Nechajte si zasielať novinky priamo do Vašej emailovej schránky. Stačí ak vložíte svoj email a stlačíte "prihlásiť".
1 Jn 3:1 - " Pozrite, akú veľkú lásku nám daroval Otec: voláme sa Božími deťmi a nimi aj sme. Preto nás svet nepozná, že nepoznal jeho."

Email: jnkiraly5@gmail.com
Túžiš poznať Boha bližšie? Hľadáš mladý kolektív ľudí s ktorými by si študoval Písmo Božie a základné témy Biblie, zaujímavosti zo sveta, dôkazy existencie Boha v matematike, fyzike a vede? Pridaj sa k nám a študuj s nami Písmo! Stretávame sa na byte v piatok - nedeľa.
Pre ľudí, ktorí sa chcú zapojiť do evanjelizácie, ale nevedia ako, sme pripravili letáky pre verejnosť, ktoré si môžete stiahnuť a vytlačiť, prípadne šíriť ďalej.
Vyhľadajte si na tejto stránke frázu či slovo, ktoré neviete nájsť.
Vzhľadom k veľkému záujmu návštevníkov a obšírnemu obsahu témat tu nenájdete Apologetiku, Videá, Prednášky, Dokumentárne filmy a iné. Oveľa viac objavte na stránke zmensvojzivot.webgarden.cz.
Navštívte nás!
Objednajte si zdarma a nezáväzne knihu Veľký spor vekov od autorky Ellen Gould Whiteovej. Vyplňte do formulára Vaše kontaktné údaje a my Vám obratom pošleme knihu poštou na Vami uvedenú adresu. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Objednajte si zdarma a nezáväzne knihu Veľký spor vekov od autorky Ellen Gould Whiteovej. Vyplňte do formulára Vaše kontaktné údaje a my Vám obratom pošleme knihu poštou na Vami uvedenú adresu. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Získajte zadarmo jednu z najrozšírenejších kníh na svete "Veľký spor vekov". Dozviete sa o histórii, súčasnosti a tiež budúcnosti tohto sveta. Viac informácií nájdete TU.

O projekte          Objednať
Aj napriek nespornému historickému dopadu Ježišovho vystúpenia zostáva jeho postava zahalená nejedným tajomstvom. Je spojená s tými najhlbšími túžbami a očakávaniami. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Aj napriek nespornému historickému dopadu Ježišovho vystúpenia zostáva jeho postava zahalená nejedným tajomstvom. Je spojená s tými najhlbšími túžbami a očakávaniami. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Nikto nemal toľko nasledovateľov, ale aj toľko prenasledovateľov. Viac informácii nájdete TU.

O projekte          Objednať
cross-sunbeam.jpg
Zmena soboty na nedeľu - Sobota v Písme
- V tejto prednáške sa pokusim zhrnúť významné aspekty môjho bádania o zmene dňa odpočinku zo soboty na nedeľu v kresťanstve.
1920x1080_dragons-dragon-fantasy-artwork-hell-HD-Wallpaper.jpg
Bola som v pekle - svedectvo alebo klam? - Pravda o pekle
- Sú tieto zážitky biblické? Čo hovorí Písmo o pekle a večnom treste?
Img175228_Radiolarie_11.jpg
Evolúcia vs stvorenie - Datovanie a pôvod života
- Nič nevieme; my nevieme, ako vznikla prvá molekula, my nevieme nič o tom, ako vznikli prvé proteíny a vôbec, ako vznikla prvá bunka. Všetky zákonitosti, ktoré poznáme z chémie a molekulárnej biológie, vlastne hovoria proti teórii evolúcie.
6a00d83451d95b69e20133f57a49e9970b-pi.jpg
Mária, matka Ježišova a Biblia - Uctievať alebo neuctievať Máriu?
- Mária bola veľmi požehnanou a vzácnou ženou. Čo nám o nej hovorí Písmo v porovnaní s dnešným učením o nej?

Deje sa vo svete niečo zvláštne? Schyľuje sa k niečomu?

Áno, určite ! (649 | 80%)
Áno ! (70 | 9%)
Asi áno ... (35 | 4%)
Nie ! (19 | 2%)
Určite nie ! (16 | 2%)

Má väčší význam tradícia alebo Božie slovo?

Tradícia (21 | 3%)
Božie slovo (702 | 90%)
Neviem (19 | 2%)

Čo Vám v živote najviac chýba?

Viera (162 | 23%)
Odhodlanie (104 | 15%)
Sila (69 | 10%)
Nádej (15 | 2%)
Múdrosť (90 | 13%)
Láska (184 | 26%)
Zmysel života (50 | 7%)
Iné (25 | 4%)

Má Váš život väčší zmysel ak veríte v evolúciu alebo stvorenie?

Ak verím v stvorenie (657 | 84%)
V oboje (34 | 4%)
Ak verím v evolúciu (93 | 12%)

Aké náboženstvo vyznávate?

Ateizmus (158 | 13%)
Univerzalizmus (4 | 0%)
Špiritizmus (7 | 1%)
Šintoizmus (4 | 0%)
Sikhizmus (3 | 0%)
Scientológia (11 | 1%)
Rastafarianizmus (8 | 1%)
Novopohanstvo (26 | 2%)
Kresťanstvo (944 | 78%)
Judaizmus (9 | 1%)
Islam (13 | 1%)
Hinduizmus (5 | 1%)
Budhizmus (11 | 1%)
Zoroastrianizmus (2 | 0%)

Zažili ste v živote niečo, čo je za hranicou vášho chápania?

Ano (597 | 90%)
Nie (65 | 10%)

Existujú iné mimozemské civilizácie?

Áno (296 | 41%)
Asi áno (26 | 4%)
Možno (96 | 13%)
Asi nie (40 | 6%)
Nie (255 | 36%)

Do akej vekovej kategórie spadáte?

do 15 rokov (43 | 7%)
16 - 25 rokov (191 | 28%)
26 - 35 rokov (109 | 16%)
36 - 45 rokov (124 | 18%)
46 - 55 rokov (102 | 15%)
56 - 65 rokov (76 | 11%)
66 a viac rokov (34 | 5%)
Luk 21:28
Keď sa toto začne diať, vzpriam­te sa a po­z­dvih­nite hlavy, pre­tože sa pri­bližuje vaše vy­kúpenie.
Počet klimatických katastrof 1980 – 2011
Počet klimatických katastrof 1980 – 2011
Priemerná globálna teplota 1860 – 2000
Priemerná globálna teplota 1860 – 2000
Počet distribuovaných Biblií 2009 – 2011
Počet distribuovaných Biblií 2009 – 2011
1900 - 2010

1900 - 2010

Prírodné katastrofy
Obsah CO2 2007 – 2010
Obsah CO2 2007 – 2010
Teplota 1850 – 2010
Teplota 1850 – 2010
Zemetrasenie o sile Magnitudy 6 a viac
Zemetrasenie o sile Magnitudy 6 a viac
Tornáda v USA 1950 – 2011
Tornáda v USA 1950 – 2011
TOPlist

Stránka založená 18.6.2010
7598166df6-2.jpg
Spoločnosť Amazing Facts pripravuje každý týždeň štúdium Sobotnej školy pod názvom Sabbath School Study Hour. Štúdium zvyčajne vedie známy kazateľ Doug Batchelor. Skrátený voľný preklad do češtiny pripravuje sestra V. H. Našou snahou je každý štvrtok uverejniť aktuálnu tému.
 
L 1 – Jakub, bratr Páně

Kazatel: Doug Batchelor

List Jakubův je jedinečná kniha v Bibli. V Novém zákoně je několik dalších knih – 1. a 2. list Korintským, 1. a 2. list Tesalonickým, ale List Jakubův je opravdu samostatná kniha.

Jednou z prvních věcí, o kterých si promluvíme je: „Kdo“ napsal Jakubův list? List Jakubův je velmi kontroverzní kniha. Martin Luther například, když diskutoval během protestantské reformace s Johannem Eckem, mluvil o spravedlnosti z víry. Jakubův list mluví často o poslušnosti, víře a skutcích. Johann Eck to stále Martinovi Lutherovi předhazoval a Martin Luther jaksi odmítl Jakubův list s tím, že možná ve skutečnosti nepatří do kánonu Písma. To otřáslo mnoha lidmi na mnoho let. Později v životě Luther potvrdil, že je to část kánonu – část Písma. Byl tak zanícený pro učení o spravedlnosti z víry, že vyšel z církve, která byla prodchnutá spasením ze skutků. Jakub dělal Lutherovi starosti.

Pavel ve svých listech jedná s určitou skupinou lidí. Mnoho farizejů a náboženských vůdců se snažilo přecedit komára, ale spolkli velblouda. Platili desátky z máty, kopru a kmínu – a toto zákonictví začalo ovlivňovat ranou křesťanskou církev. A tak Pavel se ve svých spisech snaží často proti tomu působit a zdůrazňuje víru a milost. Na druhou stranu, Jakub jednal s jinou skupinou lidí. Někteří Židé, kteří se stali křesťany, si mysleli: „Ach, už nemusíme dál zachovávat obřadní zákon.“ Zapomínali však i na morální zákon. Jednal opravdu s jinou skupinou lidí. Domnívám se, že pokud je někdo z vás rodičem a chce dětem vštípit nějakou lekci, tak to někdy musí pořádně zdůraznit.

Jakub se někdy snaží mluvit k jedné skupině a je tvrdý. Pavel mluvil k jiné skupině. Není však pochyb o inspiraci Jakubova listu. Nikdy jsem nepochyboval, když jsem ho četl, že ať už ho napsal kdokoli, tak znal Pána a že je to velmi duchovní kniha.

Ještě pro posílení tohoto tvrzení: Je to jedna z knih, která nebyla zpochybňována prvními duchovními otci. Jakubův list mohl být prvním listem v Novém zákoně. Byl napsán dřív než Pavlovy listy, které tvoří většinu Nového zákona – a dokonce byl napsán ještě před Janovými listy – pravděpodobně někdy mezi lety 45 a 48 po Kr., což je brzy, když uvážíme, že Ježíš zemřel v roce 31.

Ireneus, který žil ve druhém století (kolem roku 202 po Kr.), řekl, že Jakubův list je inspirovaná kniha a je součástí kánonu. Tertullián (160-225 po Kr.) věřil, že je součátí kánonu. Eusebius řekl, že se list veřejně četl ve většině církví/sborů. Origenes ho umístil mezi kánonické knihy Písma.
To říkám proto, kdybyste se setkali s někým, kdo vám řekne: „Nejsme si tím tak jisti, že Jakubův list opravdu patří do Bible.“ Jakub říká některé věcí velmi přímo, na rovinu. V dějinách křesťanské církve, byl Jakubův list vždy přijímán. Dokonce Lutherův spolupracovník a jeho pravá ruka, Melanchton řekl, že Jakubův list je součást kánonu Písma.

Nicméně Lutherův výrok otřásl některými protestanty. Otázkou tedy je – který Jakub knihu napsal? V té době žilo mnoho Jakubů.

Skutky 1,12-14: „Tehdy navrátili se do Jeruzaléma, od hory, kteráž slove Olivetská, kteráž jest blízko od Jeruzaléma, vzdálí cesty jednoho dne sobotního. 13 A všedše, vstoupili do vrchního příbytku domu, kdež přebývali, i Petr i Jakub, i Jan a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův a Šimon Zelótes a Judas Jakubův. 14 Ti všickni trvali jednomyslně na modlitbě a pokorné prosbě s ženami a s Marií, matkou Ježíšovou, i s bratřími jeho.“

Čí bratři? Ježíšovi bratři. Všimněte si, že jsme právě četli o třech Jakubech. Ptáme se tedy, kdo napsal list? V tomto textu se vyskytují tři Jakubové. Podívejme se na Ježíšovy bratry:

Mk 6,3: „Zdaliž tento není ten tesař, syn Marie, bratr pak Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I horšili se na něm.“

Píše se tu, že Ježíš měl bratry a jsme si celkem jisti, že tito Ježíšovi bratři – a sestry (nepíše se, kolik měl sester – jsou vyjmenováni pouze bratři) – byli nevlastní bratři. Některé lidi to šokuje. Podle nich byl Ježíš nejstarší, ale odkud se vzaly všechny tyto děti? Josef byl pravděpodobně vdovec a byl mnohem starší než Marie. V době, když Ježíš zahájil svou službu, už není Josef zmiňován. Věří se, že v té době byl už mrtvý. Když je Ježíš na kříži, svou matku svěřuje do péče Janovi. Kdyby měla další čtyři syny, proč by ji svěřoval někomu cizímu? Ačkoliv Jan mohl být vzdálený příbuzný Ježíše, jak někteří lidé říkají.

Další důvod, proč věříme, že Ježíšovi bratři byli starší a byli to nevlastní bratři z Josefovy strany – a toto je důležité proto, abychom porozuměli listu: Když Ježíš začal Svou službu, bylo by velmi neobvyklé, kdyby nejstarší bratr opustil rodinný podnik a stal se cestujícím kazatelem. Je to vždy nejstarší bratr, kdo převezme péči o rodinu. Je zodpovědný za všechny mladší členy rodiny. V té kultuře by bylo velmi neuctivé, kdyby nejstarší syn odešel – obyčejně je to mladší bratr, kdo odejde – jako v podobenství o marnotratném synu. Z těchto důvodů si je většina učenců jista, že tuto rodinu měl Josef už předtím, než se oženil s Marií.

Který bratr je zmíněn jako první? Jakub. Obyčejně byli jmenováni podle věku. Byl tedy starší Ježíšův bratr. Dám vám ještě další důkazy, ale věříme, že je to tento Jakub, kdo napsal list, spíše než apoštol Jakub. Dva apoštolové se jmenovali Jakub: Jakub Alfeův a Jakub bratr Jana, syn Zebedeův. Další se jmenuje Juda, syn Jakubův.

Jsou však důvody, jak si přečteme, že Jakubův list byl napsán až poté, co Herodes zabil Jakuba, bratra Jana (Skutky 12). První apoštol (po Jidášovi, který spáchal sebevraždu), který zemřel, byl Jakub, Janův bratr. Herodes ho nechal popravit.
V době, kdy byl list napsán, žil jiný Jakub, který skončil jako „předseda“ církve v Jeruzalémě. A to byl pravděpodobně Ježíšův starší bratr. Byl vysoce respektován, ale nezačínal tak. Ježíšovi bratři byli velmi cyničtí a pochybovali o Ježíšově službě, když začínal.
 


Jakub, Ježíšův bratr

Jan 7,2: „A byl blízko svátek Židovský, stánků. 3 Tedy řekli jemu bratří jeho: Vyjdi odsud, a jdi do Judstva, ať i učedlníci tvoji vidí skutky tvé, kteréž činíš. 4 Nižádný zajisté v skrytě nic nedělá, kdož chce vidín býti. Protož ty, činíš-li takové věci, zjev se světu. 5 Nebo ani bratří jeho nevěřili v něho.“
„Nebo ani bratří jeho nevěřili v něho.“ – To je Janův komentář. Nebylo to tak, že vůbec nevěřili Jeho poslání, ale určitě Mu nerozuměli. Jejich představa o Mesiáši byla jiná. Dokonce i apoštolové byli zmateni – mysleli si, že Mesiáš přijde jako David, bude silný jako Samson, povede armádu do Jeruzaléma a vyžene Římany a usedne s novou mocí na trůn. Proto Jeho bratři říkali: „Jestli jsi opravdu Mesiáš“. Věděli celý život, že je to hodný chlapec – syn Marie. Vždycky se dobře, choval, byl vždycky tak mírný. Oni si však Mesiáše představovali jako krále dobyvatele.

Ž 69,9: „Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své, 10 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.“

Napadá vás jiný příběh v Bibli, kde zvláště vyvolení lidé nebyli uznáváni svými bratry? Josef. Když vyprávěl o snech, které mu dal Bůh, jeho bratři si o něm mysleli, že je blázen. Kdo dál? David, když přišel za svými bratry a začal se ptát na Goliáše. Také mu nerozuměli. Později však Josefovi bratři pochopili. Stejně tak i Davidovi bratři později porozuměli a Davida podporovali. To se stalo i Jakubovi, bratru Ježíše. Na začátku nerozuměl.

V knize „Touha věků“ je citát:
„Ježíšovi bratři nepochopili Mesiášovo poslání a nebyli pevně přesvědčeni o jeho božství, proto od něho při slavnosti stánků žádali, aby se veřejně představil lidu.“ (DA 485-486; TV 310)

Gal. 1,19: „Jiného pak z apoštolů žádného jsem neviděl než Jakuba, bratra Páně.“
Počkat! Mluví tu o apoštolech! Kolik tam bylo apoštolů? Na začátku jich bylo 12. Ale v první generaci až do smrti apoštola Jana se i jiní nazývali apoštolové. Dám vám několik příkladů. Především, všimněte si tohoto: Před vylitím Ducha svatého, došlo k jedné události. Duch svatý byl vylit ve Skutcích 1. kapitole. Modlili se deset dnů. Petr vstal a promluvil:
Sk 1,16: „Muži bratří, musilo se naplniti písmo to, kteréž předpověděl Duch svatý skrze ústa Davidova o Jidášovi“
Jidáš, jeden z nás tedy odešel. Bylo to předpovězeno v Písmu, že si vezme život. Pak Petr cituje z Písma. „Stalo se to přesně tak a zdá se, že bychom měli vybrat někoho na jeho místo.“
Skutky 1,21: „Protož musíť jeden z těch mužů, kteříž s námi bývali po všecken čas, v němž přebýval mezi námi Pán Ježíš,“ - někoho z věrných apoštolů, kdo zaujme jeho místo.
Sk 1,26: „I dali jim losy. Spadl pak los na Matěje, i připojen jest z společného snešení k jedenácti apoštolům.“
Později se v Písmu o Matějovi moc nepíše, ale Ježíš se osobně zjevil několika osobám a ti jsou později uznáni za apoštoly. Například se zjevil Pavlovi. Je Pavel nazýván apoštol?

Gal 2,9: „A poznavše milost mně danou, Jakub a Petr a Jan, kteříž se zdadí sloupové býti,“ – kolikrát jste viděli v Bibli napsáno „Petr, Jakub a Jan“? A viděli jste někde ‚Jakub, Jan a Petr? Není to v evangeliích, tam je napsáno vždy Petr, Jakub a Jan. Proč? Tato trojice apoštolů byla s Ježíšem – při vzkříšení Jairovy dcery byli s Ním Petr, Jakub a Jan. Na horu proměnění vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Požádal tři učedníky, aby se s Ním modlili v Getsemanské zahradě – byli to Petr, Jakub a Jan. Často si je odvedl stranou. Ale zde se píše: „Jakub, Petr a Jan.“ Vypadá to, jakoby Jakub v církvi v Jeruzalémě postoupil nahoru před Petra.
„A poznavše milost mně danou, Jakub a Petr a Jan, kteříž se zdadí sloupové býti, podali pravic mně a Barnabášovi na tovaryšství,“ – To je zmíněno ve Skutcích, když Jakub a další apoštolové vyslali Pavla a Barnabáše. Není to tedy Jakub, bratr Jana, kdo to udělal. – „abychom my mezi pohany, a oni mezi Židy kázali.“
Vzpomínáte si, když měl Kornélius sen a Petr kázal pohanům? Ale většina z toho, co dělal Petr, bylo, že cestoval a kázal Židům. Když se podíváte do knihy Skutky apoštolů, ta potvrzuje poměrně silně, že to byl Jakub, Ježíšův bratr, kdo napsal list.

„Když si uvědomíme, jak velmi Pavel toužil po jednotě se svými bratry, jak ohleduplně jednal se slabými ve víře, jak si vážil apoštolů, kteří byli s Kristem, a zejména Jakuba, bratra Ježíšova,…“ - Ellen Whiteová napsala apoštolové, kteří byli s Kristem a Jakuba, bratra Ježíšova. V této chvíli myslím došlo ke změně.

1.Korintským 15,3-8: „Vydal jsem zajisté vám nejpředněji, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podlé písem, 4 A že jest pohřben, a že vstal z mrtvých třetího dne podlé písem, 5 A že vidín jest od Petra, potom od dvanácti.“ – ostatní apoštolové v horní místnosti. Jidáš tam samozřejmě nebyl, ale jsou nazváni „dvanáct“. Chyběl ještě někdo – Tomáš. Později, když Ježíš přišel, byl tam i Tomáš. Takže se setkal se všemi žijícími „dvanácti“. – 6 Potom vidín více než od pěti set bratří spolu, z nichž mnozí ještě živi jsou až dosavad, a někteří zesnuli. 7 Potom vidín jest od Jakuba,“ - Tady nemluví o Jakubovi, bratru Jana, protože ten byl v horní místnosti. Ježíš se osobně zjevil svému staršímu bratrovi. Stejně se zjevil i Pavlovi a Pavel se stal apoštolem. Pavel říká, že Ježíš se zjevil mnoha lidem.

Zjevil se dvěma, kteří šli do Emaus? Zjevil se evidentně samotnému Petrovi. Zjevil se samotnému Pavlovi. Zjevil se Jakubovi, svému staršímu bratrovi. To je důležité, abychom na to pamatovali. Záleží na tom, jestli to byl bratr Jana nebo bratr Ježíše? Kdo znal Ježíše déle? Mluvíme o rozdílu mezi třemi a půl lety a třiceti třemi a půl lety. Tento Jakub znal Ježíše od dětství. Takoví sourozenci vědí často o sobě víc než jejich rodiče. Skutečnost, že Jakub mohl věřit, že Ježíš byl bezhříšný Boží Syn, je velice mocné svědectví. Myslím tedy, že je velmi důležité uznat, že toto byl bratr.
„potom ode všech apoštolů.8Nejposléze pak ze všech, jako nedochůdčeti, ukázal se i mně.“

Skutky 12,17: „A pokynuv na ně rukou, aby mlčeli, vypravoval jim, kterak jej Pán vyvedl z žaláře, a řekl: Pověztež to Jakubovi a bratřím. A vyšed, bral se na jiné místo.“

To se stalo, když byl Petr vysvobozen z vězení andělem a objevil se v horní místnosti, kde byla shromážděna církev a modlili se za něho. Evidentně tam ale nebyla celá církev a tak řekl: „Povězte Jakubovi.“ První věc, kterou Petr řekl, bylo: „Je třeba to říct Jakubovi.“ On byl uznávaným vůdcem církve v Jeruzalémě. Jakub pobýval v Jeruzalémě a dohlížel na zdejší církev. Byl starší, vysoce respektovaný a vzdělaný. Říká se, že jeho list je jeden z nejvýmluvnějších příkladů židovských spisů v řečtině, které existují. Použité metafory jsou velmi výstižné a mocné. Staví na židovské moudrosti té doby v ilustracích, které byly čtenářům známé. Jakub staví hodně na Písmu, znal dobře Bibli. Petr nemluví o Jakubovi, bratrovi Jana, protože kapitola 12 začíná zprávou o jeho smrti. A potom Herodes vsadil Petra do vězení. Když tedy Petr říká: „Jděte a povězte Jakubovi“, mluví o vedoucím církve v Jeruzalémě. Nemohl to být Jakub Alfeův, který byl apoštol? Zdá se, že tento Jakub se nijak významně neprojevoval v ničem, co se dělo v evangeliích. Navíc máme verš, kde se Pavel zmiňuje o Jakubovi, bratru Ježíše. Věříme tedy, že to byl právě tento Jakub, kdo napsal list.

Ježíš řekl:
Mt. 7,24: „A protož každého, kdož slyší slova má tato a plní je, připodobním muži moudrému, kterýž ustavěl dům svůj na skále. 25 I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, ale nepadl; nebo založen byl na skále.“
Jedna z mocných věcí na Jakubových spisech je, že zdůrazňuje všechno ve svém listě prostřednictvím jiných míst v Písmu. Je to tedy podepřeno Písmem.
 


Jakub a evangelium (Jakubovo obrácení)

Jakubův list je všeobecný a není určen jedné osobě. Například Jan napsal jeden list „Vyvolené paní i synům jejím“ nebo Pavel napsal list „Timoteovi“ anebo někdy je list napsán pro nějaké město – Korintským, Tesalonickým. Avšak Jakubův list je napsán opravdu všem. Je to list, napsaný pro církev v širokém slova smyslu. Nicméně Jakub ho pravděpodobně adresuje spíše židovským křesťanům. A víte proč? Pokud Jakub napsal list v době, kdy si myslíme, že byl napsán, jaké procento křesťanů tvořili Židé v počátcích církve? Na začátku to bylo sto procent.

Když byl o Letnicích vylit Duch svatý, ve Skutcích 2,5 je psáno: „Byli pak v Jeruzalémě přebývající Židé, muži nábožní, ze všelikého národu, kterýž pod nebem jest.“
Tito Židé přišli do Jeruzaléma o Letnicích. Byli mezi nimi někteří obrácení – proselyté – lidé, kteří byli dříve pohané, ale obrátili se a stali se Židy. Byli tam tedy někteří obrácení lidé z celé Římské říše, které zaujal monoteismus – jeden izraelský Bůh. Ale většina z příchozích byli Židé.
Když byl o Letnicích vylit Duch svatý, v jednom dni bylo pokřtěno 3.000 lidí a později jich bylo pokřtěno 5.000. Byli to skoro všechno Židé.

A skutečně nebylo to dřív, než měl Petr vidění a šel ke Kornéliovi a Bůh mu řekl: „Cožť Bůh očistil, neměj ty toho za nečisté.“ (Sk 10,15). Petr řekl: „Bůh mi řekl, abych nepovažoval nikoho za nečistého.“ Židé si totiž mysleli, že všichni pohané jsou nečistí psi. Byl to předsudek vůči pohanům, který byl starý několik století. Dokonce Ježíš v oblasti Týru a Sidonu řekl kananejské ženě, která za Ním přišla a prosila, aby uzdravil její dceru: „Není dobré vzít chléb dětem a dát ho psům.“ Ježíš chtěl ukázat učedníkům, jak takové smýšlení vypadá. A všichni říkají: „Jak mohl být tak tvrdý?“ Ale On chtěl zahanbit učedníky, protože takto se vyjadřovali náboženští vůdci o pohanech. Je to podobné jako v podobenství o boháči a Lazarovi. Chudák Lazar byl venku, utěšovali ho jen psi, kteří jedli drobky. Je to jako když žena řekla: „Ale dokonce i psi dostanou drobky.“

Židé považovali pohany za někoho, kdo je venku. „My jsme vyvolený lid.“ My se tím musíme také zabývat, jako křesťané nebo jako členové nějaké církve. My se považujeme za ty, kdo znají pravdu a přehlížíme „ty ostatní“. Podruhé se pokusili připravit Ježíše o život (poprvé se o to pokusil ďábel, když byl Ježíš ještě dítě), když přišel do svého města, do synagógy. Víte, co řekl v kázání?

Lk 4,25: „…mnoho vdov bylo za dnů Eliáše v lidu Izraelském, když zavříno bylo nebe za tři léta a za šest měsíců, a když byl hlad veliký po vší zemi, 26 Však Eliáš k žádné z nich není poslán, než toliko do Sarepty Sidonské k ženě vdově.“ – Bůh ho poslal k pohanské vdově. – 27 A mnoho malomocných bylo v lidu Izraelském za Elizea proroka, a však žádný z nich není očištěn, než Náman Syrský.“

Lidé tím byli pobouřeni, když řekl, že Bůh prokázal laskavost pohanům a dal jim přednost před Židy. Chtěli Ježíše shodit ze skály. Takový byl postoj prvních osm nebo deset let v křesťanství. Učedníci – první misionáři, kteří vyšli – šli do synagóg a mluvili Židům o Ježíši, že je Mesiáš. Filip mluvil s etiopským dvořanem, ale to byl člověk obrácený k židovství, takže s ním mohl mluvit. A dokonce Pavel musel pokárat Petra. Poté, co evangelium přišlo k pohanům, Pavel říká v Gal. 2,11, že se musel postavit proti Petrovi, protože než přišla delegace z Jeruzaléma, přátelil se s pohany. Ale když přišli, nechtěl se s nimi ukazovat a začal se oddělovat – od nečistých pohanů. Bylo to v nich hluboce zakořeněno, že všichni pohané jsou nečistí. Jakubův list je tedy pravděpodobně adresován hlavně židovským konvertitům v rané církvi. Bylo to pravděpodobně brzy poté, co měl Petr vidění. Potýkali se s takovými problémy.
 


Jakub a evangelium (Pravá víra)

Vidíte v Jakubově listu evangelium nebo bylo obvinění Martina Luthera pravdivé – že je to jen kniha zákonů? Když Pavel a Barnabáš přišli do Jeruzaléma, vypravovali, jaké divy a zázraky činil Pán skrze ně. Vznikaly sbory v pohanských městech mezi pohany – jakož i mezi Židy.

Skutky 15,13: „A když oni umlkli, odpověděl Jakub, řka: Muži bratří, slyšte mne. 14 Šimon teď vypravoval, kterak Bůh nejprvé popatřil na pohany, aby přijal lid jménu svému. 15 A s tím se srovnávají i řeči prorocké, jakož psáno jest:“ – Jakub potvrzuje, že evangelium má jít k pohanům. – 16 Potom se navrátím, a vzdělám zase stánek Davidův, kterýž byl klesl, a zbořeniny jeho zase vzdělám, a vyzdvihnu jej, 17 Tak aby ti ostatkové toho lidu hledali Pána, i všickni pohané, nad kterýmiž jest vzýváno jméno mé, dí Pán, kterýž činí tyto všecky věci.“

Jakub znal Bibli. Citoval starozákonní proroctví, že evangelium má jít k pohanům. Chápal tedy evangelium.
Jk 1,3: „Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.“
Co dělalo Martinu Lutherovi starosti v Jakubově listu? Myslel si, že je v něm příliš mnoho o zákonu a není tam toho moc o víře. Uvidíme však, že o víře je tam toho docela dost.
Jk 2,22: „Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho, a z skutků víra dokonalá byla?
Ignoruje tedy víru a zdůrazňuje skutky nebo poukazuje na rovnováhu mezi vírou a skutky? To, co říká Jakub je opravdu to, čemu věří všichni křesťané.
Jsme spaseni vírou, ale opravdová víra se projeví ovocem Ducha a o tomto ovoci Pavel dokonce říká: Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu Ježíši k skutkům dobrým, kteréž Bůh připravil, abychom v nich chodili.“ (Ef 2,10)
Mezi tím, co říkají Jakub a Pavel je tedy dokonalá shoda.
Jk 2,5: „Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, kdož jej milují?“
Všimněte si, jak zdůrazňuje víru a lásku. Zaslíbil království těm, kdo Ho milují. Dobré skutky, o nichž mluví Jakub později v listu, vycházejí z lásky.
Jk 5,15: „A modlitba víry uzdraví neduživého, a pozdvihneť ho Pán; a jestliže jest co prohřešil, budeť jemu odpuštěno.“
V listu se zdůrazňuje odpuštění, víra, modlitba.

Opravdová víra se vyznačuje zřetelnými znaky, které se projeví v životě a charakteru věřícího.

Máme zde citát z knihy „Výňatky z Pavlova života“ str. 208,209: „Tito bratři byli nyní povoláni a jeden po druhém položili k Jakubovým nohám dary, které pohanské sbory dobrovolně darovaly, i když často z nejhlubší chudoby.“

Vzpomínáte, když byl hlad v Jeruzalémě? Pavel se na to ve svých spisech odvolává. Šel do různých sborů v Asii. V Jeruzalémě bylo sucho a kvůli suchu hlad. Pohané dávali štědré dary, aby pomohli hladovým židovským křesťanům v Jeruzalémě. V podstatě tím ukazovali: „Vy jste s námi jednali jako se psy, ale my vám projevujeme lásku, protože evangelium k nám přišlo skrze vás. Neříká snad Pavel: „Nejprve Židům a potom Řekům“? Evangelium přišlo nejprve k Židům a až potom jde k Řekům. K nohám koho položili dary? K Jakubovým nohám. Možná vás napadne: „Uctívali ho snad jako papeže nebo jako Boha? Když byl Duch svatý vylit na církev, ve Skutcích 5 lidé prodávali svůj půdu, přinášeli výtěžek z prodaného pozemku apoštolům a pokládali to k jejich nohám. Apoštolové nechtěli, aby je uctívali. Uznávali, že toto znamená, že to lidé dávají Bohu. Apoštolové představovali pozemské posly Pána Boha. Když se lidé pokoušeli uctívat Pavla a Silase a chtěli jim obětovat poté, co v Lystře udělali zázrak, Pavel a Silas řekli: „Nedělejte to!“ A roztrhli svůj oděv. Apoštolové nechtěli, aby je lidé uctívali.

Když Petr a Jan uzdravili ochrnutého muže u „Krásné“ brány, lidé žasli a byli u vytržení. Petr s Janem řekli: „Jsme lidé stejně jako vy. Udělal to Ježíš.“ Ale když lidé prodávali své vlastnictví a chtěli to dát Bohu – a tehdy neměli sbory, kde by se pravidelně scházeli – chodili tam, kde se shromažďovali apoštolové a veřejně prohlásili: „Toto je dar pro Pána.“ A položili to k jejich nohám. Byl to jen způsob, jak říct: „Toto dáváme Pánu Bohu.“ Jakub v církvi dospěl od skeptického staršího bratra až k „biskupovi v Jeruzalémě“. Biskup je biblické slovo. Znamená to „hlavní pastýř v církvi“. Mohlo mu být padesát nebo šedesát let – byl patriarcha. Mnoho obrácených lidí, kteří následovali Ježíše, bylo velmi mladých. (Jakub byl pravděpodobně starší než Petr a Jan. Ti byli mladí, když je Ježíš povolal. Byl starší než Ježíš a jestli byl nejstarší ze šesti dětí, pak mohl být o dvanáct, patnáct let starší než Ježíš.)
 


Dvanáct pokolení v diaspoře

Jakub 1,1: „Jakub, otrok Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti kmenům, které jsou v rozptýlení.“

Slova „dvanáct pokolení“ Jakub používá v duchovním smyslu. Izrael měl dvanáct kmenů. Jákob měl dvanáct synů. Avšak Josef byl prodán do Egypta, kde se mu narodili dva synové. Josef byl vzdálený od rodiny mnoho let. A tak Jákob na své smrtelné posteli řekl, že Josefovi synové dostanou jméno a dědictví stejné jako Jeho bratři kvůli tomu, co se stalo. Jmenovali se Efraim a Manases. Když však všechny sečteme, dostaneme se k číslu třináct. Nepočítáme Josefa, ale jeho dva syny. Nicméně, vždycky se mluvilo o dvanácti kmenech. Krátce po hoře Sínaj, Bůh řekl, že synové Lévi nedostanou dědictví v zaslíbené zemi, jako ostatních dvanáct pokolení. Budou kněží pro ostatních dvanáct kmenů.

Všech kmenů je tedy dohromady třináct. Kolik lidí se zúčastnilo poslední večeře? Třináct, dokud Jidáš neopustil místnost. Izraelských kmenů bylo třináct, ale nazvali je dvanáct kmenů.

Království bylo sjednocené jenom za vlády tří králů – Saul, David, Šalomoun. Zajímavé je, že všichni vládli 40 let. (Nevím, jaký to má význam, ale i Mojžíšův život je rozdělený na tři období, která trvala 40 let.)
Máme tedy tři krále v Izraeli, kde bylo sjednoceno 12 kmenů. Když však zemřel Šalomoun – došlo ke vzpouře. Jerobeám se oddělil. Království se rozpadlo. Deset kmenů na severu řeklo: „Budeme mít vlastní náboženství.“ Postavili si vlastní oltáře. Nechtěli, aby lidé chodili do Jeruzaléma do chrámu. Došlo tak k velkému odpadnutí, oddali se modlářství. V Danu a Bethelu měli zlatá telata.

Jižní království se snažilo zůstat věrné Bohu. Žila tam většina levitů, protože Severní království zničilo uctívání Boha. V Jižním království byla tedy většina levitů, kmen Benjamin, a velký kmen Juda.

V době, když byl králem Jižního království Ezechiáš, asyrský král dobyl Severní království. Na severu měli mnoho špatných králů. Eliáš měl problémy s Achabem, Elizeus zase s Jehúem. Deset kmenů severu bylo odvedeno do Asýrie stovky let předtím, než se narodil Ježíš. Většina lidí uzavírala smíšená manželství a stali se velmi nezřetelní jako jedinečný lid. Uzavírali manželství s Araby, ale stále udržují židovské náboženství. Stále tam jsou nějaké pozůstatky Židů, kteří se nevrátili ze zajetí. Nebúkadnézar obsadil Jižní království Judy a o sedmdesát let později se Židé vrátili. Přesto to byly jen tři kmeny: Juda, Benjamin a Lévi.

Ezd 6,17: „Při posvěcení tohoto domu Božího obětovali sto býků, dvě stě beranů, čtyři sta jehňat a jako oběť za hřích pro celý Izrael dvanáct kozlů podle počtu izraelských kmenů.“

I když už to nebylo dvanáct kmenů, u Ezdráše se na ně stále odvolávali jako na dvanáct kmenů. Židé jsou jedním z největších důkazů pravdivosti Bible. Neexistuje žádný jiný národ ve světě, který byl dobyt, rozptýlen do cizích zemí a uchoval si jedinečný jazyk. Židé byli přemoženi a rozptýleni před několika tisíci lety. Byli schopni uchovat si svůj jazyk a pak se vrátili třikrát do své země. Byli odvedeni do Egypta a vrátili se. Do Babylóna a vrátili se. Byli rozptýleni Římany na tisíc devět set let a vrátili se. To je fenomenální, když o tom uvažujeme. Když tedy Jakub říká „dvanácti pokolením“, ke komu mluví? Ke každému člověku, který věří v Boha. Byl to pojem používaný, když se mluvilo o celém Božím lidu. Nový Jeruzalém má dvanáct základů, dvanáct bran a dvanáct druhů ovoce na stromu života, dvanáctkrát do roka. To by mohlo znamenat sto čtyřicet čtyři různých druhů ovoce. Žena ve Zjevení 12 má kolem hlavy 12 hvězd. To bylo číslo, které představovalo vedení.

Ve Starém zákoně bylo 12 kmenů. V Novém zákoně je 12 apoštolů. Petr se domníval, že číslo je důležité. 12 apoštolů nebylo z 12ti různých kmenů. Většinou byli z kmene Benjamin, Juda a Lévi. Matouš byl z kmene Lévi. Pavel byl z kmene Benjamin. Proč si Ježíš vybral 12 apoštolů?
Číslo bylo pro Židy důležité. Vždycky si mysleli, že byli zdecimováni kvůli odpadnutí a tak vždy prohlašovali, že je jich dvanáct. Když tedy Jakub píše „dvanácti pokolením“, mluví spíše v duchovním smyslu. Co tedy říká Petr?

1.Petr 2,9: „Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky ‘ toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“

Petr se odvolává na celou církev, jako na národ.
1.Petr 5,13: „Pozdravuje vás spoluvyvolená v Babylonu a Marek, můj syn.“

Petr napsal dopis do Babylóna, ale tím už tehdy myslel Řím. Používá Babylón v duchovním smyslu. V Petrově době sice žili někteří křesťané poblíž Babylóna, ale nebyl tam žádný sbor, jak víme z historie. Petr použil tato slova v duchovním smyslu.

Lk 22,29: Ježíš řekl „A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království, 30 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.“

Jak používá Ježíš pojem „dvanáct kmenů“? Vylučuje z něj snad křesťany, když říká: „Budete soudit dvanáct pokolení Izraele“? Mluví o všech věřících. Věřím však, že Bůh má zvláštní práci pro skutečné Židy. Myslím, že před koncem dojde k velkému oživení. Pavel však říká: „Není Žid, kdo je Žid zjevně. Žid je ten, kdo je Židem uvnitř. Pokud jste Kristovi, pak jste Abrahamovo símě.“ Podle Pavla jsme naroubováni na Abrahama – pohané jsou naroubováni na Židy. Svou mízu čerpáme z Bible. Všichni tomu tak rozuměli. To, co se děje je: První křesťané, včetně Jakuba, chápali, že pohané, když se stali křesťany, v jistém smyslu se stali duchovními Židy. Křesťané stojí na základě apoštolů a proroků. Tímto základem je Bible – převážně židovská kniha.
 


Jakub a Ježíš

Jakub o sobě mluví jako o služebníku. Slyšeli jste někdy staršího bratra, jak říká mladšímu: „Jsem tvůj služebník“? Ježíš musel na Jakuba udělat silný dojem. Byl Jakub u kříže, když byl Ježíš ukřižován? Byla tam Marie s Jeho bratry. Určitě to viděl. Ježíš po Svém vzkříšení se osobně zjevil Jakubovi.
Jk 1,9-11: „Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém, 10 A bohatý v ponižování se; nebo jako květ byliny pomine. 11 Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.“
Zdůrazňoval pokoru a – znal Ježíše, který byl velmi pokorný.
Uvádí příklad, když cituje Izajáše.
Iz 40,8.9: „Usychá tráva, květ prší, jakž vítr Hospodinův povane na něj. V pravděť jsou lidé ta tráva. Usychá tráva, květ prší, ale slovo Boha našeho zůstává na věky.“
O tom se mluví dokonce i v Žalmech (Ž 103,15).
Jk 1,21: „Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.“
Tichost. To byla jedna z charakteristik Mojžíše.
Nu 12,3: „(Byl pak Mojžíš člověk nejtišší ze všech lidí, kteříž byli na tváři země).“
Mojžíš řekl: „Proroka z prostředku tvého, z bratří tvých, jako já jsem, vzbudí tobě Hospodin Bůh tvůj; jeho poslouchati budete“ (Dt 18,15).
Ježíš řekl: „…jsem tichý a pokorný srdcem“ (Mt 11,29).
A tak Jakub říká: „Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.“
Jak nazval Ježíše Jan? Ježíš je Slovo.
Jk 4,6-10: „Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost. Poddejtež se tedy Bohu, a zepřete se ďáblu, i utečeť od vás. Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám.“ – To jsou nádherná zaslíbení. – Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, kteříž jste dvojité mysli. Ssouženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek. 10 Ponižte se před oblíčejem Páně, a povýšíť vás.“

Jinými slovy, Jakub říká, že musíme činit hluboké pokání a pokořit se. Tak nám Bůh bude moci dát radost a pozvednout nás. Lidé často chtějí mít radost v Pánu, ale nepokoří se a nelitují svých hříchů. Jakub říká některé věci velmi tvrdě. Nevíme s jistotou, co se stalo s Jakubem v dějinách. Nejbližší historický citát pochází ze spisů Josefa Flavia v knize „Židovské starožitnosti“, kniha 20, verš 9.1.

 „Protože Ananos (syn nejvyššího kněze, který odsoudil Ježíše – Tento Ananos zastával stejnou pozici o mnoho let později) měl takovou povahu, usoudil, že je vhodná chvíle, když Festus byl mrtvý a Albinus byl ještě na cestě, (ještě než dorazil do Jeruzaléma) a svolal zasedání soudců, přivedl před ně Jakuba, bratra Ježíše, – Jakub byl pravděpodobně vedoucí v církvi – zvaného Kristus, a některé jiné. Obvinil je z porušování zákonů – najít falešné svědky nebyl problém. Proti Ježíšovi svědčili také falešní svědkové, stejně jako proti Štěpánovi a Nábotovi. Vždycky si uměli najít falešné svědky. – a předal je k ukamenování.“

To je všechno, co Josefus říká. Jakub byl pravděpodobně ukamenován v Jeruzalémě spolu s jinými během pronásledování rané církve. Myslím, že si můžeme být celkem jisti tím, kdo je autorem tohoto listu. Je to někdo, kdo znal Ježíše tak dobře, jako nikdo jiný v Bibli. Ne mnoho lidí v Bibli říká: „Znal jsem Ho třicet tři a půl roku a stále věřím, že to byl Syn Boží.“
















 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one