Nechajte si zasielať novinky priamo do Vašej emailovej schránky. Stačí ak vložíte svoj email a stlačíte "prihlásiť".
1 Jn 3:1 - " Pozrite, akú veľkú lásku nám daroval Otec: voláme sa Božími deťmi a nimi aj sme. Preto nás svet nepozná, že nepoznal jeho."

Email: jnkiraly5@gmail.com
Túžiš poznať Boha bližšie? Hľadáš mladý kolektív ľudí s ktorými by si študoval Písmo Božie a základné témy Biblie, zaujímavosti zo sveta, dôkazy existencie Boha v matematike, fyzike a vede? Pridaj sa k nám a študuj s nami Písmo! Stretávame sa na byte v piatok - nedeľa.
Pre ľudí, ktorí sa chcú zapojiť do evanjelizácie, ale nevedia ako, sme pripravili letáky pre verejnosť, ktoré si môžete stiahnuť a vytlačiť, prípadne šíriť ďalej.
Vyhľadajte si na tejto stránke frázu či slovo, ktoré neviete nájsť.
Vzhľadom k veľkému záujmu návštevníkov a obšírnemu obsahu témat tu nenájdete Apologetiku, Videá, Prednášky, Dokumentárne filmy a iné. Oveľa viac objavte na stránke zmensvojzivot.webgarden.cz.
Navštívte nás!
Objednajte si zdarma a nezáväzne knihu Veľký spor vekov od autorky Ellen Gould Whiteovej. Vyplňte do formulára Vaše kontaktné údaje a my Vám obratom pošleme knihu poštou na Vami uvedenú adresu. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Objednajte si zdarma a nezáväzne knihu Veľký spor vekov od autorky Ellen Gould Whiteovej. Vyplňte do formulára Vaše kontaktné údaje a my Vám obratom pošleme knihu poštou na Vami uvedenú adresu. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Získajte zadarmo jednu z najrozšírenejších kníh na svete "Veľký spor vekov". Dozviete sa o histórii, súčasnosti a tiež budúcnosti tohto sveta. Viac informácií nájdete TU.

O projekte          Objednať
cross-sunbeam.jpg
Zmena soboty na nedeľu - Sobota v Písme
- V tejto prednáške sa pokusim zhrnúť významné aspekty môjho bádania o zmene dňa odpočinku zo soboty na nedeľu v kresťanstve.
1920x1080_dragons-dragon-fantasy-artwork-hell-HD-Wallpaper.jpg
Bola som v pekle - svedectvo alebo klam? - Pravda o pekle
- Sú tieto zážitky biblické? Čo hovorí Písmo o pekle a večnom treste?
Img175228_Radiolarie_11.jpg
Evolúcia vs stvorenie - Datovanie a pôvod života
- Nič nevieme; my nevieme, ako vznikla prvá molekula, my nevieme nič o tom, ako vznikli prvé proteíny a vôbec, ako vznikla prvá bunka. Všetky zákonitosti, ktoré poznáme z chémie a molekulárnej biológie, vlastne hovoria proti teórii evolúcie.
6a00d83451d95b69e20133f57a49e9970b-pi.jpg
Mária, matka Ježišova a Biblia - Uctievať alebo neuctievať Máriu?
- Mária bola veľmi požehnanou a vzácnou ženou. Čo nám o nej hovorí Písmo v porovnaní s dnešným učením o nej?

Deje sa vo svete niečo zvláštne? Schyľuje sa k niečomu?

Áno, určite ! (641 | 80%)
Áno ! (70 | 9%)
Asi áno ... (33 | 4%)
Nie ! (19 | 2%)
Určite nie ! (15 | 2%)

Má väčší význam tradícia alebo Božie slovo?

Tradícia (20 | 3%)
Božie slovo (693 | 90%)
Neviem (19 | 2%)

Čo Vám v živote najviac chýba?

Viera (161 | 23%)
Odhodlanie (103 | 15%)
Sila (68 | 10%)
Nádej (15 | 2%)
Múdrosť (89 | 13%)
Láska (180 | 26%)
Zmysel života (48 | 7%)
Iné (25 | 4%)

Má Váš život väčší zmysel ak veríte v evolúciu alebo stvorenie?

Ak verím v stvorenie (649 | 84%)
V oboje (33 | 4%)
Ak verím v evolúciu (92 | 12%)

Aké náboženstvo vyznávate?

Ateizmus (156 | 13%)
Univerzalizmus (4 | 0%)
Špiritizmus (7 | 1%)
Šintoizmus (4 | 0%)
Sikhizmus (3 | 0%)
Scientológia (10 | 1%)
Rastafarianizmus (7 | 1%)
Novopohanstvo (26 | 2%)
Kresťanstvo (933 | 79%)
Judaizmus (9 | 1%)
Islam (13 | 1%)
Hinduizmus (4 | 0%)
Budhizmus (10 | 1%)
Zoroastrianizmus (2 | 0%)

Zažili ste v živote niečo, čo je za hranicou vášho chápania?

Ano (591 | 90%)
Nie (63 | 10%)

Existujú iné mimozemské civilizácie?

Áno (296 | 42%)
Asi áno (24 | 3%)
Možno (94 | 13%)
Asi nie (40 | 6%)
Nie (251 | 36%)

Do akej vekovej kategórie spadáte?

do 15 rokov (43 | 6%)
16 - 25 rokov (188 | 28%)
26 - 35 rokov (106 | 16%)
36 - 45 rokov (123 | 19%)
46 - 55 rokov (101 | 15%)
56 - 65 rokov (72 | 11%)
66 a viac rokov (33 | 5%)
Luk 21:28
Keď sa toto začne diať, vzpriam­te sa a po­z­dvih­nite hlavy, pre­tože sa pri­bližuje vaše vy­kúpenie.
Počet klimatických katastrof 1980 – 2011
Počet klimatických katastrof 1980 – 2011
Priemerná globálna teplota 1860 – 2000
Priemerná globálna teplota 1860 – 2000
Počet distribuovaných Biblií 2009 – 2011
Počet distribuovaných Biblií 2009 – 2011
1900 - 2010

1900 - 2010

Prírodné katastrofy
Obsah CO2 2007 – 2010
Obsah CO2 2007 – 2010
Teplota 1850 – 2010
Teplota 1850 – 2010
Zemetrasenie o sile Magnitudy 6 a viac
Zemetrasenie o sile Magnitudy 6 a viac
Tornáda v USA 1950 – 2011
Tornáda v USA 1950 – 2011
TOPlist

Stránka založená 18.6.2010
T-S_NS_250.7v.jpg
Apokryfom nazývame nepravý, podhodený, falšovaný spis; literárny útvar alegoricky alebo parodicky porovnávajúci známy motív s výkladom autora; spis, ktorý prvotná cirkev neprevzala do Starého a Nového zákona.

SZ vznikol postupne, z rôznych náboženských a bohoslužobných prikázaní a zvlášť z liturgických čiastok predčítaných pri bohoslužbách. V Babylone 586-538 r. Pred Kristom zhromaždili kňazi všetko, čo poznali naspamäť, aj to čo mali písomné, a premenili všetko na písaný SZ. Tak vznikli tri časti SZ. To, že sa určité knihy dostali do starozákonného kánonu, a iné aj keď existovali nie, súviselo s dlhým vývojom bohoslužobného poriadku. Talmud uvádzal 24 kníh ako posvätné, ktoré zodpovedajú počtu 39 kníh. Apokryfné knihy medzi nimi neboli.

 V tom čase, v 2 storočí pred Kristom tu už boli knihy, ktoré sa stali normou pre vieru a život Izraelcov. Keď teda všetky knihy poznali, ako je možné, že tretia časť „Spisy“ bola uzavretá až na synode v Jamnii, niekoľko desaťročí po zrode kresťanskej cirkvi?    

Rabínska literatúra podáva správu o sporoch ohľadom 5 kníh, a o skutočnosti, že mnohé z rukopisov „septuaginty“ zaraďovali apokryfné knihy medzi kanonické. Nové objavy dokazujú, že kumránske spoločenstvo malo apokalyptické pseudoepigrafy v úcte. Essejci ich možno pokladali za kanonické. A tak rabínska literatúra zaznamenáva akademické námietky voči mnohým kanonickým knihám a to dokazuje, že tento problém sa vyriešil vyňatím sporných kníh zo zoznamu kanonických.    

Čo sa týka „alexandrijského“ kánonu, Filón ukazuje, že sa zhodoval s palestinským. Podáva správu o všetkých troch známych častiach, Tóra, Proroci a Spisy. O apokryfných knihách ani slovko. Septuagintné rukopisy prorokov a spisov, usporiadali kresťania v rozpore zo židovským poriadkom a tento výtvor zahŕňa aj apokryfy. V Kumráne sa pozeralo na pseudonymné apokalypsy ako na essejský dodatok k štandartnému židovskému kánonu, nie ako na jeho súčasť. Na základe objavov v Kumráne sa zistilo, že essejci považovali za kanonické prinajmenšom niektoré zo Spisov, a to ešte pred tým, ako začali súperiť s hlavným prúdom judaismu.    

Poznáme širší a užší kánon od prvých cirkevných otcov. Prvý obsahuje knihy z doby pred Kristom, ktoré sa všeobecne čítali a ktorých si vážili, vrátane s apokryfnými. Druhý, užší sa obmedzuje na knihy židovskej Biblie, ktoré učenci Melito, Origénes, Epifanos a Jeroným po dôkladnom zvážení oddelili ako inšpirované. Apokryfy poznala cirkev od začiatku, ale čím viac pôjdeme do histórie, tým vzácnejšie sa objavia ako knihy inšpirované.    

V samotnom NZ zistíme, že Pán Kristus uznával židovské Písma a prijímal všetky tri časti, aj tradičné poradie. O väčšine kníh sa jednotlivo prehlasuje, že majú Božiu autoritu, čo neplatí o apokryfoch. Pán Kristus „podal“ svojim nasledovníkom ako Písmo sväté Bibliu, ktorá obsahovala rovnaké knihy ako hebrejská Biblia dnes. Prvotní kresťania a ich židovskí súčasníci znali dokonale kanonické knihy. Biblia, ktorú odovzdal Ježiš nasledovníkom netvorila jednu knihu, jednalo sa o spamäti naučený zoznam zvitkov.    

Odcudzenie medzi židmi a kresťanmi a všeobecná neznalosť semitských jazykov v cirkviach mimo Palestinu a Sýriu viedli k rastúcim pochybnostiam o kánone, a to bolo vidieť na fakte, že zhotovovali nové a nové zoznamy Biblických kníh, zostavených podľa odlišných princípov a zavádzaním nových kníh s citátmi, výňatkami z Písiem. Tieto pochybnosti doriešila reformácia a to spôsobom návratu k učeniu NZ a k štúdiu židovského zmýšľania, vo svetle ktorého môžeme SZ lepšie porozumieť.    

A tak prišlo k tomu, že RKC zaradila do svojej Biblie deuterokanonické knihy (deuteros - druhotný). To sa oficiálne potvrdilo na Tridentskom koncile 8. apríla 1546. Teda takmer 1.000 rokov po zostavení pôvodnej biblie. Tisíc rokov o týchto knihách prebiehali spory, ktoré pokračujú do dnes. Je zarážajúce, že by všemocný Boh, nevedel skrze cirkevných otcov zostaviť Bibliu hneď na prvýkrát a musel to urobiť, až o tisíc rokov neskôr. SZ má 39 kníh, NZ 27.    


Katolická církev tyto knihy označuje jako „deuterokanonické knihy“. Katolická bible obsahuje navyše knihy Tobiáš, Judit, I a II Makabejská, Kniha moudrosti, Sírachovec a Báruk. Nesou s sebou také odchylky v knize Daniel: 13. kapitola – příběh „Zuzana“, 14. kapitola – „Bél a Drak“, a také vsuvku ve 3. kapitole nazvanou „Tři muži v rozpálené peci“. Kniha Ester je o 107 veršů delší. Přestože jsou tyto knihy a dodatky zajímavé, neboť čtenáři poskytují vzhled do období čtyř století mezi knihou Malachiáš a Matoušovým evangeliem, nejsou součástí psaného Božího Slova – jak vysvětlím níže.



Jak se apokryfy dotkly mého života

Po velkou část života jsem si neuvědomoval, že apokryfy v běžných křesťanských biblích nejsou. Některé z těchto knih měly na můj život velký vliv. Když mi bylo asi osm let, učil jsem se zpaměti slova z II Makabejské 12:45. Tento verš říká: „To je vznešená a zbožná myšlenka – proto dal přinést smírčí oběti za mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy.“

Dělal jsem to, protože to byla součást The Penny Catechism, který jsme se ve škole učili nazpaměť. Mé dětství to velice ovlivnilo. Každý rok 2. listopadu – na Dušičky – jsem tento verš uváděl do praxe. V jezuitské škole mě učili, že když se při každé návštěvě kostela pomodlím za duše v očistci šestkrát „Otče náš“, šestkrát „Zdrávas Maria“ a šestkrát „Sláva Otci“, bude vždy jedna duše vysvobozena z očistce. Pamatuji, jak jsem jednou na Dušičky chodil do kostela a z kostela sedmačtyřicetkrát domnívaje se, že z očistce dostanu čtyřicet sedm duší!

V prvním roce mého noviciátu u dominikánů jsem se setkal se třináctou kapitolou knihy Daniel. Byl jsem pohoršen hrubým a nemorálním chováním dvou starců k Zuzaně. Od ostatních kapitol proroka Daniele se tato kapitola velice liší – slovy i morálním obsahem. Až o mnoho let později jsem zjistil, že tato kapitola skutečně není součástí knihy Daniel. Jako student na kněze jsem také věnoval velkou pozornost knize Tobiáš. Přišlo mi zvláštní, že Tóbit byl oslepen trusem vrabců. Ještě podivnější byl fakt, že anděl Rafael ho vyléčil odstraněním bílého zákalu a též představil Tobiášovi jeho budoucí nevěstu Sáru, dceru Reúelovu. To bylo také zvláštní, jelikož Sára měla před tím již sedm ženichů, ale každý zemřel dříve, než mohlo být manželství dovršeno. Co se mi přesto líbilo, bylo učení anděla Rafaela, že modlitba a almužny mohou zachránit duši! To výborně odpovídalo mým snahám o získání zásluh skrze modlitby a pokání.

Jelikož apokryfní knihy a oddíly obsahují chyby, pokládám je za nášlapné miny katolické bible. Upřímní katolíci mohou na tyto knihy narazit a být jimi poškozeni, když nerozpoznají, že je Duch svatý neinspiroval. Právě kvůli tomu je velice důležité prozkoumat, co o nich katolická církev říká a jak se dostaly do katolického Písma.



Řím apokryfy oficiálně schvaluje

Toto je oficiální Vatikánské prohlášení:

„Apoštolská tradice umožnila církvi rozlišit, které spisy měly být pojaty do seznamu svatých knih. Tento úplný seznam se nazývá „kánon“ Písma svatého. Zahrnuje 46 knih Starého zákona (45, považuje-li se Jeremiáš a Nářky za jediný text) a 27 knih Nového zákona. Starý zákon: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium (nebo: 1. až 5. kniha Mojžíšova), kniha Jozue, kniha Soudců, kniha Rút, dvě knihy Samuelovy, dvě knihy Královské, dvě knihy Kronik, kniha Ezdrášova, kniha Nehemiášova, kniha Tobiáš, Kniha Judit, kniha Ester, dvě knihy Makabejské, kniha Job, kniha Žalmů, kniha Přísloví, kniha Kazatel, Píseň písní, kniha Moudrosti, kniha Sirachovcova, kniha proroka Izaiáše, kniha proroka Jeremiáše, kniha Žalozpěvů, kniha proroka Báruka, kniha proroka Ezechiela, kniha proroka Daniela, kniha proroka Ozeáše, kniha proroka Joela, kniha proroka Amosa, kniha proroka Abdiáše, kniha proroka Jonáše, kniha proroka Micheáše, kniha proroka Nahuma, kniha proroka Habakuka, kniha proroka Sofoniáše, kniha proroka Aggea, kniha proroka Zachariáše, kniha proroka Malachiáše.“

Toto prohlášení ukazuje, že kánon Starého zákona katolická církev nepřijímá podle Ježíše Krista, Židů, apoštolů nebo rané církve. Vniknutí apokryfů do inspirovaného a neomylného Božího Slova má dalekosáhlé následky. Tyto přidané texty svým rozsahem dohromady činí čtvrtinu starého zákona katolických biblí. Boží Slovo jako celek je tím znečištěno. Boží dar věřícím je jako Pán Sám – Slovo, ve kterém není ani nejistota, ani stín klamu: „Všechno dobré a dokonalé je dar shůry od Otce světel, u něhož není žádná změna, žádný proměnlivý stín.“ Římské znečištěné „písmo“ je jasným důkazem, že mezi apoštolskou církví a Římem není žádná spojitost.



Augustin a apokryfy

Augustin a dva místní koncily v Severní Africe byly neobvyklou výjimkou oproti běžnému odmítání apokryfů v rané církvi. Přesto je Tridentský koncil roku 1546 přijal a plně schválil jako součást svatého Božího Slova.


Důvody proč apokryfy nemohou být přijaty

Čtyři hlavní důvody pro nepřijetí apokryfů jako součásti Písma:

1. Pán Ježíš Kristus a pisatelé Nového zákona se nikdy neodvolávali na žádnou z apokryfních knih charakteristickým „je psáno“ nebo ekvivalenty jako „to praví Pán“. Je velice pozoruhodné, že přestože je většina z kanonických knih Starého zákona takto ověřena Novým zákonem, Pán ani pisatelé Nového zákona apokryfy jako Písmo nikdy nepotvrzují.

2. Bůh dal Starý zákon židovskému lidu: „Především jim (tj. Židům) byla svěřena Boží slova.“ Židé nikdy nepřijali nic víc než kanonické knihy Starého zákona. Například roku 90 po Kristu židovští učenci v Jamnii uznali stejné knihy Starého zákona shodně, jako tomu učinili raní křesťané i křesťané v dnešní době. Neuznali apokryfy. Židovský historik Josephus (30-100 po Kr.) apokryfy výslovně vylučoval.

3. Prohlášení o inspiraci v apokryfních knihách očividně chybí, některé z nich spíše uvádějí, že v té době Bůh skrze proroky nemluvil, např. I Makabejská 9:27: „ Nastalo veliké soužení v Izraeli, nejhorší ode dne, kdy se objevil poslední prorok.“

4. Apokryfy obsahují chyby, pověsti, báje, pověry, magii, klamy a mylné doktríny jako je modlitba za mrtvé. Všechny tyto věci jsou v naprostém rozporu s čistým Božím Slovem v kanonických knihách. Například v Knize moudrosti 8:19 má Šalamoun říci: „Narodil jsem se jako nadaný hoch a byl jsem obdařen citlivou duší.“ To je v rozporu s Římany 3:23:„všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva.“ Další příklad je ve 2. Makabejské 12:45. Na tento verš se odvolává Katechismus Katolické církve, když chce ospravedlnit společenství se zemřelými a modlitby za mrtvé. Oficiální učení založené na lži z II Makabejské 12:45 zní takto:

„Společenství se zemřelými. „Putující církev uznala bez váhání toto společenství celého tajemného Těla Ježíše Krista, a proto už od prvních dob křesťanského náboženství konala památku zesnulých s velkou úctou a obětovala za ně modlitby, neboť ‘svatá a spasitelná je myšlenka modlit se za zemřelé, aby byli osvobozeni od hříchu’ (2 Mak 12,46).“ Naše modlitba jim může nejen pomáhat, ale může jim umožnit, aby jejich přímluva za nás byla účinná.“

Písmo tuto pohanskou praxi společenství se zemřelými zakazuje:

„Ať se u tebe nenajde, kdo by svého syna či dceru provedl ohněm! Stejně tak žádný věštec, jasnovidec, hadač, čaroděj, zaříkávač, vyvolávač duchů, vědma ani ten, kdo se doptává mrtvých.“

Kniha Sírachovec 15:14 chybně vyučuje, že člověk je v otázce spasení ponechán svým vlastním prostředkům. Tento zásadní omyl citují i dokumenty druhého vatikánského koncilu:

„Avšak člověk se může přiklonit k dobrému jedině svobodně… Bůh totiž člověku „ponechal možnost rozhodnout se“ (Sírachovec 15:14), aby dobrovolně hledal svého Stvořitele a, svobodně se ho přidržuje, dosáhl plnou a blaženou dokonalost.“

Katolické bible nestydatě obsahují tento druh učení, který ničí duši. Je to v přímém rozporu s pojetím Písma, podle kterého je člověk před spasením duchovně mrtvý. Efezským 2:1 jasně ukazuje morální stav člověka před obrácením: „Také vy jste byli mrtví ve vinách a hříších“. Koloským 2:13 též zřetelně uvádí, jaký je morální stav lidstva: „… vás, mrtvé v hříších…“ Kvůli Adamovu hříchu se lidé rodí duchovně mrtví. Římanům 3:10-11 jasně popisuje stav člověka: „Jak je psáno: „Nikdo není spravedlivý, není ani jediný; nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí.“

Další strašné chyby se nacházejí v Tobiášovi 12:9: „Dobročinnost [český překlad mylně vkládá slovo „milosrdenství“ místo „dobročinnost – dávání almužen“ – pozn. překladatele] vytrhuje ze smrti a očišťuje od každého hříchu. Ti, kdo prokazují dobrodiní, budou nasyceni životem,“ a také v Júdit 10:11-13 a Bárukovi 3:4: „Všemohoucí Hospodine, Bože Izraele, vyslyš prosbu zemřelých Izraelců i jejich synů, kteří proti tobě zhřešili.“ [přeloženo podle Septuaginty – běžně dostupný český překlad apokryfů nahradil text za: „.. vyslyš prosbu potomků zemřelých Izraelců, synů těch, kteří…“ i další texty jsou v české verzi pozměněny či uhlazeny. – pozn. překladatele].



Otrávený pramen života

Pro klamné příběhy, lži a falešné doktríny není v čistém prameni psaného Božího Slova místo. Fakt, že římskokatolická církev přidala knihy obsahující takové falešné doktríny, ukazuje, že Řím nevěří v úplnost a stoprocentnost Písma, ale jde mu spíše lásku k vlastní tradici. Rozšíření bible o apokryfy byl historický podvod uskutečněný na Tridentském koncilu roku 1546. Výsledkem bylo zmenšení vnitřní jednotnosti Písma svatého. Když se apokryfy přijaly do kánonu, mohla katolická hierarchie efektivněji podemlívat spoléhání se jednotlivců na práci svatého Ducha při osvětlování Jeho Slova. Přítomnost lidské chyby začleněné do psaného Božího Slova je pokusem o jeho zneplatnění. Když katolická církev důrazně prohlašuje, že to je ona, kdo zaručuje autoritu knih, jako je druhá Makabejská, vyzdvihuje tak svůj záměr o udržení tradic jako je komunikace se zemřelými a modlitba za mrtvé. Toto zaručení se má být údajně důvodem pro schválení druhé Makabejské.

V naprostém kontrastu k výše uvedeným tvrzením je otevřenost autora druhé Makabejské, co se týče jeho záměru a schopností. Na konci knihy prohlašuje: „…zde končím vyprávění. Je-li sepsáno dobře a výstižně, je to podle mého přání. Je-li obyčejné a průměrné, udělal jsem, co jsem uměl.“ Kéž by Bůh dal a my všichni jsme měli pokoru a čestnost tohoto muže! Pravý věřící touží po čistém Božím Slově, aby tak mohl růst a sílit v milosti a znalosti svého Pána a Spasitele. Slovy apoštola Petra:

„Se dožadujte neředěného mléka Božího slova, abyste jím rostli – pokud jste ovšem okusili, jak laskavý je Pán.“

Toto mléko Slova musí být neznečištěné a nesmíšené s lidskými příměsemi.

Neboť „Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost v srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo.“

Slovo Hospodinovo je dokonalé a dokonale učiní to, k čemu bylo určeno. Boží Slovo nám skrze Ducha Svatého ukazuje naši hříšnost a bídu, když jsme vzdáleni od Boha, a také nezbytnost našeho obrácení k Němu. Písmo je jistou a neporušitelnou pravdou. Ti, kdo jsou před ním pokorně upřímní, se stávají moudrými nyní i na věky.













 






 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one