte zlo dobrem. Moc Božího slova je velmi důležitá – umět citovat Písmo. Je psáno Žalm 119,11: „V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.“ Když tedy přichází pokušení, musíme mít naplněnou mysl Božím Slovem. To je obrana proti pokušením.
  10. Starejte se o své zdraví. Další velmi praktická rada. Když se necítíme dobře a jsme nemocní, ďábel to samozřejmě zneužije. Dělejme tedy všechno, co můžeme, abychom byli zdraví.
  11. Uznejte svůj útěk. Uznejte, že vaše naděje je v Ježíši – On je ten, který může přijít, aby vás zachránil. Připravil pro nás únikovou cestu.
  12. Naučte se, jak přežít pád. My padáme, děláme chyby, ale nevzdávejte se. Bible říká, že On je schopný uchovat nás před pádem. Ale když padneme, máme obhájce Ježíše Krista a můžeme přijít k Němu, vyznat své hříchy a ještě jednou učinit ten závazek – následovat Boha a konat správné věci.
  Jk 1,14: „Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.“
Jakub, který nám řekl, že pokušení nepřichází od Boha, nám ukazuje, odkud vlastně pokušení přichází. A poukazuje, že nepřichází ani tak zvenčí, jako spíše z našeho nitra. Říká, že jsme zachvacováni a oklamáváni od svých vlastních žádostí.
Lidé se učí ze zkušenosti druhých. Proto máme v Písmu tolik příběhů o lidech ve Starém, ale i v Novém Zákoně. A záměrem je, abychom se učili z jejich zkušeností. Dělají stejné chyby. Tedy zdroj hříchu souvisí s naším postojem a s naším srdcem. Vítězství nad hříchem předpokládá změnu srdce. Proto máme zaslíbení nové smlouvy.

Ez 36,26: „Dám vám nové srdce a nového ducha dám do vašeho nitra. Odstraním srdce kamenné z vašeho těla a dám vám srdce masité.“

Ježíš řekl:
Lk 6,45: „Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce dobré a zlý člověk vynáší ze zlého pokladu svého srdce zlé; neboť jeho ústa mluví z přebytku srdce.“

Bible popisuje hřích třemi slovy: 1. Slovo „hřích“ znamená doslova minutí cíle, nedosažení standardu. A když standard nesplníme a mineme cíl, provinili jsme se hříchem. 2. Další slovo, které v Písmu znamená hřích, je „přestoupení“. Přestoupení je evidentně porušení Božích přikázání. Hřích je přestoupení zákona. 3. Třetí slovo je „nepravost“. Kořen slova nepravost znamená nakloněný k sobě. A pochází z názvu pro pastýřskou hůl, která měla konec zatočený k sobě. Znamená to sobectví – to je příčina.

Bůh se nechce postarat jen o vnější podobu našeho života, ale o naše srdce. Proto Nová smlouva zaslibuje změnu srdce. Někdy se této důležité lekci musíme dlouho učit, je to opravdová změna srdce. Jeden z učedníků, kterému dlouho trvalo, než se to naučil, byl Šimon Petr. Petr měl sílu jako vůdce. Ačkoliv jsou v Písmu vyjmenováni všichni učedníci, Petrovo jméno je vždy jako první v seznamu. Byl jedním z vnitřního kruhu apoštolů, může se sdílet s mimořádnými zkušenostmi, které prožil s Ježíšem.

Byl u toho, když Ježíš vzkřísil malé děvčátko, byl s Ježíšem na hoře proměnění. Petr, Jakub a Jan byli odděleni od ostatních učedníků. V Getsemanské zahradě Ježíš řekl: „Pojďte a modlete se se mnou.“
Petr má mnoho dobrých vlastností vůdce. Měl také sílu ducha. Petr byl mluvčí skupiny. Občas říkal správné věci, jako tehdy, když se Ježíš zeptal učedníků: „Za koho mě lidé považují?“ Petr odpověděl: „Někteří říkají, že jsi Jan Křtitel, jiní, že jsi Elijáš, další, že jsi Jeremjáš nebo některý z proroků. A pak se Ježíš zeptal: „A za koho mě považujete vy?“
A Petr řekl: „Ty jsi Kristus, Syn Boha živého.“ A pak mu Ježíš řekl: „To ti nezjevilo tělo a krev, ale Můj Otec, který je v nebesích.“ Petr tedy dal správnou odpověď.
V jiných případech však Petr řekl věci, které neměl říkat. Na hoře proměnění, kde se Ježíšovi zjevili Mojžíš a Elijáš, byl Petr naplněný strachem a nevěděl, co říct. Řekl tedy: „Pane, je dobré, že jsme tady. Postavíme tři stany. Jeden pro Tebe, jeden pro Mojžíše a jeden pro Elijáše.“ Pak přišel oblak, který zastínil učedníky a Bůh řekl Petrovi: „Toto je Můj milovaný Syn. Jeho poslouchejte.“ Jinými slovy: „Petře, teď nemluv. Buď tiše. Není vhodná doba pro mluvení.“
V bouři, když byli na lodi – Petr viděl Ježíše, jak jde po vodě a řekl: „Pane, jestli to jsi Ty, řekni, ať k Tobě přijdu po vodě.“ Nevím, jak to Petra napadlo, ale Ježíš mu řekl: „Pojď“ a Petr šel.
Petr měl mnoho dobrých vůdcovských vlastností. Byl silný, byl to rybář, řídil lodě a tahal sítě. Avšak navzdory těmto dobrým kvalitám, Petr třikrát zapřel Ježíše. Dokonce i potom, co se zapřísáhl: „Pane, jsem hotov s Tebou jít do vězení a na smrt.“ Opravdu se to stalo? Později o Ježíši řekl: „Neznám Ho.“ Satan je velmi dobrý ve zneužívání našich slabostí proti nám. Petr byl silný, když byl mezi přáteli. Byl však slabý, když byl sám.
S námi je to stejné. Je snadné být křesťanem, když přijdeme do kostela mezi jiné křesťany. Ale jak je to, když jsme sami a nejsme obklopeni křesťany. Jaký je váš postoj? Stále jste věrní Bohu a stále v Něj skládáte důvěru?

1.Kor.10,12: „A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.“
Ef 6,12: „Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko.“

Musíme poznat protivníka a musíme se podřídit Kristu.
Jk 4,7: „Poddejtež se tedy Bohu, a zepřete se ďáblu, i utečeť od vás.“
Někdy je to velmi těžká práce vzepřít se ďáblu a poddat se Bohu. Samozřejmě pravé vzepření se ďáblu je možné, jen když se úplně poddáme Bohu a řekneme: „Pane, budu dělat to, co ode mne požaduješ.“
A pak přichází důvěra – důvěřujeme, že Bůh ví nejlépe, co je pro nás nejlepší. Je třeba, abychom Mu věřili celým svým srdcem.
 


Chtíč, jakmile počne, rodí hřích

Jk 1,15: „Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.“
Toto je velmi alarmující verš. Říká: „Žádost počne a porodí hřích a hřích povede nakonec ke smrti.“
Pokud je hřích přechováván v srdci, nakonec zatvrdí naše srdce proti Duchu svatému. Bible to nazývá neodpustitelný hřích.

Ježíš řekl:
Mt. 12,31: „Protož pravím vám: Všeliký hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu nebude odpuštěno lidem.“
Co znamená, když říká rouhání proti Duchu? Co znamená slovo rouhání podle Bible? Jak je definováno? Ježíše obvinili z rouhání, protože odpouštěl hříchy. Byl obviněn z rouhání, protože se stavěl na roveň s Bohem.

Ježíš řekl: „každý hřích může být odpuštěn, kromě hříchu rouhání proti Duchu svatému.“ Jaká je práce Ducha svatého? U Jana 16,8 je psáno:
J 16,8: „A onť přijda, obviňovati bude svět z hříchu, a z spravedlnosti, a z soudu.“
Práce Ducha svatého je tedy usvědčovat nás podle toho, co je správné a co je špatné. Když se ale budeme rouhat Duchu svatému, stavíme se na místo Ducha svatého. Kdy se to děje?

Když řekneme: „Nepotřebujeme Boha, aby nám ve svém Slovu ukázal, co je špatné a co je dobré. Můžeme se spolehnout na svou vlastní moudrost.“ Tak stavíme sami sebe na místo Boha. Jsou to také výmluvy. Když si říkáme: „Bohu na tom nezáleží. O odpuštění můžu vždycky poprosit.“ To je definice rouhání. Když stále pokračujeme v zatvrzování svého srdce rouháním proti Duchu svatému, Ježíš nás varuje, že přestaneme slyšet hlas Ducha svatého. Pokud nás Duch nemůže oslovit, nemůžeme činit pokání. Bible nám říká, že je to Boží dobrota, která nás vede k pokání a bez pokání nám nemůže být odpuštěno. Jestliže zatvrdíme srdce proti Duchu svatému, jak se pak dostaneme do bodu upřímného pokání? Zatvrzelost je rouhání proti Duchu svatému.
 


Dobrý dar shůry

Bible nás varuje: „Nedovolte světu, aby vás sevřel. Nepřizpůsobujte se tomuto světu a nedovolte mu, aby vás vytvaroval do své podoby.“ Ďábel dělá samozřejmě všechno možné, aby lidi sevřel a vytvaroval ve své formě.
Ve verši 16 a 17 nám Jakub říká, co to znamená.

Jk 1,16.17: „Nebluďtež, bratří moji milí. 17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhož není proměnění, ani pro obrácení se jinam zastínění.“

Ve verši 16 Jakub zdůrazňuje: „Nenechte se oklamat a svést.“ Chce, abychom pochopili, jaký je zdroj pokušení. Chce, abychom si uvědomili, že pokušení nepřichází od Boha, ale od našich sobeckých sklonů a tužeb. Ďábel samozřejmě s tím počítá. Musíme pochopit, že lidská bytost je složena ze tří oblastí: mysl, která symbolizuje vůli – velmi důležité – a myšlenky. Své myšlenky můžeme kontrolovat – to je také velmi důležité.

Pak máme srdce. A srdce symbolizuje touhy a pocity.

A samozřejmě také tělo. Takže, když přijde pokušení a dokonce i když se pocity staví proti Boží vůli, máme svobodnou vůli, možnost výběru. Je důležité si to uvědomit, když máme někdy pocit, že nemůžeme dělat nic proti pokušení a nemáme žádnou naději. Ne. Bůh nám dal svobodnou vůli, sílu vybrat si. Když cvičíme svou vůli, když si vybereme, že přesměrujeme naše myšlenky, uschopníme Boha, aby nás skrze Svého Ducha posílil a dal nám odvahu postavit se proti pokušení. Všechno tedy závisí na správném činu vůle a na volbě.
Mám rád citát z knihy „Cesta ke Kristu“ str. 34 (SC 47), kde se píše: Všechno závisí na správném nasazení vůle. Bůh dal člověku schopnost volby, a je na lidech, aby ji užívali. Nemůžeš změnit své srdce, nemůžeš dát Bohu sám od sebe náklonnost svého srdce; můžeš se však sám ze své vůle rozhodnout, že mu budeš sloužit. Můžeš dát Bohu svou vůli, „neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete a činíte, co se mu líbí.“ Tak se celá tvá povaha podřídí vedení Ducha Kristova; tvá náklonnost se soustředí ke Kristu, tvé myšlení bude v souladu s ním.“
 Nemůžeme tedy změnit sami sebe, ale můžeme se rozhodnout nechat se změnit tím, že změníme své myšlenky a své postoje – odoláme pokušení, pokoříme se před Bohem a budeme Ho následovat. Dobrá zpráva je, že ďábel nás nemůže donutit násilím, abychom dělali to, co není správné. Může nás pokoušet, ale Bůh nám dal svobodnou vůli, kterou můžeme použít. Můžeme si vybrat, že budeme sloužit Bohu.

Jk 1,18: „On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.“

Tady Jakub už trochu mění téma. Mluvil o zdroji pokušení. Řekl, že vítězství najdeme v Ježíši, že se máme poddat Bohu a ďábel od nás uteče. To řekl ve 4. kapitole. Ale teď se posunul a obrací naši pozornost na to, kde můžeme najít sílu a pomoc v čase potřeby. Na začátku nám říká, že jsme prvotiny Jeho stvoření.

Boží vůle je někdy odlišná od naší. Musíme se naučit spoléhat na Boží vůli. Pro nás je snadné dívat se na věci z lidského pohledu a říkat: „Pane, to nevypadá jako dobrý nápad. Nevím, nevím.“ Musíme však uznat, že Bůh se dívá na věci z perspektivy věčnosti.  Hlavní Boží záměr s naším životem je, abychom byli v Jeho království. Bůh dovoluje, aby nás potkávali různé situace a okolnosti. Tvaruje nás a dává nám formu, protože chce, abychom s Ním byli v nebi. My musíme důvěřovat Božímu jednání. Někdy nevidíme Boží ruku, jak nás vede v nějaké zvláštní situaci. V takovém případě jen důvěřujme Jeho srdci. Proto je tak důležité mít lásku k Bohu a víru v Boha. To nám pomáhá překonat temné chvíle, kdy se ptáme: „Kde jsi, Bože? Proč dovoluješ, aby se mi tohle dělo?“
Můžeme důvěřovat Bohu, protože nás miluje.

Pak nám Jakub říká, že zdroj síly je ve Slovu pravdy. Tak jako se děti podobají svým rodičům, opravdoví křesťané vyrostou, aby zrcadlili charakter Svého nebeského Otce. Ježíš chce, abychom zrcadlili Jeho charakter. Záměr spasení není jen zachránit nás, ale obnovit Boží obraz v člověku.
Gn 1,26: „Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, …
Boží obraz, který měli Adam s Evou, byl poznamenán hříchem.

Proč je pro Pána Boha tak důležité obnovit Svůj obraz v člověku? Protože Bůh ví, že náš pravý cíl a radost v životě můžeme najít jen tehdy, když budeme tím, k čemu nás původně určil – stvořeni k Jeho obrazu.
Takže záměr spasení je stvořit znovu Boží obraz v člověku.

Dále verš pokračuje a píše se v něm:
Jk 1,18: „On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.“
Pokud jsou dobré prvotiny, můžeme očekávat, že bude dobrá i sklizeň, když bude dostatek času. Bůh tedy chce, abychom rostli duchovně a zrcadlili Ježíšův charakter. Potom budeme prvotiny Boha.
Zj 14,1-4 hovoří o skupině lidí, kteří budou naživu, když Ježíš přijde podruhé. Je to skupina 144000 lidí, kteří mají na čele napsáno jméno Jeho Otce. To je významné. Mít na čele napsáno jméno Otce, znamená, že zrcadlí myšlenky Otce. Mají tedy Ježíšův charakter. A o této skupině je psáno ve verši 4: „…tiť jsou koupeni z lidí, prvotiny Bohu a Beránkovi.“

Jinými slovy: Předtím než Ježíš přijde, bude mít skupinu lidí, kteří jsou tak poddaní Kristu, že Duch Boží bude moci změnit jejich charakter a budou zrcadlit Ježíšův charakter.

Předtím než Ježíš přijde (viz Daniel 12,1 a Zjevení 22), skončí doba milosti. Ježíš dokončí Své dílo jako náš velekněz a odloží roucho velekněze a obleče královské roucho. Pak se vrátí jako Král králů a Pán pánů. Bůh hledá skupinu lidí, kteří jsou tak plní lásky k Němu, natolik se Mu poddali, že se stanou zrcadly Jeho dobroty v době, kdy svět bude v temnotě mylných představ o Božím charakteru. Bůh bude mít Svůj lid, který Ho nesmírně miluje a je Mu plně poddaný. To jsou Boží prvotiny. Dovolili Božímu Duchu, aby je přetvořil a stali se tím, čím je Bůh chtěl mít.
 


Rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení

Jk 1,19: „A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.“
Jakub nám říká, že máme být dychtiví naslouchat Božímu Slovu. Jako křesťané chceme slyšet Slovo Pravdy. Uznáváme, že náš vztah s Bohem závisí na tom, jak se krmíme Božím Slovem. Ježíš řekl: „…Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží.“ (Mt. 4,4)
Ježíš řekl těm, kdo Ho poslouchali: „Pokud nebudete jíst Mé tělo a pít Mou krev, nebudete mít v sobě život.“ To bylo tvrdé dokonce i pro učedníky a mnoho lidí pak od Ježíše odešlo.
Ježíš řekl učedníkům: „Chcete také odejít?“
A oni odpověděli: „Kam bychom šli? Ty máš Slova Pravdy.“
Potom Ježíš vysvětlil, co tím myslel: „Tělo nic neznamená, ale slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a život.“
Jíst Ježíšovo tělo a pít Jeho krev znamená přijímat Jeho Slovo, aby se stalo součástí nás:
Jr 15,16: „Když se naskytly řeči tvé, snědl jsem je, a měl jsem slovo tvé za radost a potěšení srdce svého, poněvadž jsi ty mne povolal sám, ó Hospodine Bože zástupů.“
Potom nám Jakub také říká, že máme být pomalí k mluvení a pomalí k hněvu.
Př 16,32: „Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.“
Především křesťané by měli umět kontrolovat svoje nálady.
Jk 1,20: „Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.“
Hněv člověka zde může být přeložen také jako „výbuch hněvu“.

Rozhněvaný člověk nemůže být obrazem Božího charakteru. Bůh je láska.
V knize „Gospel workers“ GW 122 se píše: „Laskavý, zdvořilý křesťan je tím nejmocnějším důkazem. Který může hovořit ve prospěch křesťanství.“
 


Slovo, které má moc spasit

Jk 1,21: „Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.“

Jakub zde mluví o Slovu jako o semínku a toto Slovo Pravdy může spasit duši. Evangelium je v Písmu často přirovnáváno k semeni zasetému do půdy. Půda nemůže semeno vyrobit, ale přijímá ho. Stejné je to i s naším srdcem. Nemůžeme změnit své srdce, ale můžeme přijmout semeno Božího Slova, které změní naše srdce. Každý den můžeme odevzdat svůj život Ježíši a dovolit Pánu, aby v nás pracoval. Zaslíbení je, že ovoce Ducha se projeví v našem životě, pokud se poddáme Ježíši. Jaké je ovoce Ducha? Láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, tichost, sebeovládání. Jak můžeme nést ve svém životě ovoce Ducha? To nám řekl Ježíš:

Jan 15,4.5: „Zůstaňtež ve mně, a já v vás. Jakož ratolest nemůže nésti ovoce sama od sebe, nezůstala-li by při kmenu, takž ani vy, leč zůstanete ve mně. 5 Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese ovoce mnohé; nebo beze mne nic nemůžete učiniti.“

Klíčem k tomu, jak žít vítězný křesťanský život je zůstávat v Ježíši Kristu – den co den, každou minutu. Můžete se zeptat: „Jak máme zůstávat v Ježíši? Co to znamená v praxi“
Podělím se s vámi o výrok z knihy „Mysl, charakter a osobnost“ MCP 69:
„Zlé myšlenky ničí duši. Proměňující moc Boha mění srdce a očišťuje a zušlechťuje myšlenky. Pokud se člověk s rozhodným úsilím nesnaží soustřeďovat své myšlenky na Krista, v jeho životě se nemůže projevit přirozený půvab a laskavost. Mysl musí vést duchovní válku. „Jímajíce všelikou mysl v poddanost Kristu,“ musíme veškeré své zvyky podřídit Bohu.“

Musíme si opatrně vybírat, o čem budeme přemýšlet. Naladit myšlenky k Bohu. Naplnit svou mysl Božím Slovem – to bude zdroj síly, když nám cestu zkříží pokušení. Můžeme volat k Ježíši a On nás přijde zachránit. Ježíš nám dává Slovo útěchy a naděje.
Říká nám: „Nebojte se, protože Já jsem porazil svět.“ On už boj vyhrál a my také můžeme vírou získat vítězství, které nám chce dát.
 
 
 
 
Poznámky

Kazatel: Chris Buttery (CSH – Central Study Hour)

Ilustrace: „Co je to pokušení?“ Oxfordská definice: „Touha udělat něco, zejména něco špatného nebo nemoudrého.“

Život křesťana je život neustálého boje. Už nejsme unášeni proudem, ale pádlujeme proti proudu (nové principy, nové cíle). A to není jednoduché. Avšak Boží milost je dostatečná, abychom odolali! Můžeme očekávat zkušenosti s pokušením a zkouškami.
Jakub 1,12: „Blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení; nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují.“
Blahoslavený – narážka na kázání na hoře a oprava názoru, podle kterého jsou lidé nešťastní, když musí čelit těžkostem a zkouškám. Snáší – něco jiného než trpělivost, která naznačuje pasivní poddanost. Toto slovo zdůrazňuje aktivní vytrvalost, díky níž člověk zvítězí nad pokušeními a ve zkouškách. Vzpomeňte si na běžce maratonu. Pokušení – cokoliv, co testuje víru a charakter – nemoc, chudoba, pohroma a svody k hříchu.
 


Zdroj pokušení

Jk 1,13.14; Mt 6,13
Mezi prosbami zmíněnými v „Modlitbě Páně“ člověk prosí: „I neuvoď nás v pokušení…“ (Mt 6,13). Pokouší nás Bůh a svádí nás k hříchu? Bůh zkouší lidi. Abrahamova víra byla zkoušena, když mu Bůh řekl, aby obětoval Izáka (Gn 22,1). Izraelova věrnost na úpatí hory Sínaj byla zkoušena, když Bůh vyslovil Deset Přikázání (Ex 20,20). Bůh však nepokouší člověka k hříchu (Jakub 1,13). Naši první rodiče takto obvinili Boha (Gn 3,12.13). Neobviňujme Boha!

Když jsme právě prosili, aby z nás byla sňata vina hříchu, je příhodné modlit se, abychom znovu nespadli do hříchu. Modlitba, kterou nás učí Ježíš, se podobá modlitbě žalmisty v Žalmu 19,14: „I od zúmyslných [hříchů]zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého.“

Je v pořádku modlit se, aby nepřišla pokušení (i když zcela jistě přijdou), protože přináší nepohodu a starosti. Je tu nebezpečí, že jim podlehneme a pak následuje pocit viny a smutek.
Kde začíná podle Jakuba pokušení? Začíná v mysli (Jakub 1,14, Marek 7,21.22). To znamená, že máme na výběr. Nikdo nás nemůže být donucen (Římanům 6,16-18). Přirozené sklony a touhy často získají naši pozornost. Jakub používá výrazy pro lov a rybaření, aby popsal tyto vnitřní pohnutky. Naše vlastní touhy (choutky) nás vábí a lákají, a když se jim oddáme, nakonec nás chytí do pasti.

Každý člověk má své vlastní touhy, které vychází z jeho povahy a zkušenosti. To však nepopírá existenci vnějšího svůdce a jeho přisluhovačů, kteří zneužívají naši slabost. Ale zatímco nás svádí k hříchu, jejich pokušení by nemělo žádnou sílu, kdyby v nás nebylo přání odpovědět na pobídky.
Poselství k mládeži: „Žádného člověka nelze přinutit k přestoupení. Předně musí být získán jeho vlastní souhlas; srdce musí rozhodnout o hříšném činu dřív, než vášeň ovládne rozum, anebo nepravost zvítězí nad svědomím. Jakkoli silné je pokušení, nikdy není omluvou pro hřích.“ (MYP 67). Nemůžeme říkat: „Bůh nařídil, abych byl pokoušen.“ Nebo „Ďábel mě k tomu vedl.“ Upadáme do pokušení, kvůli přání uspokojit nějakou touhu, která se staví proti Boží vůli.

Je hřích být pokoušen? Ne. Viz Jakub 1,14.15. Pokušení může vést k hříchu, ale není to hřích. Touha není špatná. Bůh nám dal mocná přání jako např.: ambice, vznětlivost a základní sklony. Avšak touha se stane špatnou, když překročí hranice a hledá uspokojení mimo Boží vůli.
 


Chtíč, jakmile počne, rodí hřích

Jakub 1,13.14; 1.Korintským 10,13; Filipským 2,5
Jsme obklopeni pohledy a zvuky, které jsou vyzývavé pro mysl. Skrze tyto emocionální stimuly pronikají do mysli nesvaté touhy. Pokušení smyslnosti je přítomné, ale to ještě není hřích. Dokud tyto touhy nejsou uspokojené nebo naplněné nejsou špatné. Pokušení se stane hříchem jen tehdy, když mysl odpoví na touhu tak, že si ji pěstuje a uchovává.

Pokračovanie na dalšej strane ...
 
1
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one